Cestovní pojištění: Adrenalin k letní dovolené prostě patří

Normálně je to kravaťák, který se bojí ušpinit si drahé polobotky v miniaturní louži. Na dovolené se promění v nespoutaného rebela pouštící ho se do bláznivých zážitků. Na dovolené konečně upustí páru a s vervou se hrne se do všeho, co alespoň trochu zavání průserem. Inu, proč ne. Nicméně před odjezdem se vyplatí pomyslet na staré dobré skautské heslo “vždy připraven”!

Pořádná letní dovolená je od toho, aby si na ní člověk “dovolil” netradiční zážitky, které jsou mu po většinu roku z různých důvodů upřeny. Zážitky, na které nikdy nezapomene. Pryč se studem, pryč se strachem. Tohle je těch pár dní v roce, kdy je dovoleno téměř vše. Hlavně si to užít.

Opatrné opalování na pláži vyměníme na adrenalinovou jízdu na banánu, skočíme si padákem, sjedeme divokou řeku, půjčíme si celopéro na prudké sjezdy z kopce nebo vyběhneme na šíleně vysokou horu (ano, ve skutečnosti se vyploužíme, ale to nezní tak crazy) . Vůbec vás nehodláme odrazovat, právě naopak. Do it!

Ještě než ale odjedete na vysněnou dovolenou, pošeptáme vám do ouška jednu důležitou věc. Připojistěte se, ať vás ten adrenalin nevyjde příliš draze 😉

Pohled shora bude vždycky úchvatný, ve spojení s adrenalinovým paraglidingem nezapomenutelný 🙂

Pryč se sexy bronzem, COOL je aktivní dovolená

Kde jsou ty časy, kdy Češi nadšeně vyráželi do zahraničí pouze za chytáním bronzu. To byl totiž nezvratitelný důkaz, že jste pár dní strávili u dalekého moře. Společně s řízky a paštikami se usilovně smažili na pláži, aby mohli doma sousedům rudým závistí vyprávět o spalujícím sluníčku a slaném moři. To byl adrenalin sám o sobě ! 😀

Dnes lidé chtějí mnohem více. Chtějí si užívat každý den do poslední minuty a být aktivní ne na 100 %, ale nejlépe na 200 %. O tom přece ta dovolená je, ne? Opalování a obligátní procházky po nábřeží střídají pokusy o šnorchlování, potápění, vodní lyžování či populární canyoning. Lidé cestují do vysokých hory zdolávat  vysoké vrcholy a putovat neznámými končinami. Sáhnout si na dno, to je to, co dnes letí.

Často si přitom neuvědomují vážná rizika, které tyto aktivity přinášejí. Cestovní pojištění si sice sjednají, ostatně jako vždy, zapomenou ale, že není cestovní pojištění jako cestovní pojištění. To základní totiž kryje běžné turistické aktivity, nikoliv však adrenalinové sporty. A za ten je například považována i obyčejná jízda na banánu!

Věděli jste, že jízda na banánu je adrenalinový sport? I kvůli pár minutám se vyplatí mít sjednané dobré cestovní pojištění 😉

Před odjezdem zodpovědný slušňák, rebelem až za hranicemi

Takže si dovolenou pěkně rozdělíme na dvě hlavní etapy – přípravnou a zážitkovou. V rebela užívajícího si dovolenou na 100 % se proměňte, až přejedete hranice. Do té doby si sáhněte na dno, co se týče zodpovědného chování hodného dospělého člověka. Základem všeho dobrého je kvalitní příprava.

Improvizace je krásná věc, nemusí se ale vyplatit. Při plánování dovolené si promyslete všechny možné aktivity, ke kterým by mohlo dojít. Jakmile narazíte na jediný sport, který by mohl odpovídat definici adrenalinu, zohledněte to v cestovním pojištění. Cena upraveného pojištění je sice o něco vyšší, ale stále se nejedná o částku, která by vás zruinovala. Jedna či dvě večeře v lepší restauraci vás pravděpodobně vyjdou dráže než pojištění pro celou rodinu.

Nesnažte se připojištění rizikových a adrenalinových sportů řešit až na místě činu. Pojišťovny nemají rády uzavírání pojištění na poslední chvíli. Některé pojištění sjednané v cílové destinaci neuznají vůbec nebo až po pár dnech. Zavání to totiž  pokusem o pojistný podvod.

Kdy je výlet do hor považovaný za adrenalin?

Oblíbené letní aktivity, které si určitě připojistěte

Představte si, že se na dovolené na oblíbeném španělském ostrově Tenerife necháte zlákat k výstupu na nejvyšší horu Pico del Teide. Je to krásná hora, věřte nám a výstup není nijak náročný, zvlášť využijete-li lanovku. Nicméně, když si na vrcholu zvrtnete kotník, budete mít velký problém. Vrchol Pico dle Teide se totiž nachází ve výšce přesahující 3 700 m.n.m. a základní cestovní pojištění obvykle kryje “výlety” do výšky 3 500 m.n.m. Smůla, že? Pouhých 200 výškových metrů vás dělí od pojistného plnění.

Vysokohorská turistika

Mezi rizikové sporty patří vysokohorská turistika nad určitou nadmořskou výškou. Jednotlivé pojišťovny mohou mít různou hranici. Připojištění adrenalinových sportů se však doporučuje i tehdy, neplánujete-li tuto hranici překročit. Stále vyhledávanějším sportem jsou například ferraty, které dokáží hodně překvapit, co se týče náročnosti a nebezpečnosti.

Ferraty jsou vzkvétají horský sport. Díky “železu” se podíváte na místa, kam se běžný turista nedostane.

Jízda na vodním banánu či skútru

Pobyt u moře si turisté rádi zpestří jízdou na banánu, na skútru, na vodních lyžích nebo podlehnou nabídce na wakeboarding, vodní paragliding či surfování.Tyto aktivity jsou nabízené přímo na plážích. Kdo by byl řekl, že mohou být nebezpečné? Vy si můžete myslete, co chcete, pojišťovny na to mají jasný názor. Připojištění rizikových sportů je nutné.

To je jízda, co? Na skútr ano, ale jedině s pojištěním.

Rafting a canyoning

Moře nemusí být u všeho. Někdy stačí méně či více divoká řeka. Velmi oblíbené jsou dovolené specializované na sjíždění divokých řek na kánoích nebo raftech. Pojišťovny rozlišuje stupeň divokosti, nebo jak se tomu říká. Méně divoké pokryje i základní pojištění, na ty divočejší budete potřebovat připojištění rizikových sportů.

V posledních letech se hodně populárním stává canyoning, což je v podstatě sjíždění horských protékajících různě velkými kaňony po vlastním zadku. Samozřejmě máte neopren a speciální podložku na zadku. Opět jsou různé úrovně obtížnosti a náročnosti. Nepřemýšlejte nad tím dlouho a sjednejte si připojištění extrémních sportů. Neušetříte tolik, aby se vyplatilo riskovat.

Krása střídá krásu, to je canyoning 😉

Potápění

Potápění je kapitolou samo o sobě. Pojišťovny rozlišují potápění s přístrojem a bez přístrojů. Důležitou roli hraje také hloubka potápění a vybraná lokalita. Opět nedumejte nad tím, zda ušetřit či nikoliv a pořádně se pojistěte. Potápění je nebezpečný sport, ať už strčíte hlavu pod vodu kdekoliv. Zde se vyplatí ujistit se, zda se na vámi zvolený druh potápění připojištění vztahuje. Existují druhy potápění (např. v jeskyních), které pojišťovny odmítají pojistit vůbec.

Svět pod hladinou moře je dechberoucí, má ale svoje “ale”

Krást nebo tisknout? Aneb co dělat, když dojdou peníze

Když peněženka zeje prázdnotou a bankovní účet jakbysmet, do myslí se vkrádá myšlenka na vyloupení banky. Vždyť bankovní lupiči a nájemní vrazi patří mezi nejoblíbenější filmové role! Jenomže ani ve filmu se loupež banky neobejde beze ztrát. Mnohem bezpečněji se jeví padělání peněz.

Ale no tak, bez nadsázky a humoru by ten lidský život byla pouhopouhá nuda a šeď. Takže lepší trapný vtip o padělání peněz než žádný. Vyloudí-li to alespoň jeden úsměv, stojí to za to. Navíc je to vcelku zajímavé téma z oblasti financí. Do osobních financích už bych to raději neřadila. Samozřejmě to záleží na úhlu pohledu, nicméně živnostenský list na to nedostanete, alespoň ne v Česku 🙂

Zasadit a počkat. Kdyby by to bylo tak jednoduché, každý by byl zahradníkem 😉

Padělání peněz aneb teorie ještě nikoho nezabila

Ve skutečnosti není padělání peněz vůbec nic snadného ani levného. Kvalitní tiskárna a zlaté české ručičky opravdu nestačí. Pravé peníze se tisknou na speciálních tiskárnách na speciální vysoce kvalitní bankovkový papír vyrobený na bázi bavlny, který je v poslední době měněn za speciální polymerový substrát. Vskutku speciální záležitost.

Jak se tisknou bankovky?

Tisk jedné jediné sady bankovek je otázkou několika měsíců. Neuvěřitelné, že? Životnost bankovky přitom netrvá věčně a pro určité době musí být stažena, zničena a vyměněna za novou. Například tisícikorunová bankovka vydrží obíhat pět let a dvoutisícikorunová dokonce devět let, stokorunová bankovka “žije” pouze dva roky.

Proces výroby (tisknutí) peněz má tři fáze:

    • 1. fáze: Ofsetový tisk – potisk přední a zadní strany. Barva schne déle než jeden měsíc.
    • 2. fáze: Liniový hlubotisk –  barva doslova zatřena do vrypů na tiskové desce a přenášená na papír, kde vytváří dojem plastičnosti. V této fázi se nanáší portrét, nominální hodnota a některé ochranné prvky. Barva schne několik dní.
    • 3. fáze: Knihtisk – bankovka obdrží své jedinečné číslo (něco jako VIN u motorového vozidla).

Hotové bankovky obdrží po zuby ozbrojený bezpečností doprovod a ze Státní tiskárny cenin putují do nového domova do České národní banky, která je pošle mezi lidi.

Oficiálně a legálně smí bankovky tisknout pouze zmíněná Státní tiskárna cenin (STC). Pro zajímavost, česká státní tiskárna peněz se nachází v ulici Růžová, kousek od Václavské náměstí v Praze. Kdokoliv jiný se pokusí o tisknutí bankovek, tiskne padělky a sám se stává padělatelem.

Už pouhé myšlence na tisknutí falešných bankovek má zabránit celá řada ochranných prvků, mezi které patří:

  • vodoznak (tzv. watermark)
  • ochranná vlákna
  • ochranný okénkový proužek
  • soutisková značka
  • opticky proměnlivá barva
  • skrytý obrazec
  • duhově proměnlivý (iridiscentní) pruh
  • mikrotext (mikrotisk)

Od malůvek až po nebezpečné padělky

Jenomže člověk je znám jako tvor vynalézavý a vždy se najde někdo, kdo se o to pokusí ať už s horším či lepším výsledkem. Neobvyklé nejsou primitivní napodobeniny peněz, které příjemce oklamou pouze za velmi ale velmi nepříznivých podmínek. Velmi nebezpečné padělky, které se od originálů odlišují hodně špatně, jsou zhotoveny za použití stejné techniky. Jednoduše řešeno k tisknutí falešných peněz potřebujete pravé peníze. A ne málo.

Důležité také je, vytisknout ty správné peníze…

Hotové padělky se dělí do 5 kategorií:

  • Neumělý falzifikát – primitivní napodobeniny, neumělé kresby – prostě to znamená, že peníze si dotyčný namaluje sám
  • Méně zdařilý falzifikátnedokonalý tisk, některé prvky jsou vynechány úplně
  • Zdařilý falzifikátpadělající využívá jiné tiskové techniky, některé prvky jsou pouze napodobené, jiné vynechané
  • Nebezpečný falzifikát – dobrá tisková reprodukce, napodobení ochranných prvků už je velmi slušné
  • Velmi nebezpečný falzifikátpoužití stejného materiálu i stejné tiskové techniky, je schopen oklamat i pokladníka obchodní banky

Nejčastěji se padělají pětistovky a tisícikoruny

V České republice se nejčastěji padělají bankovky v hodnotě 500 korun a 1 000 korun. Nakráčet do obchodu nebo do banky a vysázet na stůl pětitisícovky není zrovna chytré. Na druhou stranu tisknout ve velkém stovky a dvoustovky by byl opruz. Pětistovky a tisícovky nejsou tak neobvyklé, a proto jeví jako ideální volba.

Na řadu přichází pár čísel. V roce 2011 bylo zadrženo 3 599 kusů padělaných českých bankovek, v roce 2014 to bylo “jenom” 2 398 kusů a loni opět méně a to 1 011 bankovek. Buď se padělá stále méně, nebo jsou padělky stále lepší. ČNB uvádí, že počet zadržených padělků klesá rok od roku. Zároveň ale zdůrazňuje, že falešné peníze se mohou dostat do rukou komukoliv z nás.

Častěji než české bankovky se totiž padělají zahraniční a to eura a dolary. Měly by se snad české peníze cítit uraženy? Nikoliv. Důvodem neochoty padělat české bankovky je prý jejich kvalitní ochrana. „Kvalita českých bankovek a jejich ochranných prvků je vysoká. Není tedy překvapující, že většina padělků je pro občany na první pohled snadno rozpoznatelná. Vysoká bezpečnost našich platidel navíc zásadně ztěžuje činnost padělatelům,“ vysvětlil Lubomír Lízal, člen bankovní rady ČNB.

Nejčastěji se jedná o méně zdařilé nebo neumělé falzifikáty. Většina falešných českých bankovek je vytištěna na inkoustových tiskárnách a moc věrně nevypadají. Stačí se dobře dívat, co vám dávají do rukou. A pokud byste se ocitli na druhé straně, vězte, že vám hrozí až 8 let za mřížemi, v případě organizované zločinu dokonce 10 let. Tak si říkám, že za to tištění peněz asi nestojí 🙂

Tak to vytiskneme, usušíme a šup s tím do večerky 😀

Příběhy ze života – padělatelem dobrovolně i proti své vůli

Mezi nejslavnější padělatele patřil například Rakušan Peter Ritter von Bohr v 19. století, kterému se pár let v této oblasti dařilo. V roce 1845 byl však odhalen a odsouzen k trestu oběšením. Nakonec mu byl trest zmírněn na 10 let, svobody se však už nedočkal. Zemřel druhý rok ve výkonu trestu.

Emanuel Ninger se do USA přistěhoval v roce 1876  a dlouhých 14 let si americké padesáti a stodolarové bankovky prostě ručně kreslil. Jeho bankovky byly tak dokonalé, že jej odhalila až nešťastná náhoda. Při soudním řízení měl spoustu příznivců, kteří jej považovali za umělce. Dnes jím vytvořené bankovky mají vysokou hodnotu a čile se s nimi obchoduje, byť je to trestné.

V Česku takto proslul Bedřich Černý na počátku 20. století. Byl zatčen, usvědčen a odsouzen. K padělání se přiznal a při obhajobě se hájil, že mu šlo o výrobu nepadělatelných bankovek. Asi to byl fešák s velkým charisma, protože jej porota uznala nevinným, a byl propuštěn na svobodu.

Padělatelem proti své vůli se stal německý typograf Adolf Burger, který byl během 2. světové války donucen společně s dalšími vybranými vězni vyrobit více než 100 milionů falešných liber v rámci nacistické operace Bernhard. Na základě jeho vzpomínek byl natočen Oscarový snímek Ďáblova dílna.

Posuneme-li se v čase do současnosti, máme tu talentované dva studenty grafické školy v Pardubicích. Těm se podařilo po dobu půl roku vytisknout a pustit do oběhu neznámé množství bankovek, než byli odhaleni. I přesto, že jejich bankovky nebyly nijak zvlášť podařené, trvalo dlouhé měsíce, než studenti skončili před soudem. Studenti nejčastěji utráceli večer ve večerkách a v barech, kde je nakonec odhalil pozorný barman. Asi se v práci nudil.

Najít si bohatého ženicha už se nevyplácí aneb cesta do hlubin partnerských financí

Být zlatokopkou býval zatraceně dobrý job. Stačilo perfektně vypadat, vytipovat si zazobaného pána a s všeříkajícím úsměvem na něj mrknout. Prstýnek s ohromným diamantem na sebe nenechal dlouho čekat a stejně tak pohádkový život. Tím nejlepším byl rozvod s nejméně polovinou majetku v kabelce. No, není ten život báječný?

Doufám, že jste v úvodním odstavci postřehli lehce ironický tón, kterým jsem nadhodila stále choulostivější téma osobních financí mezi partnery. Dříve bylo normální mít společné finance. Ženy přece žádné vlastní peníze nepotřebovaly. S láskou a radostí pečovaly o domácnost a rodinu a peníze jim dodával starostlivý manžel. Alespoň v některých případech tomu tak opravdu bylo. Jenomže časy se mění a mění se i mezilidské vztahy.

Být zlatokopkou už se navíc vůbec ale vůbec nevyplácí. Bohatí muži nejsou nikterak hloupí a chrání se prostřednictvím předmanželských smluv, které připraví jejich superchytří právníci. Dnes už je prostě moderní brát se čisté lásky a rozhodně ne kvůli penězům. Bez ironie předmanželská smlouva chrání majetek nejen před zlatokopkami, ale i před dluhy jednoho z partnerů.

Nejdřív se výhodně vdám, a pak se ještě výhodněji rozvedu 😉

Život u plotny už moderní ženu neláká

Model domácnosti, v níž muž živí rodinu a žena pečuje o domácnost, moderní dívky už dávno neláká. Moderní ženy požadují stejné možnosti a stejná práva. Některé ženy jsou dokonce schopné uživit se mnohem lépe, než když se svěří do rukou milovaného muže. Navíc je skvělé mít své vlastní peníze, svůj vlastní život a nečekat na kapesné. Hmmmm, svět už prostě není to, co býval.

Velmi zajímavá jsou v tomto případě čísla. Americké studie uvádí, že zatímco pro ženy je stále méně výhodné se vdát, muži na sňatku naopak vydělávají stále více. Za posledních pár let se potenciální finanční výhoda z manželství obrátila ve prospěch mužů. Zatímco dříve vydělávali muži více, dnes je situace úplně odlišná. Ženy do rodinné kasy přispívají více a manželství se tak pro ně stává méně výhodné. To však neplatí pro muže, kteří jsou na tom výrazně lépe než jejich kolegové před třiceti lety. Stručně a jasně, ženy se na společných výdajích podílí čím dál víc.

Soužití mezi partnery za posledních desetiletí doznalo velkých změn. Ženy studují a budují kariéru stejně jako muži. Na druhou stranu se nebrání zakládat rodinu. Některé ženy se přitom snaží najít rovnováhu mezi seberealizací, kariérou a péčí o domácnost. Ideální je, pokud se partneři mezi sebou domluví a role si rozdělí. Bohužel to není tak jednoduché a zdaleka ne každý muž je ochoten přijmout část odpovědnosti za domácnost a péči o děti.

Za cizí peníze se slaví nejlépe 😉

Co je mé do toho ti nic není

Ženám se nelíbí tradiční model rodiny, ve kterém svůj život obětují ve prospěch rodiny. Ženy odkládají zakládání rodiny, chtějí nejprve studovat, cestovat a vybudovat si kariéru. Chtějí mít vlastní život, a tudíž i vlastní peníze. Změny postihly nejen tradiční vztah mezi ženami a muži, ale i rodinné finance. U mladých lidí je moderní mít oddělené účty a platí to i pro manžele.

Opět tu máme pár zajímavých čísel ze světa rodinných financí. U lidí narozených mezi lety 1961 až 1981 mělo oddělené účty 11 %, dnes je to 28 % a obliba oddělených účtů stále stoupá. Odborníci tento trend označují jako generační změnu. Nejde zde o demonstrování nadřazenosti jednoho partnera nad druhým, ale o vyjádření vlastní svobody, nezávislosti a schopnosti samostatně se rozhodovat.

Hodně zajímavý je postoj párů s nižšími a vyššími příjmy. Lidé s vyššími příjmy mají menší problém sloučit své finance než naopak. Důvodem je prý odlišný postoj k vlastním penězům. Lidé s nižšími příjmy si údajně mnohem více cení přístupu ke svému výdělku. Společný účet by je této výhody zbavil. Každopádně platí, že je dobré nastavit si způsob společného hospodaření co nejdříve.

Co je tvé, to je mé. Co je mé, do toho ti nic není!

Já budu platit to a ty tohle a tamto

Oddělené účty jsou samozřejmostí zejména pro mladé nesezdané páry bez dětí. Požadavek na společný účet totiž většinou přichází se svatbou a malými nezbedníky, kteří vám život obrátí naruby. Dokud ale páry nemají děti, jede si každý na vlastním písečku. Hlavní výdaje jako nájem, účty za energie a služby či běžné jídlo si rozdělí na půl a zbytek většinou jde ve stylu “jednou já, jednou ty”. V případě většího rozdílu mezi výdělky, obvykle více platí ten, který v páru vydělává více. Dokud nemáte děti, můžete totiž své peníze utrácet bez ohledu na to, zda se to vaší drahé polovičce líbí či nikoliv.

Vcelku osvědčeným modelem jsou oddělené účty a jeden společný účet. Na společný účet posílají partneři domluvenou částku (nemusí být pro oba partnery stejný). Tyto peníze používají na společné výdaje. Na svém účtu pak mají peníze, které se každý z páru utrácí dle svého. Ponechají si onu svobodu, ale zároveň si zjednoduší společné placení.

Pouze jeden společný účet láká stále méně lidí. Na začátku vztahu nebo po svatbě zní společný účet téměř romantický. Pro zamilovaný pár je společný účet symbolem absolutní důvěry, sdílení a společné budoucnosti. Jenomže po určité době oceníte určitou míru svobodu a to i vašich příjmech a výdajích. Opravdu je nutné mít perfektní přehled o tom, za co váš partner utrácí?

Na začátku si všichni malujeme růžově 🙂

Děti a peníze: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš

Pamatujete si na ty krásné časy, kdy jste ještě byli malé děti, a dospělí neustále něco žvatlali o penězích? Vzpomínáte si, jak vám to bylo úplně jedno? Prostě jste tu hračku chtěli. Dnes se pravděpodobně nacházíte v opačné situaci a rádi byste své děti naučili hospodařit lépe, než se to (ne)podařilo vašim rodičům u vás. Kdy je nejlepší začít vysvětlovat potomkům, že peníze nerostou na stromech?

Zcela určitě nemá smysl problematiku hospodaření s penězi vysvětlovat nejmenším dětem v předškolním věku. Koneckonců si počítání užijí až až. Ponechejme jim tedy alespoň pár let příjemného nevědomí o tom, jak je ten život neférový a krutý. Vhodnou dobou, kdy dítě zapojit do finančního vzdělávání je nástup do školy. Tím samozřejmě nemyslíme, že svou ratolest vedle základní školní docházky pošlete na intenzivní kurz finanční gramotnosti. Vše má svůj čas.

První třída – první krok k finančnímu vzdělávání

S nástupem do školy přichází období, kdy se dítě bude učit spoustě novým věcem. Bude se učit psát, číst a počítat. Ano, už mu dále nebudete moci lhát o to, co opravdu dávají v TV. Ano, brzy mu budete muset pořídit vlastní chytrý mobilní telefon. A ano, je to ideální doba, kdy mu do hlavičky zatlouct (obrazně řečeno samozřejmě) první hřebíček s názvem “peníze nerostou na stromech, peníze je třeba vydělat”.

Podle odborníků si šestileté až sedmileté dítě už dokáže uvědomit alespoň základní hodnotu peněz, respektive zvládne pochopit to, že peníze existují, že jsou k životu potřeba, a že jich rodiče nemají neomezené množství. Nejlepším způsobem, jak díte předvést funkci peněz, je příklad vlastní rodiny. Opět to neznamená, že mu při každé příležitosti začnete vykládat, měsíčně utratíte za nájem, energie, jídlo a hračky pro toho malého darebáka. Proboha, je to teprve malé dítě!

Prostě to dělejte s citem sobě vlastním. Při vhodné příležitosti (například poté, co vaše předvedlo skvostnou scénů uprostřed obchodu, kdy se rozječelo jako siréna v touze po mega drahém autíčku na dálkové ovládání nebo pejskovi, co sám chodí, štěká a čůrá) se pokuste svému nevděčnému synáčkovi či dcerušce vysvětlit, že se nenarodili do rodiny multimilionářů. Dítě by mělo vědět, že věci (v jejich případě hračky, zmrzliny a cukrovinky) stojí peníze, a ty se dost obtížně vydělávají.

Jakmile dítě zvládne spočítat 1+1, nastal čas vysvětlit mu počty na korunkách.

První vlastní peníze aneb korunka ke korunce sedá

Lépe dítě pochopí hodnotu peněz, jakmile se naučí počítat. Využijte situace, kdy vás dítě ještě bezostyšně miluje a udělá vše, co vám na očích vidí. Nečekejte na období vzdoru, které přijde záhy. Učte je spořit, nejlépe v podobě kapesného. Pořiďte dítěti prasátko a dávejte mu pravidelně kapesné. Vysvětlete mu, že kapesné může utratit hned nebo si šetřit a za penízky si může pořídit vysněnou hračku. Dítě se tak samo na vlastní kůži přesvědčí, jak je těžké našetřit požadovaný obnos.

Čím je dítě starší, tím rostou jeho potřeby a finanční náročnost. Zatímco miminku ke štěstí stačí hromada šustícího balícího papír, desetileté dítě vás bez uzardění požádá o nejnovější iPhone, páč už ho mají ve třídě úplně ale úplně všichni (ve skutečnosti má ho pouze jedno dítě, ale to rodiče přece nemusí vědět) a jenom ono je svým stařičkým mobilem sto let za opicemi. Uvědomte si že zde platí přímá úměrnost více než kde jinde. Kupujte svým dětem to nejlepší a nejdražší a vaše dítě už nikdy nebude chtít nic jiného. Výhoda? Nemyslím si.

S postupujícím věkem je vhodné kapesné rozumně navyšovat a zároveň přitlačit, co se finanční osvěty týče. Seznamte dítě s běžnými náklady domácnosti, tedy s tím, co musíte platit, a kolik vám zbývá na útratu. Vysvětlete mu, že pokud kapesné hned neutratí v nejbližší cukrárně, ale bude si alespoň část ukládat stranou, přispějete mu na vysněný telefon nebo skateboard.

Kromě kapesného můžete děti odměňovat za dobré známky, za úklid, za pomoc v domácnosti apod. Pozor ale na výši odměny, aby si dítě nezvyklo, že za každou blbost bude v životě dostávat spousty peněz.

Zatímco nám stačily pastelky, dnešní děti si svůj studentský stůl představují asi nějak takto 🙂

Hotovost versus bezhotovost aneb kdy si dítě zaslouží účet

V deseti letech už má dítě slušné povědomí o penězích, o jejich hodnotě a o tom, že žít na vysoké noze nemůže každý. Posuňte dítě na další level finanční gramotnosti a slavnostně mu založte jeho vlastní bankovní účet. Banky nabízí dětské bankovní účty už od narození, platební karty ale udělují zhruba až od desátého roku.

Je pouze na vás, kdy a jak začnete dítě učit pracovat s jeho prvním účtem. Můžete mu na účet posílat kapesné a vysvětlovat mu, co všechno s účtem může provádět. Později na něj můžete přenášet stále více zodpovědnosti. Můžete mu například na účet posílat částku, která bude kromě kapesného zahrnovat další platby (např. za obědy ve školní jídelně, za zájmové kroužky apod.). Nezapomeňte na trest, pokud by peníze „zneužil“ a použil na jiný účel.

Následuje vyšší dívčí, kdy je třeba dítěti vysvětlit další už náročnější finanční pojmy. Velmi důležité je nastavení zdravého a zodpovědného přístupu k půjčkám. Znát by mělo také rozdíl mezi debetní a kreditní kartou. Ovládat internetové a mobilní bankovnictví je dnes už naprostý základ, bez kterého se v budoucnosti neobejdou. Čím dříve se naučí pracovat s “offline” penězi, tím lépe pro ně.

Při výchově vašeho potomka vám přejeme hodně štěstí 😉

Stovkám nepoctivců došel čas. Půjčky už smí poskytovat jenom 84 firem

Tak už je to konečně tady! Lhůta, po kterou směly úvěrové společnosti nabízet půjčky bez licence, definitivně skončila 1. června. Od této chvíle smí půjčky poskytovat pouze ty firmy, jenž splnily přísné podmínky stanovené novelou zákona o spotřebitelském úvěru a ČNB jim udělila potřebnou licenci. V náročném procesu schvalování žádostí uspělo 84 firem.

Potřebuješ peníze? Půjčím ti tisíc a ty mi zítra vrátíš dvanáct set. Palčivý problém s neférovými až lichvářskými půjčkami Česko řeší dlouhé roky. Nyní se zdá, že nám svítí na lepší časy. Od uvedení novely zákona o spotřebitelském úvěru uběhlo 18 měsíců, a to znamená jediné. Všem společnostem, které zažádaly o licenci Českou národní banku (ČNB) 1. června, skončilo období, po které mohly poskytovat půjčky za stejných podmínek. To se tímto dnem změnilo. Od 2. června 2018 smí půjčky legálně nabízet pouze 84 firem.

Než si půjčit nevýhodnou půjčku, je lepší poctivě spořit. Třeba do prasátka.

Ze stovek se staly desítky

Ještě na počátku roku 2017 půjčky nabízely stovky nebankovních společností a bohužel nebylo neobvyklé natrefit na poskytovatele, na jejichž šílené podmínky přistoupily pouze opravdu zoufalí lidé. Neúměrně vysoké úrokové sazby a sankce byly nejčastější příčinou, proč dlužníci končili v dluhových pastí a exekucích.

Nový zákon o spotřebitelském úvěru si vzal cíl tyto praktiky vymýtit, nebo alespoň omezit. Zdá se, že se naší vládě podařila alespoň jedná dobrá věc. Jak moc ukáže čas. Nejvíce nebankovních společnosti bylo nuceno ukončit svou činnost už v prvním čtvrtletí loňského roku, pokud nepodali žádost o licenci ČNB. Počet legálních poskytovatelů půjček v Česku se rázem snížil na 108 firem.

Ani jedna ze žádajících firem neměla jistotu, že licenci získají. ČNB si na schválení žádostí vzala lhůtu trvající 15 měsíců. Těch, které splnily všechny podmínky, zůstalo pouze 84. Pro Českou národní banku to byla jednoznačně jedna z největších akcí, které se v oblasti kontroly nad finančními službami konaly v posledních deseti letech.

Poskytovatelé nebankovních půjček mají ještě druhý pokus

Radost trochu kazí fakt, že společnosti, které licenci nezískaly, o ni mohou zažádat znovu a to již teď v červnu. Na schválení žádosti má tentokrát ČNB jenom čtyři měsíce, a po tuto dobu jakoby úvěrová společnost neexistovala. Nesmí poskytovat další úvěry a půjčovat peníze. Pokud ani v druhém kolem žádost nezíská, je s ní doslova amen. To samé samozřejmě platí pro všechny společnosti, které licenci nezískaly a novou žádost nepodají.

Seznam “vítězných” společností najdete na stránkách ČNB. ČNB důrazně varuje před společnostmi, které na seznamu nejsou uvedeni. Jedná se o nelegální poskytovatele půjček, jejichž cíl je jasný – obrat lidi o co nejvíce peněz bez ohledu na jejich finanční situaci. Jediné, co budou moci dělat, je pokračovat ve vybírání splátek do stávajících klientů. Existující úvěr zaniknout nemůže, i když zrovna to by se mnohým dlužníkům líbilo nejvíce. Půjčku ale splatit musí a to podle sjednaných podmínek.

Podepsat nevýhodnou smlouvu je horší, než se upsat ďáblovi.

Teprve jsme rozdali řidičské průkazy

Podle ČNB ale proces pročištění trhu s půjčkami zdaleka ještě neskončil. Podle slov člena bankovní rady Tomáše Nidetského šlo teprve o začátek. “Vydáním licencí to teprve všechno začíná. My jsme vlastně udělali takovou technickou prohlídku těch, kdo v oboru působí, rozdali jsme řidičské průkazy, řekli jsme si, jak se bude projíždět křižovatkami. Ještě jsme ale nekontrolovali, jak ten provoz nově funguje v praxi,“ uvedl. Vypadá to, že se nebankovní úvěrové firmy ještě mají na co těšit.

Na akci pracovala více než stovka lidí a přímo kvůli zajištění chodu celého procesu musela ČNB najmout dalších čtyřicet nových zaměstnanců. Kontrolou procházela vlastnická struktura, původ peněz určených k podnikání či chování úvěrových společnosti vůči klientům. Zajímalo je například to, jakým způsobem zákazníky informují o smluvních podmínkách. To všechno mohlo být putna firmám, které nesplnily jednu ze základních podmínek – minimální finanční kapitál ve výši 20 milionů korun.

Kam čert nemůže, nastrčí podomního prodejce

Podomní prodejci mají neuvěřitelně silné žaludky. Chce to hodně velkou “kuráž” zaklepat staré babičce na dveře, s úsměvem zkušeného podvodníka jí lhát do očí s cílem přimět ji k podpisu nevýhodné smlouvy, která s jejím už tak mizerným důchodem zamává. Hlavně, když z toho něco kápne.

Vždy, když čtu o dalším případu o křivém podomním prodejci, kterak desítky seniorů obral o jejich úspory, vzpomenu si na pohádku o Smolíčkovi Pacholíčkovi. Tomu zlé Jezinky slibovaly „Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku! Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme..“ Důvěřivý Smolíček Jezinky vpustil a nebýt hodného jelena, kdo ví, kde a jak by Smolíček skončil. Jenomže v reálném životě žádný jelen-ochránce neexistuje. Pomoci si musíme sami.

Než si kohokoliv pustíte domů, prověřte si jej

Podomní prodejce domů nepouštějte

Základní pravidlo, které by se mělo tučným písmem tesat do kamene před každým domem, zní “podomní prodejce do domů nepouštíme nikdy a za nic”. Pokud bychom se jej drželi, ušetřili bychom si hodně starostí a peněz. No, a pokud jste si mysleli, že podomní prodej je už za zenitem, pak jste na velkém omylu. Podomní prodejci se stále drží, ačkoliv doufám, že jim vláda konečně utne tipec.

Minulý měsíc jsem se například dočetla, že podomní prodejci jsou natolik drzí, že se vydávají za zástupce ČEZ či jiných známých energetických společností. Zaměřují se na starší občany a slibují jim absolutně nereálné úspory a k tomu dárečky nevalné hodnoty jako bonus. Normální člověk by jim žárovku strčil do míst, kam slunce nesvítí, ale přesvědčit staršího člověka, který se snaží ušetřit, kde se dá, tak těžké není. Bohužel. Před podomními prodejci varují prostě všichni kromě jich samotných.

Tady mi to hezky podepište…

Poznejte nejčastější triky podomních prodejců

Většina lidí je pozná snadno, stále se však najdou tací, kteří na jejich triky skočí. Důvod, proč se podomní prodejci zaměřují na starší lidi, je prostý. Starší lidé jsou daleko více důvěřiví, zranitelní, snáze podléhají vytrvalému psychickému nátlaku a dost často mívají doma hotovost. To, že skočili na lep podvodníkovi, se dozví pozdě.

Dobrý den, jsem zástupce vašeho dodavatele…

Jestli něco podomní prodejci umí opravdu dobře, je to lhaní. Podomní prodejci se už dávno nenamáhají vám nabídnout něco nového. Ve dveřích spustí dobře naučený kolotoč vět. Nejčastěji se vydávají za zástupce dodavatele energií s tím, že jdou provést kontrolu nebo přináší k podpisu jeden dodatek. Taková formalita, nic podstatného. Nebo ještě lépe, jedná se o slevu, která se neodmítá.

Jenomže onen nepodstatný dodatek je ve skutečnosti smlouva s novým dodavatelem energie, kterému na spokojeném zákazníkovi pranic nezáleží. Uvědomte si, že stačí jeden jediný podpis, abyste souhlasili se změnou dodavatele. Každou smlouvu, každý papír, který vám kdokoliv předloží mezi dveřmi a chce podpis okamžitě, si důkladně přečtěte. Má-li s tím maník probléme, vyhoďte ho za dveře a zavolejte svému dodavateli nebo firmě, za jejíhož zástupce se vydává a požadujte vysvětlení.

Pozor na uzavření smlouvy po telefonu

Ano, i to je možné. Smlouva s novým dodavatelem nemusí být uzavřená písemně. Stačí vaše ano, které zazní v telefonickém hovoru s příliš “snaživým” operátorem. V rámci hovoru na úplně jiné téma si dokonce nemusíte ani všimnout, s čím vším jste vlastně souhlasili. Naštěstí je uzavření po telefonu potvrzováno zasláním poučení pro spotřebitele. Pokud něco takového obdržíte, okamžitě obratem zašlete písemné vyjádření, že k uzavření smlouvy nedošlo a neakceptujete ji.

Od dárků, přes nátlak až k hrozbám

Nebo také metoda cukr a bič. Zpočátku podomní prodejci přichází s přátelským úsměvem, slibují hory doly a nabízí dárečky. Co byste takhle řekli na úsporné žárovky zdarma? Není to skvělé? Jenomže žárovky dost často zdarma nejsou. Vedle smlouvy s novým dodavatelem podepíšete také kupní smlouvu na žárovky. Pokud smlouvy zrušíte, na což máte dle zákona právo, rázem budete mít ve schránce účet za žárovky ve výši pár tisíc korun.

Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou. Není-li podomní prodejce úspěšný po dobrém, nebojí se přejít na nátlak a výhrůžky. Velmi často se snaží namluvit, že dojde k přerušení dodávek energií. To ale není možné. I kdyby dodavatele energie zkrachoval, o energii nepřijdete. V takovém případě se vás ujme tzv. dodavatel poslední instance a vy získáte celých šest měsíců na výběr nového dodavatele energií.

Dárek může představovat další problém

Nastane konec šmejdů podvodných?

Škody způsobené podomními prodejci nejsou nijak málo. Jenom v loňském roce Energetický regulační úřad (ERÚ) řešil téměř 12 tisíc stížnosti a dotazů a 146 návrhů na zahájení správního řízení. Za užití nekalých praktik nakonec uložili celkem pět pokut ve výši půl milionu korun.

Před pár se v médiích objevila zpráva, která slibuje příchod lepších času nám spotřebitelům a rychlý odchod podomních prodejců. Ministr průmyslu Tomáš Hüner chce do novely energetického zákona zapracovat část, která by podomní a také telefonický prodej zakázala úplně. Součástí by měl být také spotřebitelský kodex, který by měl zvýšit ochranu spotřebitelů při uzavírání nových smluv. Zároveň by měl vzniknout dohled na činností všech zprostředkovatelů podobně, jako tomu je u úvěrů.

Nakupovat a platit on-line je tááák pohodlné. Je to ale i bezpečné?

Pohodlně si vyberete zboží. Žádný stres. V klidu si přečtete recenze a porovnáte svůj výběr s jinými podobnými produkty. Teprve tehdy, až jste si svým výběrem jistí (klidně ve dvě ráno), zaplatíte. Žádné fronty, žádné otravné pohledy prodavaček. Ne, to není obchod v budoucnosti, ale nakupování na internetu už dnes. Stačí zasednout ke kompu a mít připravenou platební kartu. Jenomže…

Nejsem konzervativní a nakupování on-line mi vyhovuje. Samozřejmě ne u všeho. Jsou věci, které si prostě potřebuji osahat a vyzkoušet, než je koupím. A ne, nejsem příznivcem objednávání, vracení zboží a výměn on-line. To je pro mě příliš dlouhé a komplikované. Na druhou stranu absolutně nesnáším obchody plné lidí, chybějící zboží, která zrovna nutně potřebuji a neustále dotazy typu “mohu vám nějak poradit, už jste si vybrala (konečně)” apod. Navíc ne vždy mám náladu někam chodit. Třeba právě do obchodu.

Když takhle občas platím on-line a říkám si, jak je to skvělé, přepadnou mě zároveň značně zneklidňující myšlenky. Obzvláště jedná-li se o dražší zboží. Co když to zaplatím a zboží mi nepřijde? A nakonec nebudu mít ani vytouženou věc, na kterou jsem se fakt těšila, ani peníze. To mě vážně děsí. Není lepší zaplatit na dobírku? Ale to budu muset peníze vyzvednout předem. A hlavně na to nesmím zapomenout! No prostě, nakonec to zaplatím on-line a modlím se, aby všechno proběhlo v pořádku.

A tak jsem si nastudovala, jak platit on-line, aby mě žádný šmejd a podvodník neobral. Všechno má totiž svoje pravidla.

Je krásné, když obchody chodí za vámi 🙂

Obavy z plateb on-line jsou “prý” zbytečné

Objednat na internetu už lze cokoliv. Z vlastního gauče si můžete vybrat, objednat a zaplatit vybavení do celého bytu, ale i pár rohlíku a šunku k snídani. Nebo nákup potravin na celý týden. Co takhle oblečení na lyže a vybavení na lyže k tomu? Dnes už vlastně nemusíte udělat krok navíc. Zdá se, že tento způsob pohodlného nakupování vyhovuje více lidem. Mnohé statistiky (bohužel netuším, jak přesné) uvádí, že 90 % populace využívající internet, tímto způsobem nakupuje. Virtuálními nákupy údajně protoče přes 40 miliard korun.

Už jenom proto by mělo být nakupování a především placení on-line sakra bezpečné. Protože naštvat miliony lidí tím, že přijdou o peníze, není nikdy dobrá věc. Na druhou stranu i přes veškerou snahu si podvodníci a zloději vždycky najdou cestičku, jak okrást slušné a poctivé lidi. Proto bychom neměli zapomínat, že na krku máme vlastní hlavu. Umění ji používat by mělo patřit mezi základní lidské dovednosti. To je totiž jeden ze základních způsobů, jak se nenechat okrást.

Nebojte se čas od čas zapnout mozek 😉

3 pravidla, jak platit platebními kartami bez ztráty

Abychom se v tom zbytečně nebabrali, dali jsme do kupy tři základní pravidla. Ty dodržujte za každou cenu, ať vybíráte zboží za pár korun nebo za tisíce. Pamatujte, že podvodníci budou útočit na vaše nejnižší pudy a nabídnou vám něco, co se odmítá opravdu těžko. Třeba naprosto úžasnou slevu, kterou vám nikdo jiný nenabídne. Kromě zloděje. Ten vám slevu totiž nabídne velice rád s představou, že nakonec shrábne všechno 😉

PRAVIDLO PRVNÍ: VYBÍRÁME OBCHODNÍKA ZN. POUZE OVĚŘENÉ

Zde to všechno začíná – buď úspěšný obchod nebo začátek jedné životní chyby. Když vejdete do neznámého kamenného obchodu, není to takové riziko. Prostě si vezmete zboží a zaplatíte jej u kasy. Na internetu je však volba obchodníka mnohem důležitější. Tedy pokud chcete za své peníze zboží opravdu obdržet.

Nejlépe uděláte, budete-li nakupovat u známých, zavedených a renomovaných internetových obchodníků, kde riziko podvodu nehrozí. Pokud obchodníka nebo e-shop tak dobře neznáte, zasurfujte si trochu. Čerpejte z webových stránek obchodníka. Čím jsou stručnější nebo chybí úplně, tím to zavání něčím nelegálním. Hledejte také recenze a zkušenosti jiných zákazníků. Hodně pomůže, je-li e-shop členem Asociace pro elektronickou komerci (APEK).

PRAVIDLO DRUHÉ: HTTPS:// ANEB POSKYTUJTE DATA BEZPEČNĚ

Při pohledu na webovou stránku platební brány směrujte svůj pohled do adresního řádku. Ta musí začínat (nikdy ne měla by začínat) https://, což označujte bezpečnou šifrovanou komunikaci. Obchodníkovi dorazí vaše dat v zabezpečené podobě, takže se nemusíte obávat jejich zneužití.

Pokud by však platební brána měla na začátku pouze http://, znamená to, že půjde o nezabezpečený přenos dat. To by mohla být velká chyba.

Dalším poznávacím znamením každého poctivého obchodníka je malý zelený zámeček úplně na začátku. Ten znamená, že šifrování komunikace zajišťuje SSL certifikát. Opakem je symbol otevřeného červeného zámečku. V takovém případě nesmíte pustit ani chlup!

PRAVIDLO TŘETÍ: 3D SECURE – NEJVYŠŠÍ ZABEZPEČENÍ ON-LINE PLATEB

Je lepší udělat jeden krok navíc, než přijít o peníze. 3D Secure je přesně takovým krokem. Dnes už je to standard při placení, ale nemusí tomu tak jít. Jedná se vlastně o potvrzení platby dalším kódem, který vám přijde na uvedené telefonní číslo formou SMS zprávy. Ten vložíte a můžete si býti jistí, že vaše data jsou v bezpečí. Nezapomeňte si ale nejprve službu aktivovat.

To, že e-shop 3D Secure systém využívá poznáte tak, že na jeho stránkách najdete logo MasterCard SecureCode nebo Verified by VISA. Pokud tomu tak není, existuje možnost potvrzení platby SMS heslem. Tento způsob je ale méně bezpečný.

Než potvrdíte platbu, ujistěte se, že je vše opravdu bezpečné. Hodně štěstí při nákupech!

Češi a půjčky? Šetřit neumíme, raději si půjčíme

Češi, jak vidno, se nemají tak zle, jak si s oblibou stěžují na těžký život. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Obchody i ohromná nákupní centra jsou neustále plná a lidé utrácejí, utrácejí a zase utrácejí. Kde na to tedy berou peníze? Pravdou je, že velké množství Čechů si oblíbilo zdánlivě snadný život na dluh.

Ono je to totiž tak strašně jednoduché. Není nutné se uskrovňovat a odkládat si peníze stranou. Šetřit přece není potřeba. Nedostatek financí prostě vyřeší půjčka. Stačí se podívat na čísla. Podle statistik každý Čech splácí nejméně jednu půjčku. Třetina Čechů dokonce splácí dvě a více půjček. Půjčku si Češi občas pečlivě rozmýšlí, ale neobvyklé není ani impulzivní zadlužení, když spatří něco, co musí mít.

Kde jsem vzala následující informace? Z výsledku výzkumu, který se konal 15. až 24. ledna pod taktovkou Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Výzkumu se účastnilo 1068 dotázaných vybraných podle stejného procentuální zastoupení vybraných vlastností a stanovených kvót jako věk, vzdělání, region, pohlaví apod.. Nestačila jsem divit.

Peníze jsou až na první místě

Časy šetření jsou nenávratně pryč

Bývaly doby, kdy byli lidé zvyklí šetřit. Na vybranou věc si jednoduše dávali peníze stranou až do doby, dokud nenašetřili potřebnou částku. Získat půjčku nebylo nijak snadné, úrokové sazby byly vysoké, a nad případným úvěrem přemýšleli dlouze. To dnes naplatí. Vzít si půjčku je výrazně snazší i pro lidi s nižšími příjmy. A stejně snadno a rychle, jak si peníze půjčí, se dostanou do dluhového kolotoče.

Mentalita českých spotřebitelů se za posledních pár let radikálně změnila. Lidé jsou stále více netrpěliví, nechtějí na nic čekat a všechno chtějí mít nejlépe okamžitě. Nákupy na dluh probíhají převážně zbrkle a lidé si často nepřečtou ani podmínky, ke kterým se podpisem úvěrové smlouvy uvazují. Tímto způsobem Češi nakupují především bíle zboží a spotřební elektroniku. To asi není moc dobře, co myslíte?

Na co si Češi berou půjčky nejčastěji?

  • spotřební elektronika – 30 %
  • bílé zboží – 24 %
  • auto – 22 %
  • vybavení do domácnosti – 15 %

Šetření nepatří mezi naše silné stránky

Každý třetí Čech nedbá zásad bezpečného půjčování

To tedy není zrovna moc pozitivní číslo. Naštěstí se týká pouze lidí, kteří splácí nejméně jednu půjčku. Tito lidé si půjčují často. Zpočátku na nákupy, později na splátky. Odsud už je to jenom krůček k osobnímu bankrotu a exekuci. Takové nekontrolované půjčování peněz představuje velice rychlou cestu do finančního pekla. Stojí to za to?

Podle odborníků se rizikový dlužník hned podle několika znaků:

  • půjčku si bere na cokoliv i na úhradu různých nedoplatků (např. za energie, telefon)
  • půjčku si bere, když nemá peníze
  • půjčky si bere i na zábavu a běžnou spotřebu
  • nemá zábrany splácet najednou tři a více půjček najednou
  • mezi jeho věřitele většinou patří nebankovní společnosti
  • je ochotný vzít si půjčku na splacení jiné půjčky

Zodpovědnější půjčující jsou kupodivu ženy. Mezi rizikovými dlužníky převažují muži oproti ženám. A to bych čekala, že muži budou, co se týče peněz, zodpovědnější. Z pohledu věku jsou nejvíce lehkomyslní lidé ve věku 35 až 54 let. Naopak nejméně se zadlužují starší lidé nad 55 let. Ti si k půjčkám stále udržují konzervativní postoj. Vliv na neřízené půjčování má také vzdělání. Čím vyšší vzdělání, tím se člověk zadlužuje méně lehkomyslné. Velký podíl půjček také najdeme u lidí, kteří žijí sami, a v domácnostech s minimálními úsporami.

Dlouhodobé nesplácení půjček může skončit na ulici

87 % Čechů považuje půjčky za rizikové

Jak vtipné, že? Na jednu stranu si půjčujeme doslova jako vzteklí, ale přitom velmi dobře víme, že půjčky nejsou tak docela “košer”. Zatímco 87 % tvrdí, že půjčky jsou riziko, 82 % svorně přikyvuje, že žití na dluh je v dnešní době naprosto přirozené. Tak já tedy nevím, co si z toho mám vybrat. Trochu mi to připomíná přísloví “aby koza zůstala celá a vlk se nažral”.

Mrkejte na další čísla, jsou stejně zajímavá. 54 % Čechů v půjčování peněz nevidí žádný problém, 45 % Čechů půjčky odsuzuje. Celých 34 % se domnívá, že se půjčka dokonce vyplatí. Nejvíce jsou akceptovány půjčky na bydlení (90 %), na studium (76 %), na podnikání (74 %) a na automobil (64 %).

Úplně “fuj” jsou naproti tomu půjčky na dovolenou a vánoční dárky. Za nepřijatelné je považuje více než 50 % v případě půjček na dovolenou a 61 % na vánoční dárky. Hmmm, to je vskutku zvláštní. Téměř nikdo je neakceptuje, ale každý rok se na Vánoce třesou všechny úvěrové společnosti, protože s přehledem poskytnou nejvíce půjček za celý rok.

Co se týče splácení, nejsme na tom až tak špatně. Téměř polovina Čechů (48 %) své závazky splácí bez problémů, pro 10 % splátky nepředstavují žádný zásah do rozpočtu. Pro zbývajících 31 % už to tak snadné není a 8 % Čechů své dluhy splácí velmi obtížně nebo vůbec.

Nikdy jsem nebyla dobrá v matematice. Z čísel se mi točí hlava a z těchto dvojnásob. Zdá se, že de facto všichni víme, že žít na dluh není správné. A už vůbec není dobré mít půjček více. Na druhou stranu je fajn koupit si novou telku, ojeté auto nebo moderní chytrý telefon  bez čekání, a tak si to prostě omluvíme. Dělají to tak všichni, takže je to normální a úplně přirozené.

Rezervu na horší časy považuje za důležitou 63 % Čechů. Otázkou je, kolik Čechů se může pochlubit opravdu dostatečnou finanční rezervou a bez příjmu by vydrželi žít i několik měsíců.

Mít vlastní domeček jako šneček je velký sen většiny Čechů

Boj o nové klienty sílí, věrní klienti jdou stranou

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Toto staré české přísloví platí, ať už si sjednáváte účet v nové bance, žádáte o spotřebitelský úvěr či hypotéku nebo přemýšlíte nad změnou mobilního operátora či dodavatele energií. Jakmile totiž spadáte do kategorie potencionálního a nového klienta, možné je všechno. Ve chvíli, kdy vás ale šoupnou do šuplíku známého jako stálý či věrný klient, výhody mizí a nastává řehole.

Když se nad tím člověk zamyslí, je to docela normální. Ve vztahu mezi dvěma zamilovanými to funguje naprosto stejně. Na samém počátku se zamilovaní mohou přetrhnout, aby si splnili, co si na očích vidí. To je samé “ano, miláčku, jistě miláčku, už běžím miláčku, dáš si kávičku, miláčku?”. Zdá se, že pocit neuvěřitelného štěstí nemůže nikdy skončit. Jenomže nic netrvá věčně. Rozbouřené hormony se uklidní a růžové brýle mizí v nenávratnu. Nastoupí realita. Jistě v osobním životě tyhle okamžiky štěstí za to stojí. Při jednání s bankami už se to říci nedá.  

Peníze jsou až na prvním místě

Zatímco lidské vztahy v první řadě ovlivňují hormony, obchod je především o penězích. Ať si každý říká, co chce, je to tak. Mohou to maskovat reklamními žvásty typu “chceme pro vás to nejlepší, zákazník je u nás vždy na prvním místě, vážíme se věrných klientů”, které podpoří individuálním a osobním přístupem. Pokud vám to přijde jako okoukané klišé, jsme na tom velmi podobně. Ocenily bychom však všichni, kdyby se banky chovaly otevřeně?

Vcelku dobře si umím představit, že mi nikdo nebude mazat med kolem úst. Považuji se za celkem inteligentní osobu, která se zvládne udělat úsudek sama. Věřím i v to, že nejsem jediná. Reklamy, v níž se banky staví do pozice kouzelné babičky, mi vadí. Naopak mi vyhovuje, když mi někdo na rovinu řekne, co mi nabízí a za kolik. Bez zbytečné omáčky o tom, jak jsou úžasní, skvělí a hlavně levní! Peníze však hrají prim na obou stranách. Lidé chtějí kvalitní služby a chtějí je zadarmo. Takže dostávají nekvalitní služby a za draho.

Ber, dokud dáváme

Pravdou je, že banky bojují o každého nového klienta. Nejednou jsem byla překvapená telefonem z konkurenční banky či operátora s jedinečnou nabídkou, kterou mi nabízí pouze oni, teď a tady. Na otázku, kde vzali můj telefon, odpovídali mlčením “na co se mě to vlastně ptá?” nebo jsem se dozvěděla něco jako “dostal/a jsem seznam”. Pominu-li obchod s telefonními čísly, ještě jsem se nedostala opravdu dobrou nabídku.

Připomíná mi to pečení koláčů. Přidáme hodně slibů, špetku bezvýznamných výhod a bonusů a trochu tlaku, abychom přesvědčili člověka o nezbytnosti využití této úžasné nabídky. Už nikdy víc se jejich nabídka nebude opakovat! Výsledkem je sladkost, kterou během chvilky sníte a nezbude nic než chuť v ústech. Ta však časem zmizí také. Nakonec si pamatujete, že koláč byl dobrý, ale nic dalšího vám nepřinesl. Nemluvě o tom, proč by zrovna mě měli nabízet něco extra?

Nebuďme “konzervy”

Bohužel výrazně méně snahy vykazují u dlouholetých klientů. Abychom bankám pouze nekřivdili, český klient si za tento přístup může tak trochu sám. Banky se spoléhají na to, že český klient je silně konzervativní. Ke změně se odhodlá teprve tehdy, když mu dojde trpělivost. A ani tehdy to nakonec neudělá, protože ty administrativní kolečka za jeho čas nestojí. Případně si svou (ne)činnost omluví jinak. Proč by měnil banku, když jsou všechny úplně stejné?

Banky nás věrné klienty považují za stálý itinerář a pouze jeden za mala exponátu své místo opustí. Na druhou stranu se tomu nedivím. Pokud se ke změně odhodláte a banku změníte, často zjistíte, že je to jen cesta z bláta do louže. V podstatě je to takový začarovaný kruh, ve kterém musíte neustále bojovat o místo na slunci. Jakmile usnete na vavřínech, zapadnete mezi stálé klienty, a po pár letech zjistíte, že noví klienti mají všechno zadarmo, a vy stále ještě platíte ty nehorázné poplatky.

Změňme chování bank jednou pro vždy

Dokud budeme chování bank brát jako normální, nic se nezmění. Samo jsem to pocítila na svou kůži. U Moneta Money Bank (původně GE Money Bank) jsem byla 14 let. Neměla jsem žádný další účet, a tudíž měli po tuto dobu naprosto dokonalý přehled o mých financích. Jako zaměstnanec jsem párkrát využila půjčku, kterou jsem vždy řádně a většinou i předčasně splatila. Přesto, když už jsem jako živnostník nedávnou požádala o drobnou půjčku, ocitla jsem se v administrativním kolotoči, který z mého pohledu byl absolutně zbytečný. Na mé otázky se mi dostávalo odpovědi “máme na to stanovy”.

Byla to pověstná poslední kapka. Stanovy jsem poslala do míst, kam slunce nesvítí, a 14 letech jsem odhodlala změnit banku a doufám, že k lepšímu. To se ale dozvím časem. Pokud mi nebude vyhovovat, změním ji zas. A budu tak dělat tak dlouho, dokud nenajdu banku, která si bude vážit mě a já na oplátku jí. Nebojme se ve svých životech dělat radikální změny, i když nás to bude stát trochu pohodlí. Jedině tak s námi  banky a podobné společnosti přestanou vymetat.

Hypotéky – zůstane sen o vlastním bydlení pouhým snem?

Každé období v životě člověka má své typické sny. Jako děti sníme o novém kole či návštěvě fakt hustého aquaparku, který navštívili všichni kromě mě! V pubertě zase sníme o tom, jak nás ten kluk z první A pozve konečně na rande, a budeme spolu šťastní až na věky věků. S dospělostí, studii, prací a rodinou přichází jiné sny, které se snažíme měnit v realitu. Co když to ale nepůjde?

Některé sny je možné uskutečnit, jiné nikoliv. Do vytouženého aquaparku se jednou dostanete ať už jako dítě nebo jako dospělý, krásnou, odvážnou a chytrou upírkou z oblíbeného seriálu už nikoliv. Tedy, jistě v to všichni doufáme. Ani reální život není tak snadný, stačí se nahlédnout do světa nemovitostí. Pořízení vlastního bydlení je a bude stále těžší a pro mnohé dokonce nemožné.

Jedině vlastní dům to může být

V posledních letech byl prodej nemovitostí velmi výhodný. Úrokové sazby klesly na minimum, česká ekonomika stále roste a Češi vydělávají více peněz. Nové byty rostou jakou houby po dešti. Tisíce lidí se rozhodli vzít si hypotéku a koupit si vlastní bydlení. Nemovitosti nakupovali mladí i staří, svobodní i rodiny s dětmi. Každý toužil bydlet ve svém a neplatit nájem jinému do kapsy. Mnohem lepší je cpát peníze bankám. Všechno vypadalo úžasně až do doby, dokud nezasáhla Česká národní banka.

Co na tom, že ceny nemovitostí začaly růst, a zejména ve větších městech ceny začaly přesahovat únosnou mez? O nemovitosti je přece stále ohromný zájem. Co na tom, že například v Praze velké množství kupujících pochází ze zahraničí? Češi si musí půjčit vysokou hypotéku, aby si mohli dovolit i malý být v rozumné části města. Například v Praze se byt o velikost 2+kk pohybuje za více než 3 miliony koruny. Co na tom, že budete půjčené milióny splácet 30 let a déle? Bydlet ve vlastním je pro hodně lidi zcela zásadní i za cenu mnohaletého zadlužení.

Čas výhodných hypoték je u konce

Česká národní banka usoudila, že hypoteční trh byl příliš benevolentní. Zcela otevřeně kritizovala fakt, že si hypotéky brali lidé, jejichž příjmy sotva stačily na uhrazení pravidelné měsíční splátky a základní výdaje. Žádná velká zábava, žádné kino, večeře v restaurace, jednoduše žádné zbytečné utrácení. Splácení hypotéky je často tak na hraně, že stačí zvýšení splátky o pár stokorun a rodina se ocitne ve finanční krizi.

Je to jednoduché. V mnohem výhodnější situaci se nachází ti lidé, kteří si hypotéku uzavřeli před lety, kdy byly úrokové sazby poměrně vysoké, ale ceny nemovitostí výrazně nižší. Nyní hypotéku po letech úspěšně refinancovali, získali nižší úrok a měsíčně platí daleko méně. Lidé, kteří si však vzali hypotéku nyní, mají sice nižší úroky, ale nemovitosti jsou mnohem dražší. Pokud nyní začnou úrokové sazby růst, na konci fixačního období je čeká nejvýše dražší hypotéka.

A bude hůř…

Česká národní banka se proto rozhodla do hypotečního světa zasáhnout. Nejprve doporučila bankám zrušit nabídku 100% hypoték. Od dubna letošního roku banky poskytují nejvýše 90% hypotéky. A to ještě v omezeném množství. Na hypotéku mají šanci dosáhnout pouze ti, kteří mají vlastní úspory. Na druhou stranu se jedná o logický krok, ať už se nám to líbí nebo. Všichni ve vlastním bydlet nemůžeme. ČNB však chce jít mnohem dále a usiluje o získání silných rozhodovacích pravomocí, které by byly součástí nového zákona o ČNB. Co by to znamenalo?

V současném době je používán zejména ukazatel LTV, což je výše úvěru vůči zástavní hodnotě nemovitosti (odsud 80% hypotéka apod.). ČNB by chtěla prosadit další ukazatele – DTI a DSTI. Tyto zkratky jsou pro budoucí žadatele velmi důležité, protože se týkají vztahu hypotéka – výše příjmu. DTI znamená poměr výše úvěru a čistého příjmu, DSTI poměr výše všech splátek a příjmu.

Ve výsledku to bude znamenat, že na hypotéku dosáhne je malá hrstka vyvolených. Podle aktuálního doporučení ČNB by zájemce o hypotéku měl mít příjem 2,5krát vyšší, než činí splátka hypotéky a případně dalších závazků. Nejvíce početná střední skupina by tímto ztratila veškeré naděje na vlastní bydlení.

Přitom už aktuální regulace je přísná. Většina žadatelů dosáhne nejvýše na 85% hypotéku s tím, že musí mít zbývající částku naspořenou nebo ji získat prostřednictvím druhého spotřebitelského úvěru. Navíc je kupující povinen uhradit 4% daň z nabytí nemovitosti, kterou donedávna platit prodávající. A tuto daň nelze do hypotéky zahrnout. Kolik běžných rodin, které žijí od výplaty k výplatě má naspořených pár set tisíc korun?

Existuje cesta ven?

Pokud lidé nemají vlastní úspory a chtějí dnes získat hypotéku, mají jedinou možnost. Tou možností je vzít si další spotřebitelský úvěr. Že to tak lidé dělají, potvrzují banky, nebankovní poskytovatelé půjček i stavební spořitelny. Někteří bankéři dokonce zájemcům o hypotéku sami doporučují, aby si u konkurenční banky vzali půjčku. Otázkou je, jak dlouho to bude možné.

ČNB takové obcházení jejího doporučení tvrdě kritizuje. Podle ní je snížení poskytované výše hypoték bezvýznamné. Lidé se dobrovolně zatěžují splácením hypotéky a dalšího, zpravidla dražšího úvěru navíc. Obává se, že při zhoršení podmínek velké množství lidí přestane být schopno hypotéky splácet, a může dojít k podobné ekonomické krizi jako před lety.