Štítek: spotřebitelský úvěr

Půjčky jsou do pekla krůčky. Jsou Češi národem dlužníků?

Češi jsou prý národ finančních negramotů a dlužníků. A také ráj exekutorů. Je pravda, že Češi se dluhů nebojí a rádi si berou půjčky. To však nemusí nutně znamenat, že neumí počítat, a dluží všude, kam se podívají. Jak se říká, každá mince má dvě strany.

Život na dluh aneb jak život v blahobytu zbavuje opatrnosti

Žijeme si v blahobytu. Ať si každý říká, co chce, lidé si v Česku žijí dobře. A to více než dobře. Podstatná většina Čechů má, kde bydlet, má co jíst a má co na sebe. Něco takového rozhodně nemůže říct každý národ žijící na této planetě.

Máme všechny ty chytré mobilní telefony, tablety, notebooky a televize, každá domácnost má mikrovlnku, myčku a další “nezbytné” spotřebiče. Nákupní centra jsou plná utrácejících lidí. Chodíme se bavit do kin a divadel, vyhledáváme dobré restaurace, rádi “shopujeme”. Silnice a ulice jsou přeplněné moderními auty a ve městech nelze jednoduše zaparkovat. 

Problém tedy není v tom, že by se čeští občané měli vyloženě špatně. Problém spočívá v tom, že se chtějí mít lépe a ještě lépe. Chtějí bydlet v lepším, jezdit v lepších autech, chodit lépe a moderněji oblečení, mít ještě chytřejší mobilní telefony, prostě mít lepší všechno kolem sebe… 

Když to nakupování je prostě boží!

Co Čech, to jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná? 

Jenomže každý prostě nemůže být bohatý jako například takový Petr Kellner, který si může lusknutím prstů dovolit koupit tryskáč. Tak to prostě v životě nechodí. Za jedno získání takového nesmírného bohatství vyžaduje nějaké ty výjimečné vlastnosti a schopnosti (ať už ty dobré nebo ty špatné), za druhé život nebyl a nikdy nebude fér.

Není přitom jednoduché odolat všem těm lákadlům a jednou z možností, jak se mít alespoň na pohled lépe, představují právě půjčky. V současné době život na dluh patří k běžnému životnímu standardu. Kdo nesplácí alespoň jednu půjčku, tak je buď divný nebo nechutně bohatý.

Lidé si půjčují na cokoliv od bydlení, přes na vybavení domácnosti, na auto, na elektroniku a dokonce i na značkové oblečení, plastické operace, dovolenou nebo vánoční dárky.

Co na to říkají statistiky? Každý Čech v průměru dluží 164 tisíc korun

Statistiky ze začátku letošního roku 2020 říkají, že celkové zadlužení českých domácností každým rokem narůstá. Oproti loňskému roku tento dluh narostl o dalších 100 miliard korun a aktuálně činí téměř 1,7 bilionů korun, což je nepředstavitelné číslo. 

Pro srovnání výše dluhu v roce 2002, kdy Česká národní banka začala výší zadluženosti českých domácností sledovat, činila “pouhých” 145 305 milion korun. Největší podíl 1,2 bilionů korun (téměř 76 %, v roce 2002 to bylo 57 %) přitom tvoří půjčky na bydlení neboli hypotéky, které jsou považovány za nejrozumnější typ úvěru vůbec.

České domácnosti celkem dluží 1,7 bilionů korun. Z toho:

  • 1,2 bilionů korun tvoří hypotéky
  • 300 miliard korun bylo použito na koupi mobilních telefonů, spotřebičů, jiného vybavení, ale i dovolené
  • 160 miliard korun tvoří úvěry drobným živnostníkům

A máme tu další zajímavá čísla:

  • Výše dluhů českých domácností tvoří 60 % jejich hrubého příjmu.
  • Nejmenší problémy se splácením mají “hypotékáři”. Hypotéky splácí pozdě jen 1,3 % dlužníků. U běžných spotřebitelský půjček je to 3,9 %.
  • Celkově jsou problémy se splácením evidovány “pouze” u 1,7 % ze všech úvěrů.
  • Nejmenší problémy se splácení mají Pražané a lidé na Vysočině.
  • dlužníků žije v Karlovarském a Ústeckém kraji.
Finanční rozpočet českých domácností nejvíce snižují splátky hypoték.

Počty nesplácených půjček jsou nejnižší za posledních 10 let

Z výše uvedených čísel vyplývá, že to s námi Čechy vůbec není tak zlé, jak se na internetu píše. Právě naopak. Ze statistik vyplývá, že problematických a nesplácených půjček ubývá. Počty lidí, kteří nezvládají půjčky splácet, je nyní cca 290 tisíc, což je o 35 tisíc méně oproti loňskému roku. Za posledních 10 let se jedná dokonce o nejnižší číslo.

Příčinou pozitivního trendu jsou jistě nejen přísnější pravidla při poskytování půjček, ale i výrazně lepší finanční gramotnost českého národa.

Velký podíl na špatné pověsti má vysoký počet exekučních řízení. Aktuálně se hovoří cca od 4,6 milionů exekucí, které se týkají zhruba 820 tisíc osob. K významnému nárůstu exekucí došlo především po hospodářské krizi, která postihla hodně českých domácností. Na vině byla také nedostatečná regulace nebankovních poskytovatelů půjček, což se naštěstí změnilo s příchodem nového zákona o spotřebitelskému zákonu.

„Skutečnost, že máme meziročně v negativním registru o padesát tisíc osob s dluhem po splatnosti méně, je skvělou zprávou. Znamená to, že řada z těchto lidí nemusí kvůli neschopnosti uhradit dluh čelit exekuci nebo osobnímu bankrotu, a tyto nesplácené dluhy nemusí v ceně služby platit jiní klienti našich členských společností,“ potvrdil letos v lednu lepšící se stav tajemník sdružení SOLUS Jan Stopka.

Finanční situace českých domácnosti se každým rokem zlepšuje.

ERSB hodnotí Česko jako zemi s relativně nízkým zadlužením domácností

ERSB neboli Evropská rada pro systémová rizika by s tvrzením, že jsme národ dlužníků a finančních negramotů nesouhlasila. Naopak nás hodnotí jako zemi se relativně nízkým zadlužením podobně jako Poláky a Italy. V Evropské unii bychom jako národ dlužníků mohli označit Dány, kde průměrná domácnost dluží dokonce 235 % svých hrubých příjmů. 

A co více, Česko je hodnoceno jako jeden z nejvíce spořivých národů vůbec. Více než 70 % českých domácností si dokáže každý měsíc odložit stranou průměrně 4 000 korun. Aktuálně mají Češi u finančních institucích uloženo cca 3,5 bilionů korun.

V rámci východní Evropy se držíme na první příčce, celosvětově pak na 26. místě, což vůbec není zlé, co myslíte. Takže na místo hanění, bychom se jako národ mohli pro jednou pochválit 🙂

Zájem o hypotéky v květnu silně poklesl. Může za to pandemie koronaviru

Rapidní pokles zájmu o nové hypotéky během května potvrdil nástup hypoteční krize vyvolaný pandemií koronaviru. Banky i nebankovní poskytovatelé hypoték se však dušují, že se nejedná o žádný zásadní problém a současná hypoteční krize přejde stejně rychle, jako přišla. 

Podobné přání mají jistě i jiní obchodníci z různých oblastí, které pandemie koronaviru rovněž zasáhla a mnohdy ještě daleko silněji. V současné chvíli je však jisté pouze to, že si rychlý návrat k minulým pořádkům všichni poskytovatelé hypoték pouze přejí a možná se za brzký nárůst zájemců o hypotéky bankéři i intenzivně modlí každý den.

Pro spoustu lidí sen o vlastním bydlením zůstává vinou koronaviru nesplnitelným snem.

Zájem o hypotéky byl nejslabší za posledních 10 let

Vinou pandemie koronaviru míří česká ekonomika do hluboké recese. Na hypotéky to však podle bank nebude mít dlouhodobý vliv. V květnu byl sice zájem o nové hypotéky historicky nejnižší za posledních 10 let, ale to podle bankéřů nehraje vůbec žádnou roli. Lidé totiž prý akorát seděli doma a vybírali si, jakou nemovitost si koupí, až konečně skončí karanténa.

„Zájem o hypotéky oživuje. Skoro mi přijde, že v době karantény lidé seděli doma u počítače a hledali, jakou nemovitost si koupí, až opatření kvůli koronavirové pandemii skončí. Lidé stále chtějí lépe bydlet a úrokové sazby jsou nyní ideální,“ nechal se slyšet optimistický Jiří Feix, generální ředitel Hypoteční banky. 

Podle Feixova odhadu by celkový objem poskytnutých hypoték v letošním roce měl být velmi naopak velmi podobný roku loňskému. V roce 2019 bylo poskytnuto nových hypoték o celkovém objemu 200 miliard. Letos by to i přes květnový propad mělo být hodně podobné. No, uvidíme. Samozřejmě jim to všem od srdce přejeme, jinak budou mít letos bankéři hodně chudé Vánoce 🙂

Podle bankéřů jen lidé během karantény seděli doma na zadku a hledali ideální byt ke koupi. Peněz tedy asi všichni lidé mají dost…

Hypoteční krize aneb když čísla nezní tak optimisticky jako bankéři

Bankéři sice s rozpačitým úsměvem tvrdí, že hypoteční krize není vlastně žádná krize, ale v podstatě se jedná jen o krátký odpočinek před ohromujícím zájmem v následujících měsících. Reálná čísla však jejich značně optimistický pohled na blízkou budoucnost zrovna nepotvrzují. 

Hypoindex uvádí, že v květnu bylo uzavřeno 6 203 hypoték, což je nejnižší číslo od roku 2010. V celkovém objemu se jedná o částku 16,487 miliard korun, což je o 1,34 miliardy korun méně než za duben. Nemůže za to však počet poskytnutých hypoték, ale průměrná výše hypotéky přesahující částku 2,6 milionu korun. A to bylo vyvoláno především vysokou cenou nemovitostí ve větších městech.

Nemovitosti jsou stále drahé i přes nastupující krizi. I pouhé garážové stání vyjde na několik set tisíc korun.

Úrokové sazby u hypoték padají, ceny nemovitostí nikoliv

Na nesmyslně vysoké ceny nemovitostí nové klienty lákat nelze. Ti pokud chtějí bydlet ve vlastním, nemají zrovna na výběr. Dobrou zprávu tak představuje pouze nižší úroková sazba, která “díky” pandemii koronaviru klesla na průměrných 2,3 %. Níže by však úrokové sazby jít už neměly. Banky prý musí brát v úvahu jiná zvýšená rizika, a tak se dalšího zlevňování nedočkáme.

„Banky budou v této době dostatečně obezřetné a budou se řídit svými pravidly. Řada z nich například zpřísnila poskytování hypoték pro zaměstnance vybraných sektorů ekonomiky, také pro některé podnikatele nebo omezily financování klientů s příjmy ze zahraničí,“ vysvětluje Milan Voldřich, ředitel hypotečních úvěrů Raiffeisenbank.

Výrazné snížení hypotečních úrokových sazeb oznámila většina bank. Některé banky se dokonce snaží nalákat nové zákazníky na rádoby akční nabídky založené na nízké úrokové sazbě. Sazby by banky s ohledem na nízký zájem musely snížit tak jako tak, proč z toho ale neudělat něco speciálního, že?

Například ČSOB vyhlásila časově omezenou nabídku na hypotéky se sazbou 2,19 %, která končí 30. června. Česká spořitelna slibovala nižší úrok 2,34 % u hypotéky s fixací na pět či osm let jenom do konce května, ale reklamu má na svých stránkách stále. Úrok snížila také Komerční banka a to na 2,29 % pro hypotéky s tříletou a pětiletou dobou fixace. Air Bank nabízí úrok 1,99 %. Jednu z nejnižších sazeb pak nabízí Fio banka a to 1,58 % u hypoték s jednoletou fixací, 1,68 % u hypoték s tříletou fixací a u pětileté fixace je to 1,78 %.

Úrokové sazby u hypoték sice klesají, ceny nemovitostí však zůstávají stále nesmyslně vysoké :/

Ceny nemovitosti klesat nebudou, nechali se slyšet developeři

I kdyby začaly z nebe padat trakaře a sloni, s developerama to pravděpodobně nehne ani o píď. Nemovitosti prostě levnější nebudou a basta. Proč by také developeři měli dobrovolně zlevňovat, když je prodej nemovitostí v posledních letech doslova “vejvar”. 

„Ceny nemovitostí se plošně nesníží, maximálně může dojít k poklesu u luxusních nemovitostí a dlouhodobě neprodejných bytů a domů. Výraznou změnu cen nemovitostí v horizontu jednoho roku nečekáme,“ dodává Jiří Feix. 

Průměrně ceny nemovitosti narostly o desítky procent. Zatímco před dvěma lety činila průměrná výše hypotéky 2 127 000 korun, v květnu letošního roku už to bylo 2 657 855 korun, což je více jako o čtvrtinu. 

V Praze od roku 2015 nemovitosti dokonce zdražily o neuvěřitelných 88 %! Však je na tom Praha, co se týče finanční dostupnosti bydlení nejhůře v porovnání s ostatními metropolemi ve Střední Evropě. Obyvatel Prahy s průměrným platem by na byt o velikosti 70 m2 vydělával 14,2 roku (v roce 2014 to bylo necelých 10 let), obyvatel Bratislavy a Mnichova téměř 12 let, obyvatel Vídně 8,7 let, obyvatele Varšavy 8,5 roku a nejlépe na tom jsou obyvatelé Berlína, kteří by si na nové bydlení ušetřili za 8 let.

V Praze se bydlí krásně, ale draze. S průměrným platem by Pražák na byt o rozloze 70 m2 šetřil téměř 15 let.

Podle odborníků se vyplatí počkat do příštího roku

Někteří ekonomové odhadují, že ceny hypoték budou nadále klesat a společně s nimi i ceny nemovitostí. Pouze to chce vyčkat do příštího roku a nedat na silné řeči bankéřů a developerů, kteří s ohledem na své zájmy tvrdí opak. Dle jeho slov ekonoma Lukáše Kovandy je rozumné vyčkat s pořízením nemovitosti i hypotéky na rok 2021.

„Je pravděpodobné, že hypotéky budou dál zlevňovat. Banky to samozřejmě naplno neřeknou, protože by tím podnítily potenciální klienty, aby s žádostí o hypotéku ještě vyčkali. Za rok touto dobou budou jak nemovitosti, tak hypotéky citelně levnější než dnes,“ tvrdí hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda. Je to ale samozřejmé sazka do loterie. Pravdu mohou být banky a developeři i on.

Budou příští rok hypotéky a nemovitost levnější? Těžko říct. Nezbývá než čekat a doufat 😉

Boj o nové klienty sílí, věrní klienti jdou stranou

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Toto staré české přísloví platí, ať už si sjednáváte účet v nové bance, žádáte o spotřebitelský úvěr či hypotéku nebo přemýšlíte nad změnou mobilního operátora či dodavatele energií. Jakmile totiž spadáte do kategorie potencionálního a nového klienta, možné je všechno. Ve chvíli, kdy vás ale šoupnou do šuplíku známého jako stálý či věrný klient, výhody mizí a nastává řehole.

Když se nad tím člověk zamyslí, je to docela normální. Ve vztahu mezi dvěma zamilovanými to funguje naprosto stejně. Na samém počátku se zamilovaní mohou přetrhnout, aby si splnili, co si na očích vidí. To je samé “ano, miláčku, jistě miláčku, už běžím miláčku, dáš si kávičku, miláčku?”. Zdá se, že pocit neuvěřitelného štěstí nemůže nikdy skončit. Jenomže nic netrvá věčně. Rozbouřené hormony se uklidní a růžové brýle mizí v nenávratnu. Nastoupí realita. Jistě v osobním životě tyhle okamžiky štěstí za to stojí. Při jednání s bankami už se to říci nedá.  

Peníze jsou až na prvním místě

Zatímco lidské vztahy v první řadě ovlivňují hormony, obchod je především o penězích. Ať si každý říká, co chce, je to tak. Mohou to maskovat reklamními žvásty typu “chceme pro vás to nejlepší, zákazník je u nás vždy na prvním místě, vážíme se věrných klientů”, které podpoří individuálním a osobním přístupem. Pokud vám to přijde jako okoukané klišé, jsme na tom velmi podobně. Ocenily bychom však všichni, kdyby se banky chovaly otevřeně?

Vcelku dobře si umím představit, že mi nikdo nebude mazat med kolem úst. Považuji se za celkem inteligentní osobu, která se zvládne udělat úsudek sama. Věřím i v to, že nejsem jediná. Reklamy, v níž se banky staví do pozice kouzelné babičky, mi vadí. Naopak mi vyhovuje, když mi někdo na rovinu řekne, co mi nabízí a za kolik. Bez zbytečné omáčky o tom, jak jsou úžasní, skvělí a hlavně levní! Peníze však hrají prim na obou stranách. Lidé chtějí kvalitní služby a chtějí je zadarmo. Takže dostávají nekvalitní služby a za draho.

Ber, dokud dáváme

Pravdou je, že banky bojují o každého nového klienta. Nejednou jsem byla překvapená telefonem z konkurenční banky či operátora s jedinečnou nabídkou, kterou mi nabízí pouze oni, teď a tady. Na otázku, kde vzali můj telefon, odpovídali mlčením “na co se mě to vlastně ptá?” nebo jsem se dozvěděla něco jako “dostal/a jsem seznam”. Pominu-li obchod s telefonními čísly, ještě jsem se nedostala opravdu dobrou nabídku.

Připomíná mi to pečení koláčů. Přidáme hodně slibů, špetku bezvýznamných výhod a bonusů a trochu tlaku, abychom přesvědčili člověka o nezbytnosti využití této úžasné nabídky. Už nikdy víc se jejich nabídka nebude opakovat! Výsledkem je sladkost, kterou během chvilky sníte a nezbude nic než chuť v ústech. Ta však časem zmizí také. Nakonec si pamatujete, že koláč byl dobrý, ale nic dalšího vám nepřinesl. Nemluvě o tom, proč by zrovna mě měli nabízet něco extra?

Nebuďme “konzervy”

Bohužel výrazně méně snahy vykazují u dlouholetých klientů. Abychom bankám pouze nekřivdili, český klient si za tento přístup může tak trochu sám. Banky se spoléhají na to, že český klient je silně konzervativní. Ke změně se odhodlá teprve tehdy, když mu dojde trpělivost. A ani tehdy to nakonec neudělá, protože ty administrativní kolečka za jeho čas nestojí. Případně si svou (ne)činnost omluví jinak. Proč by měnil banku, když jsou všechny úplně stejné?

Banky nás věrné klienty považují za stálý itinerář a pouze jeden za mala exponátu své místo opustí. Na druhou stranu se tomu nedivím. Pokud se ke změně odhodláte a banku změníte, často zjistíte, že je to jen cesta z bláta do louže. V podstatě je to takový začarovaný kruh, ve kterém musíte neustále bojovat o místo na slunci. Jakmile usnete na vavřínech, zapadnete mezi stálé klienty, a po pár letech zjistíte, že noví klienti mají všechno zadarmo, a vy stále ještě platíte ty nehorázné poplatky.

Změňme chování bank jednou pro vždy

Dokud budeme chování bank brát jako normální, nic se nezmění. Samo jsem to pocítila na svou kůži. U Moneta Money Bank (původně GE Money Bank) jsem byla 14 let. Neměla jsem žádný další účet, a tudíž měli po tuto dobu naprosto dokonalý přehled o mých financích. Jako zaměstnanec jsem párkrát využila půjčku, kterou jsem vždy řádně a většinou i předčasně splatila. Přesto, když už jsem jako živnostník nedávnou požádala o drobnou půjčku, ocitla jsem se v administrativním kolotoči, který z mého pohledu byl absolutně zbytečný. Na mé otázky se mi dostávalo odpovědi “máme na to stanovy”.

Byla to pověstná poslední kapka. Stanovy jsem poslala do míst, kam slunce nesvítí, a 14 letech jsem odhodlala změnit banku a doufám, že k lepšímu. To se ale dozvím časem. Pokud mi nebude vyhovovat, změním ji zas. A budu tak dělat tak dlouho, dokud nenajdu banku, která si bude vážit mě a já na oplátku jí. Nebojme se ve svých životech dělat radikální změny, i když nás to bude stát trochu pohodlí. Jedině tak s námi  banky a podobné společnosti přestanou vymetat.