Najít si bohatého ženicha už se nevyplácí aneb cesta do hlubin partnerských financí

Být zlatokopkou býval zatraceně dobrý job. Stačilo perfektně vypadat, vytipovat si zazobaného pána a s všeříkajícím úsměvem na něj mrknout. Prstýnek s ohromným diamantem na sebe nenechal dlouho čekat a stejně tak pohádkový život. Tím nejlepším byl rozvod s nejméně polovinou majetku v kabelce. No, není ten život báječný?

Doufám, že jste v úvodním odstavci postřehli lehce ironický tón, kterým jsem nadhodila stále choulostivější téma osobních financí mezi partnery. Dříve bylo normální mít společné finance. Ženy přece žádné vlastní peníze nepotřebovaly. S láskou a radostí pečovaly o domácnost a rodinu a peníze jim dodával starostlivý manžel. Alespoň v některých případech tomu tak opravdu bylo. Jenomže časy se mění a mění se i mezilidské vztahy.

Být zlatokopkou už se navíc vůbec ale vůbec nevyplácí. Bohatí muži nejsou nikterak hloupí a chrání se prostřednictvím předmanželských smluv, které připraví jejich superchytří právníci. Dnes už je prostě moderní brát se čisté lásky a rozhodně ne kvůli penězům. Bez ironie předmanželská smlouva chrání majetek nejen před zlatokopkami, ale i před dluhy jednoho z partnerů.

Nejdřív se výhodně vdám, a pak se ještě výhodněji rozvedu 😉

Život u plotny už moderní ženu neláká

Model domácnosti, v níž muž živí rodinu a žena pečuje o domácnost, moderní dívky už dávno neláká. Moderní ženy požadují stejné možnosti a stejná práva. Některé ženy jsou dokonce schopné uživit se mnohem lépe, než když se svěří do rukou milovaného muže. Navíc je skvělé mít své vlastní peníze, svůj vlastní život a nečekat na kapesné. Hmmmm, svět už prostě není to, co býval.

Velmi zajímavá jsou v tomto případě čísla. Americké studie uvádí, že zatímco pro ženy je stále méně výhodné se vdát, muži na sňatku naopak vydělávají stále více. Za posledních pár let se potenciální finanční výhoda z manželství obrátila ve prospěch mužů. Zatímco dříve vydělávali muži více, dnes je situace úplně odlišná. Ženy do rodinné kasy přispívají více a manželství se tak pro ně stává méně výhodné. To však neplatí pro muže, kteří jsou na tom výrazně lépe než jejich kolegové před třiceti lety. Stručně a jasně, ženy se na společných výdajích podílí čím dál víc.

Soužití mezi partnery za posledních desetiletí doznalo velkých změn. Ženy studují a budují kariéru stejně jako muži. Na druhou stranu se nebrání zakládat rodinu. Některé ženy se přitom snaží najít rovnováhu mezi seberealizací, kariérou a péčí o domácnost. Ideální je, pokud se partneři mezi sebou domluví a role si rozdělí. Bohužel to není tak jednoduché a zdaleka ne každý muž je ochoten přijmout část odpovědnosti za domácnost a péči o děti.

Za cizí peníze se slaví nejlépe 😉

Co je mé do toho ti nic není

Ženám se nelíbí tradiční model rodiny, ve kterém svůj život obětují ve prospěch rodiny. Ženy odkládají zakládání rodiny, chtějí nejprve studovat, cestovat a vybudovat si kariéru. Chtějí mít vlastní život, a tudíž i vlastní peníze. Změny postihly nejen tradiční vztah mezi ženami a muži, ale i rodinné finance. U mladých lidí je moderní mít oddělené účty a platí to i pro manžele.

Opět tu máme pár zajímavých čísel ze světa rodinných financí. U lidí narozených mezi lety 1961 až 1981 mělo oddělené účty 11 %, dnes je to 28 % a obliba oddělených účtů stále stoupá. Odborníci tento trend označují jako generační změnu. Nejde zde o demonstrování nadřazenosti jednoho partnera nad druhým, ale o vyjádření vlastní svobody, nezávislosti a schopnosti samostatně se rozhodovat.

Hodně zajímavý je postoj párů s nižšími a vyššími příjmy. Lidé s vyššími příjmy mají menší problém sloučit své finance než naopak. Důvodem je prý odlišný postoj k vlastním penězům. Lidé s nižšími příjmy si údajně mnohem více cení přístupu ke svému výdělku. Společný účet by je této výhody zbavil. Každopádně platí, že je dobré nastavit si způsob společného hospodaření co nejdříve.

Co je tvé, to je mé. Co je mé, do toho ti nic není!

Já budu platit to a ty tohle a tamto

Oddělené účty jsou samozřejmostí zejména pro mladé nesezdané páry bez dětí. Požadavek na společný účet totiž většinou přichází se svatbou a malými nezbedníky, kteří vám život obrátí naruby. Dokud ale páry nemají děti, jede si každý na vlastním písečku. Hlavní výdaje jako nájem, účty za energie a služby či běžné jídlo si rozdělí na půl a zbytek většinou jde ve stylu “jednou já, jednou ty”. V případě většího rozdílu mezi výdělky, obvykle více platí ten, který v páru vydělává více. Dokud nemáte děti, můžete totiž své peníze utrácet bez ohledu na to, zda se to vaší drahé polovičce líbí či nikoliv.

Vcelku osvědčeným modelem jsou oddělené účty a jeden společný účet. Na společný účet posílají partneři domluvenou částku (nemusí být pro oba partnery stejný). Tyto peníze používají na společné výdaje. Na svém účtu pak mají peníze, které se každý z páru utrácí dle svého. Ponechají si onu svobodu, ale zároveň si zjednoduší společné placení.

Pouze jeden společný účet láká stále méně lidí. Na začátku vztahu nebo po svatbě zní společný účet téměř romantický. Pro zamilovaný pár je společný účet symbolem absolutní důvěry, sdílení a společné budoucnosti. Jenomže po určité době oceníte určitou míru svobodu a to i vašich příjmech a výdajích. Opravdu je nutné mít perfektní přehled o tom, za co váš partner utrácí?

Na začátku si všichni malujeme růžově 🙂

Boj o nové klienty sílí, věrní klienti jdou stranou

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Toto staré české přísloví platí, ať už si sjednáváte účet v nové bance, žádáte o spotřebitelský úvěr či hypotéku nebo přemýšlíte nad změnou mobilního operátora či dodavatele energií. Jakmile totiž spadáte do kategorie potencionálního a nového klienta, možné je všechno. Ve chvíli, kdy vás ale šoupnou do šuplíku známého jako stálý či věrný klient, výhody mizí a nastává řehole.

Když se nad tím člověk zamyslí, je to docela normální. Ve vztahu mezi dvěma zamilovanými to funguje naprosto stejně. Na samém počátku se zamilovaní mohou přetrhnout, aby si splnili, co si na očích vidí. To je samé “ano, miláčku, jistě miláčku, už běžím miláčku, dáš si kávičku, miláčku?”. Zdá se, že pocit neuvěřitelného štěstí nemůže nikdy skončit. Jenomže nic netrvá věčně. Rozbouřené hormony se uklidní a růžové brýle mizí v nenávratnu. Nastoupí realita. Jistě v osobním životě tyhle okamžiky štěstí za to stojí. Při jednání s bankami už se to říci nedá.  

Peníze jsou až na prvním místě

Zatímco lidské vztahy v první řadě ovlivňují hormony, obchod je především o penězích. Ať si každý říká, co chce, je to tak. Mohou to maskovat reklamními žvásty typu “chceme pro vás to nejlepší, zákazník je u nás vždy na prvním místě, vážíme se věrných klientů”, které podpoří individuálním a osobním přístupem. Pokud vám to přijde jako okoukané klišé, jsme na tom velmi podobně. Ocenily bychom však všichni, kdyby se banky chovaly otevřeně?

Vcelku dobře si umím představit, že mi nikdo nebude mazat med kolem úst. Považuji se za celkem inteligentní osobu, která se zvládne udělat úsudek sama. Věřím i v to, že nejsem jediná. Reklamy, v níž se banky staví do pozice kouzelné babičky, mi vadí. Naopak mi vyhovuje, když mi někdo na rovinu řekne, co mi nabízí a za kolik. Bez zbytečné omáčky o tom, jak jsou úžasní, skvělí a hlavně levní! Peníze však hrají prim na obou stranách. Lidé chtějí kvalitní služby a chtějí je zadarmo. Takže dostávají nekvalitní služby a za draho.

Ber, dokud dáváme

Pravdou je, že banky bojují o každého nového klienta. Nejednou jsem byla překvapená telefonem z konkurenční banky či operátora s jedinečnou nabídkou, kterou mi nabízí pouze oni, teď a tady. Na otázku, kde vzali můj telefon, odpovídali mlčením “na co se mě to vlastně ptá?” nebo jsem se dozvěděla něco jako “dostal/a jsem seznam”. Pominu-li obchod s telefonními čísly, ještě jsem se nedostala opravdu dobrou nabídku.

Připomíná mi to pečení koláčů. Přidáme hodně slibů, špetku bezvýznamných výhod a bonusů a trochu tlaku, abychom přesvědčili člověka o nezbytnosti využití této úžasné nabídky. Už nikdy víc se jejich nabídka nebude opakovat! Výsledkem je sladkost, kterou během chvilky sníte a nezbude nic než chuť v ústech. Ta však časem zmizí také. Nakonec si pamatujete, že koláč byl dobrý, ale nic dalšího vám nepřinesl. Nemluvě o tom, proč by zrovna mě měli nabízet něco extra?

Nebuďme “konzervy”

Bohužel výrazně méně snahy vykazují u dlouholetých klientů. Abychom bankám pouze nekřivdili, český klient si za tento přístup může tak trochu sám. Banky se spoléhají na to, že český klient je silně konzervativní. Ke změně se odhodlá teprve tehdy, když mu dojde trpělivost. A ani tehdy to nakonec neudělá, protože ty administrativní kolečka za jeho čas nestojí. Případně si svou (ne)činnost omluví jinak. Proč by měnil banku, když jsou všechny úplně stejné?

Banky nás věrné klienty považují za stálý itinerář a pouze jeden za mala exponátu své místo opustí. Na druhou stranu se tomu nedivím. Pokud se ke změně odhodláte a banku změníte, často zjistíte, že je to jen cesta z bláta do louže. V podstatě je to takový začarovaný kruh, ve kterém musíte neustále bojovat o místo na slunci. Jakmile usnete na vavřínech, zapadnete mezi stálé klienty, a po pár letech zjistíte, že noví klienti mají všechno zadarmo, a vy stále ještě platíte ty nehorázné poplatky.

Změňme chování bank jednou pro vždy

Dokud budeme chování bank brát jako normální, nic se nezmění. Samo jsem to pocítila na svou kůži. U Moneta Money Bank (původně GE Money Bank) jsem byla 14 let. Neměla jsem žádný další účet, a tudíž měli po tuto dobu naprosto dokonalý přehled o mých financích. Jako zaměstnanec jsem párkrát využila půjčku, kterou jsem vždy řádně a většinou i předčasně splatila. Přesto, když už jsem jako živnostník nedávnou požádala o drobnou půjčku, ocitla jsem se v administrativním kolotoči, který z mého pohledu byl absolutně zbytečný. Na mé otázky se mi dostávalo odpovědi “máme na to stanovy”.

Byla to pověstná poslední kapka. Stanovy jsem poslala do míst, kam slunce nesvítí, a 14 letech jsem odhodlala změnit banku a doufám, že k lepšímu. To se ale dozvím časem. Pokud mi nebude vyhovovat, změním ji zas. A budu tak dělat tak dlouho, dokud nenajdu banku, která si bude vážit mě a já na oplátku jí. Nebojme se ve svých životech dělat radikální změny, i když nás to bude stát trochu pohodlí. Jedině tak s námi  banky a podobné společnosti přestanou vymetat.

Není brouzdání jako brouzdání. O peníze můžete na internetu přijít velice snadno

Na mysli nemám on-line hazardní hry. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak se někteří lidé na internetu hazardně chovají, aniž by to vůbec tušili. Vezměme si třeba internetové bankovnictví. Své heslo určitě znáte. Mě by ale zajímalo, jak často jej měníte, a zda jej používáte i na jiných stránkách. Pokud ano, koledujete si o malér.

Internet je absolutně skvělá věc. Najednou máme přístup k tolika informacím. Jistě, většina z nich je k ničemu, ale dobrat se můžeme i užitečných zpráv. Jenomže přístup k informacím mají všichni, ti dobří i ti špatní. A pokud nebudeme nad svým chování na internetu občas přemýšlet, může nás to stát i peníze. Pokud tedy nějaké ještě máte.

Hesel máme desítky, používáme je k přístupu do e-mailů, na sociální sítě, do obchodů a samozřejmě i k bankovnímu účtu. A zde jsme narazili kosou na kámen. Velké množství Čechů používá hesla, která by uhádlo i malé dítě. Neobvyklá nejsou jména partnerů, dětí, domácích mazlíčků, data narození či rodná čísla a oblíbená je zejména číselná kombinace 1234. U internetového bankovnictví by však heslo mělo být mnohem více bezpečné. Nejlépe neprolomitelné.

Ideální heslo? Jedničkatečkalomítkodvojkaosmičkapomlčkaatkadále

Ideální bezpečné heslo by mělo vypadat jako změť čísel, písmen a symbolů, která spolu nijak nesouvisí. Žádné narozeniny, žádná rodná čísla, žádná po sobě jdoucí čísla. Je sice těžší si takové heslo zapamatovat, ale to se časem naučíte. Zvlášť, když budete potřebovat peníze. Navíc získáte jistotu, že si jej nikdo pamatovat nebude, pokud byste jej náhodou řekli ze spaní. A rozhodně by jej neměl znát nikdo jiný než vy. Ani vaše rodiče, sourozenci nebo milovaná polovička. Raději ani váš pes. A nepište je do peněženky, do mobilu a už vůbec ne na kartu!

Dalším pravidlem bezpečného hesla do internetové bankovnictví je NEPOUŽÍVAT TOTO HESLA NIKAM JINAM. Kéž by to tak bylo. Lidé nesnáší mnoho hesel, je to těžké na pamatování. Mnohem lepší je přece jedno stejné heslo používat všude. No dobře, tak dáme dvě varianty hesel, aby se neřeklo. Ne ne ne a ještě jedou takhle ne. I když je to otrava, používejte různá hesla a obzvláště záležet si dejte u hesel do internetového bankovnictví, e-mailu, Facebooku a podobně, kde máte příliš mnoho osobních údajů.

A ještě jedna věc, kterou bychom k bezpečnému heslu měli. Vcelku vhodné je heslo jednou za čas změnit, vyměnit, prostě použít úplnou jinou změť čísel, písmen a symbolů. Zvyšuje to bezpečnost hesla a snižuje riziko, že se vám do účtu někdo nabourá a udělá vám v něm (ne)pěkný tunel. Pravdou je, že většina lidí si heslo nemění, a jako důvod uvádí špatnou paměť. Další skupina se spoléhá na potvrzovací SMS, bez které se nikdo do účtu nedostane, ani kdyby znal heslo.

Placení kartou na internetu? Snadný způsob, jak přijít o peníze

Při placení v obchodě v rukou držíte hotové peníze. Víte, kolik jich máte, kolik zboží stojí a že jste obchodníkovi předali. Na internetu už to tak přímočaré být nemusí, a proto si dávejte hodně velkého majzla. Hesla a potvrzovací SMS zprávy nikomu neříkejte, a už vůbec je neposílejte!

Přesně tak se napálila moje známa Petra. Na Facebooku ji jiná známá požádala o půjčku 200 Kč. Moc se neznaly, vlastně se viděly asi tak třikrát. Však víte, jak to na FB s “přátelstvím” chodí. Ale nešlo o moc peněz a navíc měla ten den skvělou náladu, tak se rozhodla udělat dobrý skutek. Takže klikla na odkaz, který ji poslala a bez obav vyplnila své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví. Objevila se hláška o chybě a následovala zpráva známé, že už si peníze půjčila jinde, a jestli si na její telefon může poslat potvrzující platbu. Petře stále nic nedocházelo a SMS kód ji prostě poslala. Umíte si představit to překvapení, když ji z účtu zmizelo 12 000 Kč. Petra ji samozřejmě neúmyslně poslala přihlašující údaje i potvrzující kód k platbě.

Jedná se o známý trik podvodníků, jak získat citlivé údaje. Přesto na něj mnozí lidé skočí, protože jim bezpečnost na internetu mnoho neříká. Užitečnou službu 3D Secure (údaje o platební kartě nejsou poskytovány obchodníkovi ale bance) nemá aktivovanou třetina Čechů, zejména starší lidé a něžné pohlaví. V jejich případě se jedná o polovinu! Lépe jsou na tom mladší technicky zdatnější muži, kteří nakupují výhradně u obchodníků s 3D Secure zabezpečením.

Zabezpečené stránky – co to je?

On-line prostředí je ideálním prostorem pro různé problémy. Nestačí používat anitvirové programy či firewall, důležité je používat hlavu a to, co je v ní ukryté – mozek. Více než 35 % lidí netuší, co to jsou zabezpečené stránky, a k čemu jsou dobré. Bezpečnostní prvky jsou důležité zejména při manipulaci s penězi – s vlastními penězi. Logo banky není dostačují, ale to mnoho lidí neví. A podvodníci ví, že lidi to neví, a také s tím rádi kalkulují a lákají je na podvodné účty.

Přitom stačí zkontrolovat ikonku zámečku a případně i bezpečnostní certifikát. Dobrá rada pro vás zní: „Stránku se zašifrovaným přenosem informací mezi uživatelem a serverem, prostřednictvím protokolu HTTPS lze identifikovat buď podle toho, že vedle webové adresy je vyobrazen zamčený visací zámeček, nebo podle toho, že její webová adresa začíná na https:// namísto běžného http://,“ radí uživatelům internetového bankovnictví a příznivců on-line placení Miroslav Wolf, expert na kybernetickou bezpečnost společnosti Gordic

Ne všechno je tak špatné

Abychom pouze nekritizovali, objevila jsem pár věcí, ve kterých jsou Češi dobří. Tak napříkad pro správu a přístup do internetového bankovnictví používají pouze své osobní zařízení, ať už počítač, notebook, mobilní telefon nebo tablet. Třetina využívá pracovní počítač, ke kterému mají přístup pouze oni.

Změny na svém bankovním účtu si Češi kontrolují alespoň jednou měsíčně. Zhruba dvě třetiny Čechů by nikdy neodpověděla na e-mail, který požaduje vyplnit citlivé údaje jako číslo platební karty, přihlašovací údaje do internetového bankovnictví či PIN kód k platební kartě či kartám. Data by bez rozmyslu vyplnilo pouze 1 % Čechů. Doufejme, že se jedná o procento, které si stěží pamatuje své PIN, pokud vůbec nějakou kartu má.