Půjčky jsou do pekla krůčky. Jsou Češi národem dlužníků?

Češi jsou prý národ finančních negramotů a dlužníků. A také ráj exekutorů. Je pravda, že Češi se dluhů nebojí a rádi si berou půjčky. To však nemusí nutně znamenat, že neumí počítat, a dluží všude, kam se podívají. Jak se říká, každá mince má dvě strany.

Život na dluh aneb jak život v blahobytu zbavuje opatrnosti

Žijeme si v blahobytu. Ať si každý říká, co chce, lidé si v Česku žijí dobře. A to více než dobře. Podstatná většina Čechů má, kde bydlet, má co jíst a má co na sebe. Něco takového rozhodně nemůže říct každý národ žijící na této planetě.

Máme všechny ty chytré mobilní telefony, tablety, notebooky a televize, každá domácnost má mikrovlnku, myčku a další “nezbytné” spotřebiče. Nákupní centra jsou plná utrácejících lidí. Chodíme se bavit do kin a divadel, vyhledáváme dobré restaurace, rádi “shopujeme”. Silnice a ulice jsou přeplněné moderními auty a ve městech nelze jednoduše zaparkovat. 

Problém tedy není v tom, že by se čeští občané měli vyloženě špatně. Problém spočívá v tom, že se chtějí mít lépe a ještě lépe. Chtějí bydlet v lepším, jezdit v lepších autech, chodit lépe a moderněji oblečení, mít ještě chytřejší mobilní telefony, prostě mít lepší všechno kolem sebe… 

Když to nakupování je prostě boží!

Co Čech, to jedna kapsa prázdná a druhá vysypaná? 

Jenomže každý prostě nemůže být bohatý jako například takový Petr Kellner, který si může lusknutím prstů dovolit koupit tryskáč. Tak to prostě v životě nechodí. Za jedno získání takového nesmírného bohatství vyžaduje nějaké ty výjimečné vlastnosti a schopnosti (ať už ty dobré nebo ty špatné), za druhé život nebyl a nikdy nebude fér.

Není přitom jednoduché odolat všem těm lákadlům a jednou z možností, jak se mít alespoň na pohled lépe, představují právě půjčky. V současné době život na dluh patří k běžnému životnímu standardu. Kdo nesplácí alespoň jednu půjčku, tak je buď divný nebo nechutně bohatý.

Lidé si půjčují na cokoliv od bydlení, přes na vybavení domácnosti, na auto, na elektroniku a dokonce i na značkové oblečení, plastické operace, dovolenou nebo vánoční dárky.

Co na to říkají statistiky? Každý Čech v průměru dluží 164 tisíc korun

Statistiky ze začátku letošního roku 2020 říkají, že celkové zadlužení českých domácností každým rokem narůstá. Oproti loňskému roku tento dluh narostl o dalších 100 miliard korun a aktuálně činí téměř 1,7 bilionů korun, což je nepředstavitelné číslo. 

Pro srovnání výše dluhu v roce 2002, kdy Česká národní banka začala výší zadluženosti českých domácností sledovat, činila “pouhých” 145 305 milion korun. Největší podíl 1,2 bilionů korun (téměř 76 %, v roce 2002 to bylo 57 %) přitom tvoří půjčky na bydlení neboli hypotéky, které jsou považovány za nejrozumnější typ úvěru vůbec.

České domácnosti celkem dluží 1,7 bilionů korun. Z toho:

  • 1,2 bilionů korun tvoří hypotéky
  • 300 miliard korun bylo použito na koupi mobilních telefonů, spotřebičů, jiného vybavení, ale i dovolené
  • 160 miliard korun tvoří úvěry drobným živnostníkům

A máme tu další zajímavá čísla:

  • Výše dluhů českých domácností tvoří 60 % jejich hrubého příjmu.
  • Nejmenší problémy se splácením mají “hypotékáři”. Hypotéky splácí pozdě jen 1,3 % dlužníků. U běžných spotřebitelský půjček je to 3,9 %.
  • Celkově jsou problémy se splácením evidovány “pouze” u 1,7 % ze všech úvěrů.
  • Nejmenší problémy se splácení mají Pražané a lidé na Vysočině.
  • dlužníků žije v Karlovarském a Ústeckém kraji.
Finanční rozpočet českých domácností nejvíce snižují splátky hypoték.

Počty nesplácených půjček jsou nejnižší za posledních 10 let

Z výše uvedených čísel vyplývá, že to s námi Čechy vůbec není tak zlé, jak se na internetu píše. Právě naopak. Ze statistik vyplývá, že problematických a nesplácených půjček ubývá. Počty lidí, kteří nezvládají půjčky splácet, je nyní cca 290 tisíc, což je o 35 tisíc méně oproti loňskému roku. Za posledních 10 let se jedná dokonce o nejnižší číslo.

Příčinou pozitivního trendu jsou jistě nejen přísnější pravidla při poskytování půjček, ale i výrazně lepší finanční gramotnost českého národa.

Velký podíl na špatné pověsti má vysoký počet exekučních řízení. Aktuálně se hovoří cca od 4,6 milionů exekucí, které se týkají zhruba 820 tisíc osob. K významnému nárůstu exekucí došlo především po hospodářské krizi, která postihla hodně českých domácností. Na vině byla také nedostatečná regulace nebankovních poskytovatelů půjček, což se naštěstí změnilo s příchodem nového zákona o spotřebitelskému zákonu.

„Skutečnost, že máme meziročně v negativním registru o padesát tisíc osob s dluhem po splatnosti méně, je skvělou zprávou. Znamená to, že řada z těchto lidí nemusí kvůli neschopnosti uhradit dluh čelit exekuci nebo osobnímu bankrotu, a tyto nesplácené dluhy nemusí v ceně služby platit jiní klienti našich členských společností,“ potvrdil letos v lednu lepšící se stav tajemník sdružení SOLUS Jan Stopka.

Finanční situace českých domácnosti se každým rokem zlepšuje.

ERSB hodnotí Česko jako zemi s relativně nízkým zadlužením domácností

ERSB neboli Evropská rada pro systémová rizika by s tvrzením, že jsme národ dlužníků a finančních negramotů nesouhlasila. Naopak nás hodnotí jako zemi se relativně nízkým zadlužením podobně jako Poláky a Italy. V Evropské unii bychom jako národ dlužníků mohli označit Dány, kde průměrná domácnost dluží dokonce 235 % svých hrubých příjmů. 

A co více, Česko je hodnoceno jako jeden z nejvíce spořivých národů vůbec. Více než 70 % českých domácností si dokáže každý měsíc odložit stranou průměrně 4 000 korun. Aktuálně mají Češi u finančních institucích uloženo cca 3,5 bilionů korun.

V rámci východní Evropy se držíme na první příčce, celosvětově pak na 26. místě, což vůbec není zlé, co myslíte. Takže na místo hanění, bychom se jako národ mohli pro jednou pochválit 🙂

Zájem o hypotéky v květnu silně poklesl. Může za to pandemie koronaviru

Rapidní pokles zájmu o nové hypotéky během května potvrdil nástup hypoteční krize vyvolaný pandemií koronaviru. Banky i nebankovní poskytovatelé hypoték se však dušují, že se nejedná o žádný zásadní problém a současná hypoteční krize přejde stejně rychle, jako přišla. 

Podobné přání mají jistě i jiní obchodníci z různých oblastí, které pandemie koronaviru rovněž zasáhla a mnohdy ještě daleko silněji. V současné chvíli je však jisté pouze to, že si rychlý návrat k minulým pořádkům všichni poskytovatelé hypoték pouze přejí a možná se za brzký nárůst zájemců o hypotéky bankéři i intenzivně modlí každý den.

Pro spoustu lidí sen o vlastním bydlením zůstává vinou koronaviru nesplnitelným snem.

Zájem o hypotéky byl nejslabší za posledních 10 let

Vinou pandemie koronaviru míří česká ekonomika do hluboké recese. Na hypotéky to však podle bank nebude mít dlouhodobý vliv. V květnu byl sice zájem o nové hypotéky historicky nejnižší za posledních 10 let, ale to podle bankéřů nehraje vůbec žádnou roli. Lidé totiž prý akorát seděli doma a vybírali si, jakou nemovitost si koupí, až konečně skončí karanténa.

„Zájem o hypotéky oživuje. Skoro mi přijde, že v době karantény lidé seděli doma u počítače a hledali, jakou nemovitost si koupí, až opatření kvůli koronavirové pandemii skončí. Lidé stále chtějí lépe bydlet a úrokové sazby jsou nyní ideální,“ nechal se slyšet optimistický Jiří Feix, generální ředitel Hypoteční banky. 

Podle Feixova odhadu by celkový objem poskytnutých hypoték v letošním roce měl být velmi naopak velmi podobný roku loňskému. V roce 2019 bylo poskytnuto nových hypoték o celkovém objemu 200 miliard. Letos by to i přes květnový propad mělo být hodně podobné. No, uvidíme. Samozřejmě jim to všem od srdce přejeme, jinak budou mít letos bankéři hodně chudé Vánoce 🙂

Podle bankéřů jen lidé během karantény seděli doma na zadku a hledali ideální byt ke koupi. Peněz tedy asi všichni lidé mají dost…

Hypoteční krize aneb když čísla nezní tak optimisticky jako bankéři

Bankéři sice s rozpačitým úsměvem tvrdí, že hypoteční krize není vlastně žádná krize, ale v podstatě se jedná jen o krátký odpočinek před ohromujícím zájmem v následujících měsících. Reálná čísla však jejich značně optimistický pohled na blízkou budoucnost zrovna nepotvrzují. 

Hypoindex uvádí, že v květnu bylo uzavřeno 6 203 hypoték, což je nejnižší číslo od roku 2010. V celkovém objemu se jedná o částku 16,487 miliard korun, což je o 1,34 miliardy korun méně než za duben. Nemůže za to však počet poskytnutých hypoték, ale průměrná výše hypotéky přesahující částku 2,6 milionu korun. A to bylo vyvoláno především vysokou cenou nemovitostí ve větších městech.

Nemovitosti jsou stále drahé i přes nastupující krizi. I pouhé garážové stání vyjde na několik set tisíc korun.

Úrokové sazby u hypoték padají, ceny nemovitostí nikoliv

Na nesmyslně vysoké ceny nemovitostí nové klienty lákat nelze. Ti pokud chtějí bydlet ve vlastním, nemají zrovna na výběr. Dobrou zprávu tak představuje pouze nižší úroková sazba, která “díky” pandemii koronaviru klesla na průměrných 2,3 %. Níže by však úrokové sazby jít už neměly. Banky prý musí brát v úvahu jiná zvýšená rizika, a tak se dalšího zlevňování nedočkáme.

„Banky budou v této době dostatečně obezřetné a budou se řídit svými pravidly. Řada z nich například zpřísnila poskytování hypoték pro zaměstnance vybraných sektorů ekonomiky, také pro některé podnikatele nebo omezily financování klientů s příjmy ze zahraničí,“ vysvětluje Milan Voldřich, ředitel hypotečních úvěrů Raiffeisenbank.

Výrazné snížení hypotečních úrokových sazeb oznámila většina bank. Některé banky se dokonce snaží nalákat nové zákazníky na rádoby akční nabídky založené na nízké úrokové sazbě. Sazby by banky s ohledem na nízký zájem musely snížit tak jako tak, proč z toho ale neudělat něco speciálního, že?

Například ČSOB vyhlásila časově omezenou nabídku na hypotéky se sazbou 2,19 %, která končí 30. června. Česká spořitelna slibovala nižší úrok 2,34 % u hypotéky s fixací na pět či osm let jenom do konce května, ale reklamu má na svých stránkách stále. Úrok snížila také Komerční banka a to na 2,29 % pro hypotéky s tříletou a pětiletou dobou fixace. Air Bank nabízí úrok 1,99 %. Jednu z nejnižších sazeb pak nabízí Fio banka a to 1,58 % u hypoték s jednoletou fixací, 1,68 % u hypoték s tříletou fixací a u pětileté fixace je to 1,78 %.

Úrokové sazby u hypoték sice klesají, ceny nemovitostí však zůstávají stále nesmyslně vysoké :/

Ceny nemovitosti klesat nebudou, nechali se slyšet developeři

I kdyby začaly z nebe padat trakaře a sloni, s developerama to pravděpodobně nehne ani o píď. Nemovitosti prostě levnější nebudou a basta. Proč by také developeři měli dobrovolně zlevňovat, když je prodej nemovitostí v posledních letech doslova “vejvar”. 

„Ceny nemovitostí se plošně nesníží, maximálně může dojít k poklesu u luxusních nemovitostí a dlouhodobě neprodejných bytů a domů. Výraznou změnu cen nemovitostí v horizontu jednoho roku nečekáme,“ dodává Jiří Feix. 

Průměrně ceny nemovitosti narostly o desítky procent. Zatímco před dvěma lety činila průměrná výše hypotéky 2 127 000 korun, v květnu letošního roku už to bylo 2 657 855 korun, což je více jako o čtvrtinu. 

V Praze od roku 2015 nemovitosti dokonce zdražily o neuvěřitelných 88 %! Však je na tom Praha, co se týče finanční dostupnosti bydlení nejhůře v porovnání s ostatními metropolemi ve Střední Evropě. Obyvatel Prahy s průměrným platem by na byt o velikosti 70 m2 vydělával 14,2 roku (v roce 2014 to bylo necelých 10 let), obyvatel Bratislavy a Mnichova téměř 12 let, obyvatel Vídně 8,7 let, obyvatele Varšavy 8,5 roku a nejlépe na tom jsou obyvatelé Berlína, kteří by si na nové bydlení ušetřili za 8 let.

V Praze se bydlí krásně, ale draze. S průměrným platem by Pražák na byt o rozloze 70 m2 šetřil téměř 15 let.

Podle odborníků se vyplatí počkat do příštího roku

Někteří ekonomové odhadují, že ceny hypoték budou nadále klesat a společně s nimi i ceny nemovitostí. Pouze to chce vyčkat do příštího roku a nedat na silné řeči bankéřů a developerů, kteří s ohledem na své zájmy tvrdí opak. Dle jeho slov ekonoma Lukáše Kovandy je rozumné vyčkat s pořízením nemovitosti i hypotéky na rok 2021.

„Je pravděpodobné, že hypotéky budou dál zlevňovat. Banky to samozřejmě naplno neřeknou, protože by tím podnítily potenciální klienty, aby s žádostí o hypotéku ještě vyčkali. Za rok touto dobou budou jak nemovitosti, tak hypotéky citelně levnější než dnes,“ tvrdí hlavní ekonom Czech Fund Lukáš Kovanda. Je to ale samozřejmé sazka do loterie. Pravdu mohou být banky a developeři i on.

Budou příští rok hypotéky a nemovitost levnější? Těžko říct. Nezbývá než čekat a doufat 😉

Boj o nové klienty sílí, věrní klienti jdou stranou

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Toto staré české přísloví platí, ať už si sjednáváte účet v nové bance, žádáte o spotřebitelský úvěr či hypotéku nebo přemýšlíte nad změnou mobilního operátora či dodavatele energií. Jakmile totiž spadáte do kategorie potencionálního a nového klienta, možné je všechno. Ve chvíli, kdy vás ale šoupnou do šuplíku známého jako stálý či věrný klient, výhody mizí a nastává řehole.

Když se nad tím člověk zamyslí, je to docela normální. Ve vztahu mezi dvěma zamilovanými to funguje naprosto stejně. Na samém počátku se zamilovaní mohou přetrhnout, aby si splnili, co si na očích vidí. To je samé “ano, miláčku, jistě miláčku, už běžím miláčku, dáš si kávičku, miláčku?”. Zdá se, že pocit neuvěřitelného štěstí nemůže nikdy skončit. Jenomže nic netrvá věčně. Rozbouřené hormony se uklidní a růžové brýle mizí v nenávratnu. Nastoupí realita. Jistě v osobním životě tyhle okamžiky štěstí za to stojí. Při jednání s bankami už se to říci nedá.  

Peníze jsou až na prvním místě

Zatímco lidské vztahy v první řadě ovlivňují hormony, obchod je především o penězích. Ať si každý říká, co chce, je to tak. Mohou to maskovat reklamními žvásty typu “chceme pro vás to nejlepší, zákazník je u nás vždy na prvním místě, vážíme se věrných klientů”, které podpoří individuálním a osobním přístupem. Pokud vám to přijde jako okoukané klišé, jsme na tom velmi podobně. Ocenily bychom však všichni, kdyby se banky chovaly otevřeně?

Vcelku dobře si umím představit, že mi nikdo nebude mazat med kolem úst. Považuji se za celkem inteligentní osobu, která se zvládne udělat úsudek sama. Věřím i v to, že nejsem jediná. Reklamy, v níž se banky staví do pozice kouzelné babičky, mi vadí. Naopak mi vyhovuje, když mi někdo na rovinu řekne, co mi nabízí a za kolik. Bez zbytečné omáčky o tom, jak jsou úžasní, skvělí a hlavně levní! Peníze však hrají prim na obou stranách. Lidé chtějí kvalitní služby a chtějí je zadarmo. Takže dostávají nekvalitní služby a za draho.

Ber, dokud dáváme

Pravdou je, že banky bojují o každého nového klienta. Nejednou jsem byla překvapená telefonem z konkurenční banky či operátora s jedinečnou nabídkou, kterou mi nabízí pouze oni, teď a tady. Na otázku, kde vzali můj telefon, odpovídali mlčením “na co se mě to vlastně ptá?” nebo jsem se dozvěděla něco jako “dostal/a jsem seznam”. Pominu-li obchod s telefonními čísly, ještě jsem se nedostala opravdu dobrou nabídku.

Připomíná mi to pečení koláčů. Přidáme hodně slibů, špetku bezvýznamných výhod a bonusů a trochu tlaku, abychom přesvědčili člověka o nezbytnosti využití této úžasné nabídky. Už nikdy víc se jejich nabídka nebude opakovat! Výsledkem je sladkost, kterou během chvilky sníte a nezbude nic než chuť v ústech. Ta však časem zmizí také. Nakonec si pamatujete, že koláč byl dobrý, ale nic dalšího vám nepřinesl. Nemluvě o tom, proč by zrovna mě měli nabízet něco extra?

Nebuďme “konzervy”

Bohužel výrazně méně snahy vykazují u dlouholetých klientů. Abychom bankám pouze nekřivdili, český klient si za tento přístup může tak trochu sám. Banky se spoléhají na to, že český klient je silně konzervativní. Ke změně se odhodlá teprve tehdy, když mu dojde trpělivost. A ani tehdy to nakonec neudělá, protože ty administrativní kolečka za jeho čas nestojí. Případně si svou (ne)činnost omluví jinak. Proč by měnil banku, když jsou všechny úplně stejné?

Banky nás věrné klienty považují za stálý itinerář a pouze jeden za mala exponátu své místo opustí. Na druhou stranu se tomu nedivím. Pokud se ke změně odhodláte a banku změníte, často zjistíte, že je to jen cesta z bláta do louže. V podstatě je to takový začarovaný kruh, ve kterém musíte neustále bojovat o místo na slunci. Jakmile usnete na vavřínech, zapadnete mezi stálé klienty, a po pár letech zjistíte, že noví klienti mají všechno zadarmo, a vy stále ještě platíte ty nehorázné poplatky.

Změňme chování bank jednou pro vždy

Dokud budeme chování bank brát jako normální, nic se nezmění. Samo jsem to pocítila na svou kůži. U Moneta Money Bank (původně GE Money Bank) jsem byla 14 let. Neměla jsem žádný další účet, a tudíž měli po tuto dobu naprosto dokonalý přehled o mých financích. Jako zaměstnanec jsem párkrát využila půjčku, kterou jsem vždy řádně a většinou i předčasně splatila. Přesto, když už jsem jako živnostník nedávnou požádala o drobnou půjčku, ocitla jsem se v administrativním kolotoči, který z mého pohledu byl absolutně zbytečný. Na mé otázky se mi dostávalo odpovědi “máme na to stanovy”.

Byla to pověstná poslední kapka. Stanovy jsem poslala do míst, kam slunce nesvítí, a 14 letech jsem odhodlala změnit banku a doufám, že k lepšímu. To se ale dozvím časem. Pokud mi nebude vyhovovat, změním ji zas. A budu tak dělat tak dlouho, dokud nenajdu banku, která si bude vážit mě a já na oplátku jí. Nebojme se ve svých životech dělat radikální změny, i když nás to bude stát trochu pohodlí. Jedině tak s námi  banky a podobné společnosti přestanou vymetat.

1. března přestaly poskytovat půjčky tisíce nebankovních společností. Opravdu?

Nebo by tak měly učinit podle novely zákona o spotřebitelském úvěru, který je platný od 1. prosince 2016. Tomuto zákonu jsme věnovali pozornost na konci uplynulého roku. Dnes se podíváme, co novela zákona přinesla. Podle nového zákona by mělo rapidně ubýt nebankovních společností poskytující úvěry.

Novela zákona jasně stanovila nové podmínky, který musí splnit každý nebankovní poskytovatel úvěrů. Aby tak opravdu činily, byla dohledem namísto České obchodní inspekce (ČOI) pověřená Česká národní banka (ČNB). Podmínky jsou skutečně přísné, alespoň oproti předcházejícímu stavu, kdy poskytovateli postačil úplně obyčejný živnostenský list. A pak ať se děje vůle boží.

To se naštěstí změnilo a světlo světa spatřila dlouho očekávaná novela o spotřebitelském úvěru. Stanovila si velice jasné cíle – vyšší ochranu spotřebitelských práv a důkladnou čistku trh s nebankovními půjčkami. Od uvedení novely v platnost uplynuly 3 měsíce, jak se situace změnila?

Bez peněz do byznysu nelez

Dalo by se také říci. Zaskočit si na živnostenský úřad pro kus papíru už nestačí. Poskytovatel půjček z nebankovních řad musí splnit hned několik záludných podmínek. Které pak to jsou?

  • Musí doložit minimální kapitál ve výši 20 000 000 Kč.
  • Musí disponovat licencí ČNB.
  • Musí prokázat odbornou kvalifikaci.

První dva body se ukázaly být zásadní překážkou. Společnosti, které usilovaly o pokračování ve své činnosti, měly do 1. března podat oficiální žádost o licenci ČNB. Ta samá povinnost se týkala i žádosti i činnost samostatného zprostředkovatele půjček. A kolik myslíte, že ČNB přijala žádostí? Pouhých 108 žádosti o licenci a 353 žádostí i samostatného zprostředkovatele!

Přitom se hovořilo o více než 55 000 nebankovních společností poskytující různé typy úvěrů. Co se s nimi asi stalo? Přestaly následující den poskytovat půjčky, jak jim nařizuje zákon, nebo se stáhly do “podsvětí” a staly se z nich doslova zločinci? Sníží se nabídka spotřebitelských úvěrů a to především těch neférových a podvodných nebo si najdou cestičku, jak zákon obejít? Každopádně, pokud budou odhaleny, hrozí jim menší pokuta ve výši až 20 000 000 Kč. A to je už je pořádná “darda”.

Finanční specialisté a někteří poskytovatele novelu zákona vítají s nadšením. Otázkou je, jak upřímné jejich nadšení je. Možná se jim opravdu líbí lidová myšlenka o ochraně práv obyčejného člověka před podvodníky a lichváři. Možná je ale spíše zaujal fakt, že jim z očí zmizí otravná konkurence, a na ně tak zbude více půjčekchtivých klientů.

Dvě nové povinnosti pro poskytovatele půjček: Prověřuj a informuj

Známe to všichni velmi dobře a nejlépe to vystihne známé české přísloví “Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají”. Nebankovní společnosti to umí dobře. Nejenže s oblibou poskytly půjčky každému tedy i těm, kteří na splácení neměli a nikdy mít nebudou, ale také s oblibou neříkaly některé “méně podstatné” informace. Třeba, jaký vysoký je úrok, nebo o jak vysokou částku půjčku nakonec přeplatíte. To vše se změnilo.

Nebankovní, ale i bankovní společnosti už NESMÍ poskytnou půjčku každému. Jejich novou povinností je důkladné prověření platební schopnosti každého klienta, který u nich zažádá o půjčku. V případě, že tak úvěrová společnost neudělá, může být smlouvu okamžitě prohlášená za neplatnou. Co z toho plyne? Že dlužník musí splatit pouze půjčenou jistinu, ne však úroky a poplatky. Samozřejmě platí, že dlužník musí toto drobné opomenutí prokázat. Což by u některých lidí neměl být vůbec žádný problém.

Druhou věcí je informační povinnost poskytovatele, které se vztahuje na všechny půjčky bez výjimky. Ano, je to tak. Novela zákona se vztahuje i na staré dobré a velmi drahé drobné půjčky, mikropůjčky, finské půjčky, sms půjčky nebo jak se jim říká. Poskytovatel je povinen uvést všechny podstatné informace zahrnující období před poskytnutím půjčky i v průběhu jejího splácení. Jednou ze základních informací je uvedení RPSN – roční procentní sazby nákladů.

Nenechte si mazat med kolem úst

Co to znamená pro klienta? Že by se měl cítit bezpečněji, když půjde žádat o půjčku. V první řadě si snadno ověří, zda má poskytovatel půjček onu licenci ČNB. K tomu mu poslouží registr poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V registru budou uvedeni všichni, kteří licenci mají. Tu ostatní mohou klidně udat a nechat ji v tom hezky vykoupat. A za druhé má právo žádat o veškeré informace k půjčce. Pokud je nebude chtít poskytovatel uvést, porušuje zákon. A pro klienta je to jasný důvod, proč ráznými kroky prchat od jeho dveří.

Problémem asi navždy zůstanou lidé, kteří nepatří mezi tzv. solventní klienty. Lidé, kteří mívají „hluboko do kapsy“ a potřebují půjčku za každou cenu, aniž by ji dokázali splácet. Ti i nadále zůstanou cílem pro podvodné a lichvářské úvěrové společnosti, které si k nim vždy najdou cestičku. jediným vhodným řešením, jenž může pomoci změnit situaci, je neustále finanční vzdělávání lidí kolem sebe Čím více budou lidé znát možná rizika, tím spíše se jím dokáží ubránit. Nejlepší je učit základům finanční gramotnosti děti.

Zatočí nový zákon s lichváři nebo je to jen další výkřik do tmy?

Už je to tu! Dlouho slibovaná a ještě déle připravovaná novela zákona o spotřebitelském úvěru konečně vešla v platnost. Stalo se tak 1. prosince a tento den by se měl stát počátkem konce všech podvodných lichvářů. Otázkou je, zda tomu tak opravdu bude, anebo nový zákon lichváře akorát tak štípne do zadku.

Tak se na to podívejme. Původní zákon o spotřebitelském úvěru měl do nebe volající nedostatky, které poskytovatelé půjček s téměř škodolibou radostí využívali. Asi největší kritice býval podrobován nedostatečný rozsah zákona, který se vztahoval pouze na spotřebitelské půjčky od částky 5 000 Kč a výše s výjimkou hypoték.

Kouzelné mikropůjčky vyčarovaly leda velké dluhy

S půjčkami do 5 000 Kč se doslova roztrhl pytel. Neuplynul den, aby mi někdo nenabízel superlevnou půjčku. Vlastně jsem často mívala pocit, že mi někdo dává peníze zadarmo. Všechny nabízené půjčky byly tááááák výhodné a žádná neměla chybu. Realita byla samozřejmě úplně odlišná.

Poskytovatelé půjček nejsou žádní hlupáci a velmi rychle si uvědomili, jaké možnosti půjčky do 5 000 Kč skýtají. Vzhledem  k tomu, že se na ně nevztahoval zákon, si de facto mohli vymyslet cokoliv. A tak se objevily mikropůjčky, půjčky před výplatou, rychlé půjčky, sms půjčky, kouzelné půjčky neboli rychlé peníze pro každého. Peníze se rozdávaly ve velkém a lidé je brali. Bylo to tak jednoduché.

Jenomže krásné časy nevydrží věčně. A dluhy se musí splácet. Radost ze snadné půjčky rychle překonaly splátky, které nebylo vůbec snadné splácet. Kdo nezaplatil včas, mohl se těšit na drahé upomínky, nové splátky a sankce za nesplácení. Z malé půjčky se rázem stal velký dluh. Tisíce lidí se nyní potácí ve finančních problémech, protože nedokázali ukočírovat své touhy a dluhy.

Kde je poptávka, tam je nabídka

Na druhou stranu chyba není pouze na straně lichvářů. Za vzniklé potíže si mohou často lidé sami. Jsou nezodpovědní a nepřemýšlí nad tím, co dělají. A přesně takoví lidé jsou pro lichváře a jim podobné podvodníky zlatým dolem. Lichváři zcela úmyslně cílí na slabší jedince, na lidi s nedostatečným vzděláním, nízkým platem či jinou zoufalou situací. Tito lidé potřebují peníze a lichváři jim je na rozdíl od bank dají. A s úsměvem.

Tito lidé si v dané situaci nedokáží pomoci. Peníze získají snadno, ale splácet je nedokáží. Berou si tedy další a další půjčky, až se dostanou do šíleného kolotoče, ze kterého není cesta ven. Přichází upomínky, soudy, exekuce a v nejhorším případě lidé končí na ulici bez rodiny a domova. Česká vláda si tristní situaci údajně uvědomovala, a proto se rozhodla zákon změnit a zdokonalit jej. Rozhodla se s lichváři zatočit a ztížit jim podmínky. Nejlepší by však bylo, kdyby se lidé nenechali odírat. Když nebude poptávka, nebude nabídka a lichváři jednoho dne sami od sebe zmizí z povrchu zemského. Ale také jednoduché to nebylo, není a nikdy nebude. A proto máme zákony.

Přinese novela zákona očekávané změny?

A tak tu máme novelu zákona o spotřebitelském úvěru, jejíž prioritou je vyšší ochrana spotřebitelů a jejich práv. Pokud by vše šlo, tak jak má, během následujících měsíců by měly stovky a tisíce poskytovatelů půjček zrušit živnost. Změnily se totiž podmínky, za který je možné půjčky poskytovat.

Za prvé poskytovatelem půjček už nemůže být jen tak někdo. Dříve stačilo zaskočit na živnostenský úřad a zaplatit si živnost. Od 1. prosince platí, že poskytovatelem půjčky musí být osoba s ukončeným středoškolským vzděláním (maturitou). To není vše. Zájemce o tuto živnost také bude muset složit odborné zkoušky z oblasti financí.

Za druhé tu máme požadavek na minimální kapitál. Všichni poskytovatele půjček musí doložit minimální kapitál ve výši 20 000 000 korun. A to už je pádný důvod, proč padnout a v živnosti už nepokračovat. Tisíce drobných poskytovatelů tak velký kapitál není schopno doložit.

Za třetí do hry vstoupila Česká národní banka. Kromě toho, že byla nově pověřená kontrolou nebankovních společností (dosud tak činila Česká obchodní inspekce), bude vydávat licence nebankovním poskytovatelům půjček. A kdo nebude mít licenci, nebude moci podnikat. Stávající poskytovatelé mají 18 měsíců na získání licence, jinak končí.

Máme tu pár dobře znějících podmínek, které by měly neférovým poskytovatelům půjček důkladně zatopit. Lichváři a další podvodníčci si už ale dávno hledají cestičky jako “novinky” obejít bez úhony na zisku. Co se týče požadavku na kapitál, je pravděpodobné, že se menší poskytovatelé budou sjednocovat. Takže úvěrových společností ubude pouze navenek.

Novela zákona také přináší novinku v podobě stanovení maximální hranice pro pokuty a sankce, které podle nového zákona nesmí přesáhnout více než 0,1 procenta denně z dlužné částky. Celková výše smluvních pokut nesmí být vyšší než 50 % jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. Říkáte si, to přece lichváři nemohou přežít? Bohužel nikoliv. Své “zisky” lichváři pouze přelijou na upomínky, které zákon nijak neomezuje. A tak budou posílat drahé upomínky jednu za druhou a dluhy stále porostou.

Jak z toho ven? Můžeme nadále zpřísňovat zákony a snažit se lichváře potírat jednoho po druhém. Nejlepší a nejefektivnějším cestou je zlepšovat finanční gramotnost českého národa, díky které lichváři nebudou mít šanci na úspěch, natož  na zisk.