Štítek: finance

Cestovní pojištění: Adrenalin k letní dovolené prostě patří

Normálně je to kravaťák, který se bojí ušpinit si drahé polobotky v miniaturní louži. Na dovolené se promění v nespoutaného rebela pouštící ho se do bláznivých zážitků. Na dovolené konečně upustí páru a s vervou se hrne se do všeho, co alespoň trochu zavání průserem. Inu, proč ne. Nicméně před odjezdem se vyplatí pomyslet na staré dobré skautské heslo “vždy připraven”!

Pořádná letní dovolená je od toho, aby si na ní člověk “dovolil” netradiční zážitky, které jsou mu po většinu roku z různých důvodů upřeny. Zážitky, na které nikdy nezapomene. Pryč se studem, pryč se strachem. Tohle je těch pár dní v roce, kdy je dovoleno téměř vše. Hlavně si to užít.

Opatrné opalování na pláži vyměníme na adrenalinovou jízdu na banánu, skočíme si padákem, sjedeme divokou řeku, půjčíme si celopéro na prudké sjezdy z kopce nebo vyběhneme na šíleně vysokou horu (ano, ve skutečnosti se vyploužíme, ale to nezní tak crazy) . Vůbec vás nehodláme odrazovat, právě naopak. Do it!

Ještě než ale odjedete na vysněnou dovolenou, pošeptáme vám do ouška jednu důležitou věc. Připojistěte se, ať vás ten adrenalin nevyjde příliš draze 😉

Pohled shora bude vždycky úchvatný, ve spojení s adrenalinovým paraglidingem nezapomenutelný 🙂

Pryč se sexy bronzem, COOL je aktivní dovolená

Kde jsou ty časy, kdy Češi nadšeně vyráželi do zahraničí pouze za chytáním bronzu. To byl totiž nezvratitelný důkaz, že jste pár dní strávili u dalekého moře. Společně s řízky a paštikami se usilovně smažili na pláži, aby mohli doma sousedům rudým závistí vyprávět o spalujícím sluníčku a slaném moři. To byl adrenalin sám o sobě ! 😀

Dnes lidé chtějí mnohem více. Chtějí si užívat každý den do poslední minuty a být aktivní ne na 100 %, ale nejlépe na 200 %. O tom přece ta dovolená je, ne? Opalování a obligátní procházky po nábřeží střídají pokusy o šnorchlování, potápění, vodní lyžování či populární canyoning. Lidé cestují do vysokých hory zdolávat  vysoké vrcholy a putovat neznámými končinami. Sáhnout si na dno, to je to, co dnes letí.

Často si přitom neuvědomují vážná rizika, které tyto aktivity přinášejí. Cestovní pojištění si sice sjednají, ostatně jako vždy, zapomenou ale, že není cestovní pojištění jako cestovní pojištění. To základní totiž kryje běžné turistické aktivity, nikoliv však adrenalinové sporty. A za ten je například považována i obyčejná jízda na banánu!

Věděli jste, že jízda na banánu je adrenalinový sport? I kvůli pár minutám se vyplatí mít sjednané dobré cestovní pojištění 😉

Před odjezdem zodpovědný slušňák, rebelem až za hranicemi

Takže si dovolenou pěkně rozdělíme na dvě hlavní etapy – přípravnou a zážitkovou. V rebela užívajícího si dovolenou na 100 % se proměňte, až přejedete hranice. Do té doby si sáhněte na dno, co se týče zodpovědného chování hodného dospělého člověka. Základem všeho dobrého je kvalitní příprava.

Improvizace je krásná věc, nemusí se ale vyplatit. Při plánování dovolené si promyslete všechny možné aktivity, ke kterým by mohlo dojít. Jakmile narazíte na jediný sport, který by mohl odpovídat definici adrenalinu, zohledněte to v cestovním pojištění. Cena upraveného pojištění je sice o něco vyšší, ale stále se nejedná o částku, která by vás zruinovala. Jedna či dvě večeře v lepší restauraci vás pravděpodobně vyjdou dráže než pojištění pro celou rodinu.

Nesnažte se připojištění rizikových a adrenalinových sportů řešit až na místě činu. Pojišťovny nemají rády uzavírání pojištění na poslední chvíli. Některé pojištění sjednané v cílové destinaci neuznají vůbec nebo až po pár dnech. Zavání to totiž  pokusem o pojistný podvod.

Kdy je výlet do hor považovaný za adrenalin?

Oblíbené letní aktivity, které si určitě připojistěte

Představte si, že se na dovolené na oblíbeném španělském ostrově Tenerife necháte zlákat k výstupu na nejvyšší horu Pico del Teide. Je to krásná hora, věřte nám a výstup není nijak náročný, zvlášť využijete-li lanovku. Nicméně, když si na vrcholu zvrtnete kotník, budete mít velký problém. Vrchol Pico dle Teide se totiž nachází ve výšce přesahující 3 700 m.n.m. a základní cestovní pojištění obvykle kryje “výlety” do výšky 3 500 m.n.m. Smůla, že? Pouhých 200 výškových metrů vás dělí od pojistného plnění.

Vysokohorská turistika

Mezi rizikové sporty patří vysokohorská turistika nad určitou nadmořskou výškou. Jednotlivé pojišťovny mohou mít různou hranici. Připojištění adrenalinových sportů se však doporučuje i tehdy, neplánujete-li tuto hranici překročit. Stále vyhledávanějším sportem jsou například ferraty, které dokáží hodně překvapit, co se týče náročnosti a nebezpečnosti.

Ferraty jsou vzkvétají horský sport. Díky “železu” se podíváte na místa, kam se běžný turista nedostane.

Jízda na vodním banánu či skútru

Pobyt u moře si turisté rádi zpestří jízdou na banánu, na skútru, na vodních lyžích nebo podlehnou nabídce na wakeboarding, vodní paragliding či surfování.Tyto aktivity jsou nabízené přímo na plážích. Kdo by byl řekl, že mohou být nebezpečné? Vy si můžete myslete, co chcete, pojišťovny na to mají jasný názor. Připojištění rizikových sportů je nutné.

To je jízda, co? Na skútr ano, ale jedině s pojištěním.

Rafting a canyoning

Moře nemusí být u všeho. Někdy stačí méně či více divoká řeka. Velmi oblíbené jsou dovolené specializované na sjíždění divokých řek na kánoích nebo raftech. Pojišťovny rozlišuje stupeň divokosti, nebo jak se tomu říká. Méně divoké pokryje i základní pojištění, na ty divočejší budete potřebovat připojištění rizikových sportů.

V posledních letech se hodně populárním stává canyoning, což je v podstatě sjíždění horských protékajících různě velkými kaňony po vlastním zadku. Samozřejmě máte neopren a speciální podložku na zadku. Opět jsou různé úrovně obtížnosti a náročnosti. Nepřemýšlejte nad tím dlouho a sjednejte si připojištění extrémních sportů. Neušetříte tolik, aby se vyplatilo riskovat.

Krása střídá krásu, to je canyoning 😉

Potápění

Potápění je kapitolou samo o sobě. Pojišťovny rozlišují potápění s přístrojem a bez přístrojů. Důležitou roli hraje také hloubka potápění a vybraná lokalita. Opět nedumejte nad tím, zda ušetřit či nikoliv a pořádně se pojistěte. Potápění je nebezpečný sport, ať už strčíte hlavu pod vodu kdekoliv. Zde se vyplatí ujistit se, zda se na vámi zvolený druh potápění připojištění vztahuje. Existují druhy potápění (např. v jeskyních), které pojišťovny odmítají pojistit vůbec.

Svět pod hladinou moře je dechberoucí, má ale svoje “ale”

Najít si bohatého ženicha už se nevyplácí aneb cesta do hlubin partnerských financí

Být zlatokopkou býval zatraceně dobrý job. Stačilo perfektně vypadat, vytipovat si zazobaného pána a s všeříkajícím úsměvem na něj mrknout. Prstýnek s ohromným diamantem na sebe nenechal dlouho čekat a stejně tak pohádkový život. Tím nejlepším byl rozvod s nejméně polovinou majetku v kabelce. No, není ten život báječný?

Doufám, že jste v úvodním odstavci postřehli lehce ironický tón, kterým jsem nadhodila stále choulostivější téma osobních financí mezi partnery. Dříve bylo normální mít společné finance. Ženy přece žádné vlastní peníze nepotřebovaly. S láskou a radostí pečovaly o domácnost a rodinu a peníze jim dodával starostlivý manžel. Alespoň v některých případech tomu tak opravdu bylo. Jenomže časy se mění a mění se i mezilidské vztahy.

Být zlatokopkou už se navíc vůbec ale vůbec nevyplácí. Bohatí muži nejsou nikterak hloupí a chrání se prostřednictvím předmanželských smluv, které připraví jejich superchytří právníci. Dnes už je prostě moderní brát se čisté lásky a rozhodně ne kvůli penězům. Bez ironie předmanželská smlouva chrání majetek nejen před zlatokopkami, ale i před dluhy jednoho z partnerů.

Nejdřív se výhodně vdám, a pak se ještě výhodněji rozvedu 😉

Život u plotny už moderní ženu neláká

Model domácnosti, v níž muž živí rodinu a žena pečuje o domácnost, moderní dívky už dávno neláká. Moderní ženy požadují stejné možnosti a stejná práva. Některé ženy jsou dokonce schopné uživit se mnohem lépe, než když se svěří do rukou milovaného muže. Navíc je skvělé mít své vlastní peníze, svůj vlastní život a nečekat na kapesné. Hmmmm, svět už prostě není to, co býval.

Velmi zajímavá jsou v tomto případě čísla. Americké studie uvádí, že zatímco pro ženy je stále méně výhodné se vdát, muži na sňatku naopak vydělávají stále více. Za posledních pár let se potenciální finanční výhoda z manželství obrátila ve prospěch mužů. Zatímco dříve vydělávali muži více, dnes je situace úplně odlišná. Ženy do rodinné kasy přispívají více a manželství se tak pro ně stává méně výhodné. To však neplatí pro muže, kteří jsou na tom výrazně lépe než jejich kolegové před třiceti lety. Stručně a jasně, ženy se na společných výdajích podílí čím dál víc.

Soužití mezi partnery za posledních desetiletí doznalo velkých změn. Ženy studují a budují kariéru stejně jako muži. Na druhou stranu se nebrání zakládat rodinu. Některé ženy se přitom snaží najít rovnováhu mezi seberealizací, kariérou a péčí o domácnost. Ideální je, pokud se partneři mezi sebou domluví a role si rozdělí. Bohužel to není tak jednoduché a zdaleka ne každý muž je ochoten přijmout část odpovědnosti za domácnost a péči o děti.

Za cizí peníze se slaví nejlépe 😉

Co je mé do toho ti nic není

Ženám se nelíbí tradiční model rodiny, ve kterém svůj život obětují ve prospěch rodiny. Ženy odkládají zakládání rodiny, chtějí nejprve studovat, cestovat a vybudovat si kariéru. Chtějí mít vlastní život, a tudíž i vlastní peníze. Změny postihly nejen tradiční vztah mezi ženami a muži, ale i rodinné finance. U mladých lidí je moderní mít oddělené účty a platí to i pro manžele.

Opět tu máme pár zajímavých čísel ze světa rodinných financí. U lidí narozených mezi lety 1961 až 1981 mělo oddělené účty 11 %, dnes je to 28 % a obliba oddělených účtů stále stoupá. Odborníci tento trend označují jako generační změnu. Nejde zde o demonstrování nadřazenosti jednoho partnera nad druhým, ale o vyjádření vlastní svobody, nezávislosti a schopnosti samostatně se rozhodovat.

Hodně zajímavý je postoj párů s nižšími a vyššími příjmy. Lidé s vyššími příjmy mají menší problém sloučit své finance než naopak. Důvodem je prý odlišný postoj k vlastním penězům. Lidé s nižšími příjmy si údajně mnohem více cení přístupu ke svému výdělku. Společný účet by je této výhody zbavil. Každopádně platí, že je dobré nastavit si způsob společného hospodaření co nejdříve.

Co je tvé, to je mé. Co je mé, do toho ti nic není!

Já budu platit to a ty tohle a tamto

Oddělené účty jsou samozřejmostí zejména pro mladé nesezdané páry bez dětí. Požadavek na společný účet totiž většinou přichází se svatbou a malými nezbedníky, kteří vám život obrátí naruby. Dokud ale páry nemají děti, jede si každý na vlastním písečku. Hlavní výdaje jako nájem, účty za energie a služby či běžné jídlo si rozdělí na půl a zbytek většinou jde ve stylu “jednou já, jednou ty”. V případě většího rozdílu mezi výdělky, obvykle více platí ten, který v páru vydělává více. Dokud nemáte děti, můžete totiž své peníze utrácet bez ohledu na to, zda se to vaší drahé polovičce líbí či nikoliv.

Vcelku osvědčeným modelem jsou oddělené účty a jeden společný účet. Na společný účet posílají partneři domluvenou částku (nemusí být pro oba partnery stejný). Tyto peníze používají na společné výdaje. Na svém účtu pak mají peníze, které se každý z páru utrácí dle svého. Ponechají si onu svobodu, ale zároveň si zjednoduší společné placení.

Pouze jeden společný účet láká stále méně lidí. Na začátku vztahu nebo po svatbě zní společný účet téměř romantický. Pro zamilovaný pár je společný účet symbolem absolutní důvěry, sdílení a společné budoucnosti. Jenomže po určité době oceníte určitou míru svobodu a to i vašich příjmech a výdajích. Opravdu je nutné mít perfektní přehled o tom, za co váš partner utrácí?

Na začátku si všichni malujeme růžově 🙂

Boj o nové klienty sílí, věrní klienti jdou stranou

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Toto staré české přísloví platí, ať už si sjednáváte účet v nové bance, žádáte o spotřebitelský úvěr či hypotéku nebo přemýšlíte nad změnou mobilního operátora či dodavatele energií. Jakmile totiž spadáte do kategorie potencionálního a nového klienta, možné je všechno. Ve chvíli, kdy vás ale šoupnou do šuplíku známého jako stálý či věrný klient, výhody mizí a nastává řehole.

Když se nad tím člověk zamyslí, je to docela normální. Ve vztahu mezi dvěma zamilovanými to funguje naprosto stejně. Na samém počátku se zamilovaní mohou přetrhnout, aby si splnili, co si na očích vidí. To je samé “ano, miláčku, jistě miláčku, už běžím miláčku, dáš si kávičku, miláčku?”. Zdá se, že pocit neuvěřitelného štěstí nemůže nikdy skončit. Jenomže nic netrvá věčně. Rozbouřené hormony se uklidní a růžové brýle mizí v nenávratnu. Nastoupí realita. Jistě v osobním životě tyhle okamžiky štěstí za to stojí. Při jednání s bankami už se to říci nedá.  

Peníze jsou až na prvním místě

Zatímco lidské vztahy v první řadě ovlivňují hormony, obchod je především o penězích. Ať si každý říká, co chce, je to tak. Mohou to maskovat reklamními žvásty typu “chceme pro vás to nejlepší, zákazník je u nás vždy na prvním místě, vážíme se věrných klientů”, které podpoří individuálním a osobním přístupem. Pokud vám to přijde jako okoukané klišé, jsme na tom velmi podobně. Ocenily bychom však všichni, kdyby se banky chovaly otevřeně?

Vcelku dobře si umím představit, že mi nikdo nebude mazat med kolem úst. Považuji se za celkem inteligentní osobu, která se zvládne udělat úsudek sama. Věřím i v to, že nejsem jediná. Reklamy, v níž se banky staví do pozice kouzelné babičky, mi vadí. Naopak mi vyhovuje, když mi někdo na rovinu řekne, co mi nabízí a za kolik. Bez zbytečné omáčky o tom, jak jsou úžasní, skvělí a hlavně levní! Peníze však hrají prim na obou stranách. Lidé chtějí kvalitní služby a chtějí je zadarmo. Takže dostávají nekvalitní služby a za draho.

Ber, dokud dáváme

Pravdou je, že banky bojují o každého nového klienta. Nejednou jsem byla překvapená telefonem z konkurenční banky či operátora s jedinečnou nabídkou, kterou mi nabízí pouze oni, teď a tady. Na otázku, kde vzali můj telefon, odpovídali mlčením “na co se mě to vlastně ptá?” nebo jsem se dozvěděla něco jako “dostal/a jsem seznam”. Pominu-li obchod s telefonními čísly, ještě jsem se nedostala opravdu dobrou nabídku.

Připomíná mi to pečení koláčů. Přidáme hodně slibů, špetku bezvýznamných výhod a bonusů a trochu tlaku, abychom přesvědčili člověka o nezbytnosti využití této úžasné nabídky. Už nikdy víc se jejich nabídka nebude opakovat! Výsledkem je sladkost, kterou během chvilky sníte a nezbude nic než chuť v ústech. Ta však časem zmizí také. Nakonec si pamatujete, že koláč byl dobrý, ale nic dalšího vám nepřinesl. Nemluvě o tom, proč by zrovna mě měli nabízet něco extra?

Nebuďme “konzervy”

Bohužel výrazně méně snahy vykazují u dlouholetých klientů. Abychom bankám pouze nekřivdili, český klient si za tento přístup může tak trochu sám. Banky se spoléhají na to, že český klient je silně konzervativní. Ke změně se odhodlá teprve tehdy, když mu dojde trpělivost. A ani tehdy to nakonec neudělá, protože ty administrativní kolečka za jeho čas nestojí. Případně si svou (ne)činnost omluví jinak. Proč by měnil banku, když jsou všechny úplně stejné?

Banky nás věrné klienty považují za stálý itinerář a pouze jeden za mala exponátu své místo opustí. Na druhou stranu se tomu nedivím. Pokud se ke změně odhodláte a banku změníte, často zjistíte, že je to jen cesta z bláta do louže. V podstatě je to takový začarovaný kruh, ve kterém musíte neustále bojovat o místo na slunci. Jakmile usnete na vavřínech, zapadnete mezi stálé klienty, a po pár letech zjistíte, že noví klienti mají všechno zadarmo, a vy stále ještě platíte ty nehorázné poplatky.

Změňme chování bank jednou pro vždy

Dokud budeme chování bank brát jako normální, nic se nezmění. Samo jsem to pocítila na svou kůži. U Moneta Money Bank (původně GE Money Bank) jsem byla 14 let. Neměla jsem žádný další účet, a tudíž měli po tuto dobu naprosto dokonalý přehled o mých financích. Jako zaměstnanec jsem párkrát využila půjčku, kterou jsem vždy řádně a většinou i předčasně splatila. Přesto, když už jsem jako živnostník nedávnou požádala o drobnou půjčku, ocitla jsem se v administrativním kolotoči, který z mého pohledu byl absolutně zbytečný. Na mé otázky se mi dostávalo odpovědi “máme na to stanovy”.

Byla to pověstná poslední kapka. Stanovy jsem poslala do míst, kam slunce nesvítí, a 14 letech jsem odhodlala změnit banku a doufám, že k lepšímu. To se ale dozvím časem. Pokud mi nebude vyhovovat, změním ji zas. A budu tak dělat tak dlouho, dokud nenajdu banku, která si bude vážit mě a já na oplátku jí. Nebojme se ve svých životech dělat radikální změny, i když nás to bude stát trochu pohodlí. Jedině tak s námi  banky a podobné společnosti přestanou vymetat.