Najít si bohatého ženicha už se nevyplácí aneb cesta do hlubin partnerských financí

Být zlatokopkou býval zatraceně dobrý job. Stačilo perfektně vypadat, vytipovat si zazobaného pána a s všeříkajícím úsměvem na něj mrknout. Prstýnek s ohromným diamantem na sebe nenechal dlouho čekat a stejně tak pohádkový život. Tím nejlepším byl rozvod s nejméně polovinou majetku v kabelce. No, není ten život báječný?

Doufám, že jste v úvodním odstavci postřehli lehce ironický tón, kterým jsem nadhodila stále choulostivější téma osobních financí mezi partnery. Dříve bylo normální mít společné finance. Ženy přece žádné vlastní peníze nepotřebovaly. S láskou a radostí pečovaly o domácnost a rodinu a peníze jim dodával starostlivý manžel. Alespoň v některých případech tomu tak opravdu bylo. Jenomže časy se mění a mění se i mezilidské vztahy.

Být zlatokopkou už se navíc vůbec ale vůbec nevyplácí. Bohatí muži nejsou nikterak hloupí a chrání se prostřednictvím předmanželských smluv, které připraví jejich superchytří právníci. Dnes už je prostě moderní brát se čisté lásky a rozhodně ne kvůli penězům. Bez ironie předmanželská smlouva chrání majetek nejen před zlatokopkami, ale i před dluhy jednoho z partnerů.

Nejdřív se výhodně vdám, a pak se ještě výhodněji rozvedu 😉

Život u plotny už moderní ženu neláká

Model domácnosti, v níž muž živí rodinu a žena pečuje o domácnost, moderní dívky už dávno neláká. Moderní ženy požadují stejné možnosti a stejná práva. Některé ženy jsou dokonce schopné uživit se mnohem lépe, než když se svěří do rukou milovaného muže. Navíc je skvělé mít své vlastní peníze, svůj vlastní život a nečekat na kapesné. Hmmmm, svět už prostě není to, co býval.

Velmi zajímavá jsou v tomto případě čísla. Americké studie uvádí, že zatímco pro ženy je stále méně výhodné se vdát, muži na sňatku naopak vydělávají stále více. Za posledních pár let se potenciální finanční výhoda z manželství obrátila ve prospěch mužů. Zatímco dříve vydělávali muži více, dnes je situace úplně odlišná. Ženy do rodinné kasy přispívají více a manželství se tak pro ně stává méně výhodné. To však neplatí pro muže, kteří jsou na tom výrazně lépe než jejich kolegové před třiceti lety. Stručně a jasně, ženy se na společných výdajích podílí čím dál víc.

Soužití mezi partnery za posledních desetiletí doznalo velkých změn. Ženy studují a budují kariéru stejně jako muži. Na druhou stranu se nebrání zakládat rodinu. Některé ženy se přitom snaží najít rovnováhu mezi seberealizací, kariérou a péčí o domácnost. Ideální je, pokud se partneři mezi sebou domluví a role si rozdělí. Bohužel to není tak jednoduché a zdaleka ne každý muž je ochoten přijmout část odpovědnosti za domácnost a péči o děti.

Za cizí peníze se slaví nejlépe 😉

Co je mé do toho ti nic není

Ženám se nelíbí tradiční model rodiny, ve kterém svůj život obětují ve prospěch rodiny. Ženy odkládají zakládání rodiny, chtějí nejprve studovat, cestovat a vybudovat si kariéru. Chtějí mít vlastní život, a tudíž i vlastní peníze. Změny postihly nejen tradiční vztah mezi ženami a muži, ale i rodinné finance. U mladých lidí je moderní mít oddělené účty a platí to i pro manžele.

Opět tu máme pár zajímavých čísel ze světa rodinných financí. U lidí narozených mezi lety 1961 až 1981 mělo oddělené účty 11 %, dnes je to 28 % a obliba oddělených účtů stále stoupá. Odborníci tento trend označují jako generační změnu. Nejde zde o demonstrování nadřazenosti jednoho partnera nad druhým, ale o vyjádření vlastní svobody, nezávislosti a schopnosti samostatně se rozhodovat.

Hodně zajímavý je postoj párů s nižšími a vyššími příjmy. Lidé s vyššími příjmy mají menší problém sloučit své finance než naopak. Důvodem je prý odlišný postoj k vlastním penězům. Lidé s nižšími příjmy si údajně mnohem více cení přístupu ke svému výdělku. Společný účet by je této výhody zbavil. Každopádně platí, že je dobré nastavit si způsob společného hospodaření co nejdříve.

Co je tvé, to je mé. Co je mé, do toho ti nic není!

Já budu platit to a ty tohle a tamto

Oddělené účty jsou samozřejmostí zejména pro mladé nesezdané páry bez dětí. Požadavek na společný účet totiž většinou přichází se svatbou a malými nezbedníky, kteří vám život obrátí naruby. Dokud ale páry nemají děti, jede si každý na vlastním písečku. Hlavní výdaje jako nájem, účty za energie a služby či běžné jídlo si rozdělí na půl a zbytek většinou jde ve stylu “jednou já, jednou ty”. V případě většího rozdílu mezi výdělky, obvykle více platí ten, který v páru vydělává více. Dokud nemáte děti, můžete totiž své peníze utrácet bez ohledu na to, zda se to vaší drahé polovičce líbí či nikoliv.

Vcelku osvědčeným modelem jsou oddělené účty a jeden společný účet. Na společný účet posílají partneři domluvenou částku (nemusí být pro oba partnery stejný). Tyto peníze používají na společné výdaje. Na svém účtu pak mají peníze, které se každý z páru utrácí dle svého. Ponechají si onu svobodu, ale zároveň si zjednoduší společné placení.

Pouze jeden společný účet láká stále méně lidí. Na začátku vztahu nebo po svatbě zní společný účet téměř romantický. Pro zamilovaný pár je společný účet symbolem absolutní důvěry, sdílení a společné budoucnosti. Jenomže po určité době oceníte určitou míru svobodu a to i vašich příjmech a výdajích. Opravdu je nutné mít perfektní přehled o tom, za co váš partner utrácí?

Na začátku si všichni malujeme růžově 🙂

Kde domov můj, kde domov můj – zpívá si stále více Čechů

Česká národní banka se s námi nemazlí a mazlit rozhodně nebude. Pokud jste si namalovali roztomilý obrázek, jak se svou milovanou rodinkou usadíte ve svém novém vlastním bytečku či domečku se zahrádkou, vraťte se nohama zpět na zem. Pokud nemáte pod matrací schovaných pár milionů korun, získat peníze budou těžší a těžší.

Časy snadno dostupných a levných hypoték se dočkaly svého dlouho přivolávaného konce. Česká národní banka usoudila, že to máme příliš snadné. Češi se tedy konečně pořádně naučí slova od české národní hymny “Kde domov můj”. Od 1. října si ji totiž budou zpívat mnohem častěji. Naštěstí není text nijak složitý, obzvláště do doby, kdy nám ubyla slovenská část.

Co se vlastně stalo? Podle České národní banky jsou levné hypotéky ohromným rizikem pro ekonomiku země. Hrozí totiž, že zadlužení lidé s už tak nízkými příjmy nezvládnou v budoucnosti drahé hypotéky splácet. Ono také posílat každý měsíc až polovinu celkových příjmů na hypoteční splátku zamává s každým rodinným rozpočtem. ČNB se tedy rozhodla se bankám i jejím zákazníkům utnout tipec. Howgh!

Moc pěkný obrázek a obrázkem tak pravděpodobně zůstane. Získat peníze na hypotéku je totiž od října téměř nemožné.

Kdepak ty ptáčku hnízdo máš…

Rozhodnutí České národní banky nevítají s nadšením banky, ani zákazníci. Banky přichází o velkou část potencionálních dlužníků a potenciální zákazníci ztrácí jakoukoliv šanci na pořízení vysněného vlastního bydlení. Papa můj velký sne! Zůstávám v pronájmu, beztak je to tu lepší. Nezbývá nám, než se takto hloupě utěšovat. Lépe už nebude, hrozí Česká národní banka s tím, že to přece myslí dobře.

Pokud nevyděláváte opravdu slušné peníze, vaše šance na získání hypotéky na počátku října klesly hluboko pod bod mrazu. Česká národní banka se rozhodla zmařit šance lidí, které považuje za rizikové. Jedná se o lidi s nízkými příjmy a vysokými dluhy. Poskytovatelé hypoték musí nově hodnotit dvě nová kritéria – poměr příjmů k výši měsíční splátky a poměr celkového zadlužení. Na hypotéky nyní dosáhne o pětinu lidí méně než před vypuknutím této katastrofy.

NOVÁ PRAVIDLA DLE ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY:

Pravidlo č. 1 – Hypotéky nejsou pro ty, jejichž dluhové zatížení je vyšší než 45 % celkových měsíčních čistých příjmů. Jedná se o tzv. DSTI. Pokud pobíráte plat 30 000 Kč čistého, vaše měsíční splátky nesmí přesáhnout 12 000 Kč. Nemáte-li jiné dluhy, dosáhnete na hypotéku zhruba ve výši 3 000 000 Kč.

Pravidlo č. 2 – Hypotéky jsou zapovězeny všem, kteří dluží celkem vyšší částku, než je devítinásobek jejich čistých příjmů za celý rok. Jedná se o tzv. DTI. Při platu 30 000 Kč a žádných dluzích je reálné získat hypotéku 3 200 000 Kč.

Takový šnek si žije v ráji. Domeček má vlastní a hypotékou se trápit nemusí.

Hon na hypotéky definitivně skončil

V minulých letech hypotéky zažívaly velký boom. Úrokové sazby klesly na své dno a lidé jásali, když se jim podařilo usmlouvat úrok kolem naprosto báječných 2 %. Lidé se mohli doslova přetrhnout, aby si vyřídili hypotéku a mohli bydlet ve vlastním. Ideální stav narušovali pouze neúprosně  rostoucí ceny nemovitostí. O tom by mohli mluvit zejména obyvatel velkých měst. Pražané pláčou a nemovitosti skupují nadšení a zazobaní zahraniční investoři hovořící ruským jazykem.

Zájem o hypotéky se na krátkou dobu zvýšil v letošním v srpnu a září. V srpnu byl počet poskytnutých hypoték dokonce trojnásobný oproti červenci. Příčinou náhlého zájmu byly samozřejmě obavy z blížících se novinek, které Česká národní banka oznamovala dlouho předtím. Nuže, alespoň jsme se mohli připravit a naučit se zpívat. Buďme České národní bance vděční, už tak mají úředníci těžký život s kontrolou nebankovních společností. Počet poskytnutých hypoték údajně v posledním čtvrtletí klesne o více než jednu třetinu. Chudáci prodávající! Kdo teď bude kupovat jejich předražené vilky?

Toto bude pro většinu Čechů jediný domeček, který si postaví 🙁

Ale oni říkají, že ceny nemovitostí klesnou

Už by bylo na čase. Vždy ceny nemovitostí ve větších městech jsou skutečně neskutečné. Regulaci tak prý časem oceníme. Respektive ji ocení ti, kteří mají peníze, slušně vydělávají už teď, ale počkají si. Zatímco část lidí tedy bude muset svůj krásný sen o vlastním bydlení přehodnotit (chápejte, že si nikdy ale nikdy vlastní byt nepořídí), druhá část vydělá na příznivějších cenách nemovitostí. Je přece logické, že s úbytkem potencionálních kupců klesne poptávka po koupi.

Klesne ale poptávka po bytech a domech vůbec? Developeři stále staví jako o život a nemovitosti se stále kupují. Jen ti kupci zpravidla nemluví českým jazykem a v bytech ani nebydlí. Je to přece skvělé investiční příležitost. Takže české rodiny bydlí v pronájmu a cizinci vesele nakupují. Tomu říkám skutečný přínos pro národní ekonomiku. Možná by se česká národní banka měla zamyslet na řešením, které by Čechům pomohlo a ne jim zavřela dveře před lepším životem.

Naděje umírá poslední a šance samozřejmě existuje. Nejlepší je žádat o hypotéku se spolužadatelem. Tento možnosti obvykle využívají manželské i nesezdané pár. I tak je ale šance na získání hypotéky na byt pro vícečlennou rodinu mizivá.

Děti a peníze: Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš

Pamatujete si na ty krásné časy, kdy jste ještě byli malé děti, a dospělí neustále něco žvatlali o penězích? Vzpomínáte si, jak vám to bylo úplně jedno? Prostě jste tu hračku chtěli. Dnes se pravděpodobně nacházíte v opačné situaci a rádi byste své děti naučili hospodařit lépe, než se to (ne)podařilo vašim rodičům u vás. Kdy je nejlepší začít vysvětlovat potomkům, že peníze nerostou na stromech?

Zcela určitě nemá smysl problematiku hospodaření s penězi vysvětlovat nejmenším dětem v předškolním věku. Koneckonců si počítání užijí až až. Ponechejme jim tedy alespoň pár let příjemného nevědomí o tom, jak je ten život neférový a krutý. Vhodnou dobou, kdy dítě zapojit do finančního vzdělávání je nástup do školy. Tím samozřejmě nemyslíme, že svou ratolest vedle základní školní docházky pošlete na intenzivní kurz finanční gramotnosti. Vše má svůj čas.

První třída – první krok k finančnímu vzdělávání

S nástupem do školy přichází období, kdy se dítě bude učit spoustě novým věcem. Bude se učit psát, číst a počítat. Ano, už mu dále nebudete moci lhát o to, co opravdu dávají v TV. Ano, brzy mu budete muset pořídit vlastní chytrý mobilní telefon. A ano, je to ideální doba, kdy mu do hlavičky zatlouct (obrazně řečeno samozřejmě) první hřebíček s názvem “peníze nerostou na stromech, peníze je třeba vydělat”.

Podle odborníků si šestileté až sedmileté dítě už dokáže uvědomit alespoň základní hodnotu peněz, respektive zvládne pochopit to, že peníze existují, že jsou k životu potřeba, a že jich rodiče nemají neomezené množství. Nejlepším způsobem, jak díte předvést funkci peněz, je příklad vlastní rodiny. Opět to neznamená, že mu při každé příležitosti začnete vykládat, měsíčně utratíte za nájem, energie, jídlo a hračky pro toho malého darebáka. Proboha, je to teprve malé dítě!

Prostě to dělejte s citem sobě vlastním. Při vhodné příležitosti (například poté, co vaše předvedlo skvostnou scénů uprostřed obchodu, kdy se rozječelo jako siréna v touze po mega drahém autíčku na dálkové ovládání nebo pejskovi, co sám chodí, štěká a čůrá) se pokuste svému nevděčnému synáčkovi či dcerušce vysvětlit, že se nenarodili do rodiny multimilionářů. Dítě by mělo vědět, že věci (v jejich případě hračky, zmrzliny a cukrovinky) stojí peníze, a ty se dost obtížně vydělávají.

Jakmile dítě zvládne spočítat 1+1, nastal čas vysvětlit mu počty na korunkách.

První vlastní peníze aneb korunka ke korunce sedá

Lépe dítě pochopí hodnotu peněz, jakmile se naučí počítat. Využijte situace, kdy vás dítě ještě bezostyšně miluje a udělá vše, co vám na očích vidí. Nečekejte na období vzdoru, které přijde záhy. Učte je spořit, nejlépe v podobě kapesného. Pořiďte dítěti prasátko a dávejte mu pravidelně kapesné. Vysvětlete mu, že kapesné může utratit hned nebo si šetřit a za penízky si může pořídit vysněnou hračku. Dítě se tak samo na vlastní kůži přesvědčí, jak je těžké našetřit požadovaný obnos.

Čím je dítě starší, tím rostou jeho potřeby a finanční náročnost. Zatímco miminku ke štěstí stačí hromada šustícího balícího papír, desetileté dítě vás bez uzardění požádá o nejnovější iPhone, páč už ho mají ve třídě úplně ale úplně všichni (ve skutečnosti má ho pouze jedno dítě, ale to rodiče přece nemusí vědět) a jenom ono je svým stařičkým mobilem sto let za opicemi. Uvědomte si že zde platí přímá úměrnost více než kde jinde. Kupujte svým dětem to nejlepší a nejdražší a vaše dítě už nikdy nebude chtít nic jiného. Výhoda? Nemyslím si.

S postupujícím věkem je vhodné kapesné rozumně navyšovat a zároveň přitlačit, co se finanční osvěty týče. Seznamte dítě s běžnými náklady domácnosti, tedy s tím, co musíte platit, a kolik vám zbývá na útratu. Vysvětlete mu, že pokud kapesné hned neutratí v nejbližší cukrárně, ale bude si alespoň část ukládat stranou, přispějete mu na vysněný telefon nebo skateboard.

Kromě kapesného můžete děti odměňovat za dobré známky, za úklid, za pomoc v domácnosti apod. Pozor ale na výši odměny, aby si dítě nezvyklo, že za každou blbost bude v životě dostávat spousty peněz.

Zatímco nám stačily pastelky, dnešní děti si svůj studentský stůl představují asi nějak takto 🙂

Hotovost versus bezhotovost aneb kdy si dítě zaslouží účet

V deseti letech už má dítě slušné povědomí o penězích, o jejich hodnotě a o tom, že žít na vysoké noze nemůže každý. Posuňte dítě na další level finanční gramotnosti a slavnostně mu založte jeho vlastní bankovní účet. Banky nabízí dětské bankovní účty už od narození, platební karty ale udělují zhruba až od desátého roku.

Je pouze na vás, kdy a jak začnete dítě učit pracovat s jeho prvním účtem. Můžete mu na účet posílat kapesné a vysvětlovat mu, co všechno s účtem může provádět. Později na něj můžete přenášet stále více zodpovědnosti. Můžete mu například na účet posílat částku, která bude kromě kapesného zahrnovat další platby (např. za obědy ve školní jídelně, za zájmové kroužky apod.). Nezapomeňte na trest, pokud by peníze „zneužil“ a použil na jiný účel.

Následuje vyšší dívčí, kdy je třeba dítěti vysvětlit další už náročnější finanční pojmy. Velmi důležité je nastavení zdravého a zodpovědného přístupu k půjčkám. Znát by mělo také rozdíl mezi debetní a kreditní kartou. Ovládat internetové a mobilní bankovnictví je dnes už naprostý základ, bez kterého se v budoucnosti neobejdou. Čím dříve se naučí pracovat s “offline” penězi, tím lépe pro ně.

Při výchově vašeho potomka vám přejeme hodně štěstí 😉

Konec náhradních žárovek a pojistek. Povinná výbava se dočká změny

Hurá! Hurá! A ještě jednou hurá! Zatímco po silnicích jezdí stále modernější vozy, povinná výbava dlouhá léta zůstávala stejná. Nejenže si většina lidí žárovky, pojistky a kolo vyměnit neumí, u moderních aut už to bez zásahu odborného servisu v mnoha případech ani není možné. Proto si přece platíme pojištění a asistenční služby. Díky bohu to někomu “tam nahoře” došlo a brzy se dočkáme změny.

“Coming soon” aneb konečně se dočkáme nové povinné výbavy

Lidé mají jeden zásadní problém. Špatně vnímají jakékoliv změny. Některé změny dokonce nenávidí a trvá jim hodně dlouho, než je přijmou. To, že po určitě době říkají, jak skvělá to byla změna, je téma pro jinou diskuzi. Změny v povinné výbavě se ale zapíší do historii, protože půjde o jednu z mála změn, které lidé vítají doslova s nadšením. Tedy alespoň, co se týče poslední změny. Zatímco ty předchozí obvykle nařizovaly, co nového máme koupit, tato povinnou výbavu značně ztenčí.

Nová povinná výbava by měla začít platit od 1. října 2018. To znamená jediné. S aktuální povinnou výbavou nedělejte zatím nic. Vše je zatím pouhý návrh a je možné, ostatně jako u všeho, že během příštího měsíce a půl tento návrh ještě projde tisíci změnami. Také bychom se mohli dočkat rozšíření povinné výbavy oproti původní plánu. Takže zkroťme vlnu nadšení a počkejme si v klidu na finální návrh. To ale neznamená, že si nemůže přečíst o tom, jak by ten automobilový svět mohl být o něco jednodušší a krásnější.

Zdroj: Besip

Kterak ministerstvo dopravy osvítilo

Tolik radosti najednou? Aktuální návrh počítá s výrazným zjednodušením povinné výbavy. Vcelku logický postup, který ale měl přijít mnohem dříve. V novějších aut si prostě žárovky už sami nevyměníme. Moderní auta jsou natolik složitá, že i výměna obyčejné žárovky vyžaduje návštěvu servisu, který má potřebné vybavení. Přesto stále musíme vozit náhradní žárovky a pojistky. Protože, co kdyby nás náhodou zastavila policejní hlídka s požadavkem na kontrolu povinné výbavy. Nebudete mít žárovky, dostanete finanční pokutu.

Že se jednalo o výbavu tak trochu “mimo mísu” si myslí i odborníci. Tak třeba Roman Budský z Týmu silniční bezpečnosti řekl, že: „Povinnost vozit náhradní žárovky a pojistky v řadě evropských zemích už zrušili nebo ji ani nikdy nezavedli. Výměna žárovky v hlavním světlometu nebo v zadních světlech bývá oříškem i pro zkušené mechaniky. A co se týče autolékárniček, vždy jsem říkal, že s sebou vozíme malou polní nemocnici.“  Pravdu má chlapec. Záplava zdravotnického materiálu je spíše na škodu než k užitku. Většina lidí netuší, k čemu co slouží, tak raději nepoužijí nic. Ke stejnému závěru po mnoha letech konečně došlo také ministerstvo dopravy.

Zmizí žárovky, pojistky i rezerva

Nyní fakta. Jak by teda nová povinná výbava měla vypadat? Ze současné výbavy, kterou v autech musíme vozit, by měly zmizet náhradní žárovky a náhradní pojistky. Jako pára nad hrncem z většinu aut zmizí rezervy, příruční zvedáky (lidově řečený hever) a klíče na matice. Ruku na srdce, kdo z vás umí kolo vyměnit? Já rozhodně nikoliv. A jsem si jistá, že většina žen by s tím měla zásadní problém. O pánech samozřejmě nepochybuji.

Samozřejmě to má podmínku. Rezervní kola nebudou muset vozit auta vybavené pneumatikami umožňující dojezd s defektem. Rezervu také může nahradit bezdemontážní sada na opravu poškozené pneumatiky nebo sjednaná asistenční služba na opravu či výměnu pneumatiky na území ČR.

Pro jistotu uvádím slova ministra dopravy Dana Ťoka. To abyste si nemysleli, že jsme si to celé vymysleli. „Vozit rezervní kolo nemusí vozidla s pneumatikami, které umožňují dojet, a zároveň indikují defekt. Vozidla také mohou mít místo rezervy prostředky pro bezdemontážní opravu poškozené pneumatiky. Třetí výjimkou jsou pak vozidla, která mají zajištěnou asistenční službu, která zajišťuje výměnu nebo opravu poškozené pneumatiky nepřetržitě na celém území České republiky,“ uvedl v tiskové zprávě.

Zhubne i autolékárnička

Velkých změn se dočká také obsah autolékárničky. Pokud návrh projde, lékárnička bude chudší o plastovou roušku, trojcípý šátek, náplast s polštářkem. Nová podoba lékárničky by měla obsahovat pouze obvazy s jedním a dvěma polštářky, hladkou náplast, škrtící pryžové obinadlo, latexové rukavice a izotermickou fólii. To už bychom měli zvládnout používat, co myslíte?

Starosti by měly odpadnout i s expirací lékárničky. Nyní je nutné autolékárničku vyměnit vždy po dvou letech. Pokud jste ji nikdy nepoužili, vyhodíte de facto novou věc. Nově by mělo být možné používat lékárničku po neomezenou dobu. Samozřejmě pouze tehdy, pokud věci v lékárničce nebudou nijak zjevně poškozené. Větší důraz by měl být kladen především na schopnost poskytnout první pomoc. Tu podle České červeného kříže zvládá sotva polovina aktivních motoristů.

Přibude hasicí přístroj a řezák na pásy?

O tom, jak bude nová povinná výbava vypadat opravdu, se vede vášnivá diskuse. Řeší se i nové přírůstky do výbavy. Debata se vede například kolem hasicího přístroje, který zatím v povinné výbavě není či nástroje na přeřezání zaseknutých bezpečnostních pásů, který by nahradil zbytečné nůžky. Podle záchranářů by se hodil nástroj, který by dokázal rozbít okno v případě nouze.

Zbytek povinné výbavy zůstane beze změny. Povinná výbava bude muset i nadále obsahovat reflexní vestu a výstražný trojúhelník. To mi přijde fér.  

Povinné ručení pro všechny. I pro dětská autíčka

Ne každé rozhodnutí Evropské unie získá širokou podporu veřejnosti. V mnoha případech můžeme hovořit o nepochopení, znechucení a dokonce odporu ze strany občanů. Platí to například o zákazu výroby, prodeje a používání klasických žárovek či vysavačů s výkonem nad 1600 wattů. Další ne zrovna pozitivně přijímaným návrhem EU je povinné ručení povinné i pro dětská autíčka s elektrickým pohonem.

Možná si právě řeknete, co je to zase za neuvěřitelnou blbost. Že by bylo apríla? Bohužel ne. Zavést povinné ručení pro elektrická dětská autíčka není prvním absurdním návrhem EU. Obávám se, že ani posledním. Evropská unie se totiž rozhodla, že zvýší ochranu pojištěných osob a zlepší ochranu všech obětí dopravních nehod.

Z tohoto důvodu by mělo mít povinné ručení sjednané úplně každé vozidlo určené pro přepravu. Není přitom důležitý charakter vozidel ani to, zda je vozidlo používáno na veřejných komunikacích nebo pouze na soukromém pozemku. To ale stále nevysvětluje důvod, proč by povinné ručení mělo mít sjednané také dětské elektro autíčko.

Nechcete-li si přivodit žaludeční vředy, přečtěte si článek do konce. Dozvíte se pravdu 🙂

Není autíčko jako autíčko, některá jsou silnější a rychlejší

Bude povinné ručení pro dětská autíčka fungovat podobně jako pro auta pro dospělé? Budou rozdělena do více kategorií nebo bude existovat pouze jedna skupina nazvaná “dětská autíčka”? Stejně jako normální auta, mají také dětská autíčka různé parametry. Jsou různě velká, mají odlišný výkon i rychlost.

Na zahrádkách tak roztomilé děti prohání autíčka z obchodů i po domácku vyrobené relativně silné stroje. Stačí mít šikovného tatínka – automechanika. Ta se často pohybují rychleji než ta kupovaná. V některých případech bychom mohli dokonce diskutovat o vhodnosti zařazení mezi dětská autíčka. To ale platí jenom tehdy, když jsou tatínkové šikovní až moc 🙂

Bacha na dopravní nehody!

Dětské hračky po boku elektrokol a segwayů

Jak se vůbec dětská elektro autíčka dostala do hledáčku Evropské unie a jejích otravných úředníků? Můžou za to především vozítka segwaye a stále oblíbenější elektrokola. Segwaye pohybující se po centrech měst jsou kvůli bezpečnosti kritizovány již dlouho. Mnohá města dokonce vydala zákaz používání těchto zařízení, a tak jsou k vidění na stále méně místech.

Podobně jsou na tom elektrokola, která mají blíže k motocyklům než kolům. A jelikož dětská autíčka mají elektrický pohon, spadají do stejné kategorie. Pokud Evropská unie nerozhodne jinak, budou moci děti své hračky používat pouze tehdy, budou-li pojištěná dle zákona. Ještě, že lze povinné ručení sjednat online.

Naštěstí to zatím vypadá, že by dětská autíčka mohla dostat výjimku. Pokud se úředníci z Bruselu zamyslí, jistě uznají, že povinné ručení pro dětské hračky už je přece jenom příliš. Kritikou nešetří nejen občané, ale také Česká asociace pojišťoven (ČAP) i jednotlivé pojišťovny. Jak to ale nakonec opravdu bude, rozhodne Evropská komise společně s Radou Evropské unie.

Nová směrnice EU je realita. Dokud neprojde úpravou, je doporučeno autíčko pojistit, abyste se vyhnuli pokutě. Otázkou samozřejmě je, jak se k tomu postaví pojišťovny a policie. V horším případě vás mohou pokutovat i tehdy, bude-li vaše ratolest brázdit pole za domem bez sjednaného povinného ručení. Nemluvě o situaci, kdy na zahradě dojde k nehodě dvou dětských elektro autíček! Takovou nehodu už by za těchto okolností měla rovněž vyšetřovat česká policie. Těšíte se?

S čím přijde EU příště? S povinným ručením pro odrážedla?

Realita nebo absurdní výklad nové směrnice?

Tak jsme se pobavili, zasmáli a rozzuřili. Nyní vážně. Informaci o tom, že povinné ručení bude povinné i pro dětská elektro autíčka rozšířila Česká asociace pojišťoven, která si nové nařízení vyložila poněkud po svém. Ve skutečnosti se nová směrnice EU vztahuje na již zmiňované segwaye a elektrokola, nikoliv na dětské hračky.

Nepřesný výklad nové legislativy kritizovala nejen Evropská komise, ale také čeští europoslanci. „Každému, kdo má alespoň špetku selského rozumu musí být hned na první pohled jasné, že povinné ručení pro dětská elektroautíčka je nesmysl,“ uvedl europoslanec Tomáš Zdechovský s tím, že se jedná a absurdní výklad chystané legislativy. Zapomeňte tedy na to, že své děti budete s jejich autíčky posílat na nákup 🙂

Ještě jedna poznámka na závěr. Jednotlivé státy si budou moci rozhodnout, jak přísná opatření budou platit v jejich zemi. Pokud neuznají za vhodné zavést povinné ručení pro segwaye, nemusí tomu tak být a z povinnosti je jednoduše vyřadí.

„Nikdo Českou republiku nenutí, aby měla ve své legislativě, že třeba na elektrické golfové vozíky musíte mít povinné ručení. Stát ale musí zajistit, aby oběti, které například segway zraní, porazí nebo jim způsobí nějakou újmu, měly nárok na odškodnění ze strany státu, od národního garančního fondu,“ vysvětlila Magdalena Frouzová z Evropské komise.

Stovkám nepoctivců došel čas. Půjčky už smí poskytovat jenom 84 firem

Tak už je to konečně tady! Lhůta, po kterou směly úvěrové společnosti nabízet půjčky bez licence, definitivně skončila 1. června. Od této chvíle smí půjčky poskytovat pouze ty firmy, jenž splnily přísné podmínky stanovené novelou zákona o spotřebitelském úvěru a ČNB jim udělila potřebnou licenci. V náročném procesu schvalování žádostí uspělo 84 firem.

Potřebuješ peníze? Půjčím ti tisíc a ty mi zítra vrátíš dvanáct set. Palčivý problém s neférovými až lichvářskými půjčkami Česko řeší dlouhé roky. Nyní se zdá, že nám svítí na lepší časy. Od uvedení novely zákona o spotřebitelském úvěru uběhlo 18 měsíců, a to znamená jediné. Všem společnostem, které zažádaly o licenci Českou národní banku (ČNB) 1. června, skončilo období, po které mohly poskytovat půjčky za stejných podmínek. To se tímto dnem změnilo. Od 2. června 2018 smí půjčky legálně nabízet pouze 84 firem.

Než si půjčit nevýhodnou půjčku, je lepší poctivě spořit. Třeba do prasátka.

Ze stovek se staly desítky

Ještě na počátku roku 2017 půjčky nabízely stovky nebankovních společností a bohužel nebylo neobvyklé natrefit na poskytovatele, na jejichž šílené podmínky přistoupily pouze opravdu zoufalí lidé. Neúměrně vysoké úrokové sazby a sankce byly nejčastější příčinou, proč dlužníci končili v dluhových pastí a exekucích.

Nový zákon o spotřebitelském úvěru si vzal cíl tyto praktiky vymýtit, nebo alespoň omezit. Zdá se, že se naší vládě podařila alespoň jedná dobrá věc. Jak moc ukáže čas. Nejvíce nebankovních společnosti bylo nuceno ukončit svou činnost už v prvním čtvrtletí loňského roku, pokud nepodali žádost o licenci ČNB. Počet legálních poskytovatelů půjček v Česku se rázem snížil na 108 firem.

Ani jedna ze žádajících firem neměla jistotu, že licenci získají. ČNB si na schválení žádostí vzala lhůtu trvající 15 měsíců. Těch, které splnily všechny podmínky, zůstalo pouze 84. Pro Českou národní banku to byla jednoznačně jedna z největších akcí, které se v oblasti kontroly nad finančními službami konaly v posledních deseti letech.

Poskytovatelé nebankovních půjček mají ještě druhý pokus

Radost trochu kazí fakt, že společnosti, které licenci nezískaly, o ni mohou zažádat znovu a to již teď v červnu. Na schválení žádosti má tentokrát ČNB jenom čtyři měsíce, a po tuto dobu jakoby úvěrová společnost neexistovala. Nesmí poskytovat další úvěry a půjčovat peníze. Pokud ani v druhém kolem žádost nezíská, je s ní doslova amen. To samé samozřejmě platí pro všechny společnosti, které licenci nezískaly a novou žádost nepodají.

Seznam “vítězných” společností najdete na stránkách ČNB. ČNB důrazně varuje před společnostmi, které na seznamu nejsou uvedeni. Jedná se o nelegální poskytovatele půjček, jejichž cíl je jasný – obrat lidi o co nejvíce peněz bez ohledu na jejich finanční situaci. Jediné, co budou moci dělat, je pokračovat ve vybírání splátek do stávajících klientů. Existující úvěr zaniknout nemůže, i když zrovna to by se mnohým dlužníkům líbilo nejvíce. Půjčku ale splatit musí a to podle sjednaných podmínek.

Podepsat nevýhodnou smlouvu je horší, než se upsat ďáblovi.

Teprve jsme rozdali řidičské průkazy

Podle ČNB ale proces pročištění trhu s půjčkami zdaleka ještě neskončil. Podle slov člena bankovní rady Tomáše Nidetského šlo teprve o začátek. “Vydáním licencí to teprve všechno začíná. My jsme vlastně udělali takovou technickou prohlídku těch, kdo v oboru působí, rozdali jsme řidičské průkazy, řekli jsme si, jak se bude projíždět křižovatkami. Ještě jsme ale nekontrolovali, jak ten provoz nově funguje v praxi,“ uvedl. Vypadá to, že se nebankovní úvěrové firmy ještě mají na co těšit.

Na akci pracovala více než stovka lidí a přímo kvůli zajištění chodu celého procesu musela ČNB najmout dalších čtyřicet nových zaměstnanců. Kontrolou procházela vlastnická struktura, původ peněz určených k podnikání či chování úvěrových společnosti vůči klientům. Zajímalo je například to, jakým způsobem zákazníky informují o smluvních podmínkách. To všechno mohlo být putna firmám, které nesplnily jednu ze základních podmínek – minimální finanční kapitál ve výši 20 milionů korun.

Kam čert nemůže, nastrčí podomního prodejce

Podomní prodejci mají neuvěřitelně silné žaludky. Chce to hodně velkou “kuráž” zaklepat staré babičce na dveře, s úsměvem zkušeného podvodníka jí lhát do očí s cílem přimět ji k podpisu nevýhodné smlouvy, která s jejím už tak mizerným důchodem zamává. Hlavně, když z toho něco kápne.

Vždy, když čtu o dalším případu o křivém podomním prodejci, kterak desítky seniorů obral o jejich úspory, vzpomenu si na pohádku o Smolíčkovi Pacholíčkovi. Tomu zlé Jezinky slibovaly „Smolíčku, pacholíčku, otevři nám svou světničku! Jen dva prstíčky tam strčíme, jen co se ohřejeme, hned zase půjdeme..“ Důvěřivý Smolíček Jezinky vpustil a nebýt hodného jelena, kdo ví, kde a jak by Smolíček skončil. Jenomže v reálném životě žádný jelen-ochránce neexistuje. Pomoci si musíme sami.

Než si kohokoliv pustíte domů, prověřte si jej

Podomní prodejce domů nepouštějte

Základní pravidlo, které by se mělo tučným písmem tesat do kamene před každým domem, zní “podomní prodejce do domů nepouštíme nikdy a za nic”. Pokud bychom se jej drželi, ušetřili bychom si hodně starostí a peněz. No, a pokud jste si mysleli, že podomní prodej je už za zenitem, pak jste na velkém omylu. Podomní prodejci se stále drží, ačkoliv doufám, že jim vláda konečně utne tipec.

Minulý měsíc jsem se například dočetla, že podomní prodejci jsou natolik drzí, že se vydávají za zástupce ČEZ či jiných známých energetických společností. Zaměřují se na starší občany a slibují jim absolutně nereálné úspory a k tomu dárečky nevalné hodnoty jako bonus. Normální člověk by jim žárovku strčil do míst, kam slunce nesvítí, ale přesvědčit staršího člověka, který se snaží ušetřit, kde se dá, tak těžké není. Bohužel. Před podomními prodejci varují prostě všichni kromě jich samotných.

Tady mi to hezky podepište…

Poznejte nejčastější triky podomních prodejců

Většina lidí je pozná snadno, stále se však najdou tací, kteří na jejich triky skočí. Důvod, proč se podomní prodejci zaměřují na starší lidi, je prostý. Starší lidé jsou daleko více důvěřiví, zranitelní, snáze podléhají vytrvalému psychickému nátlaku a dost často mívají doma hotovost. To, že skočili na lep podvodníkovi, se dozví pozdě.

Dobrý den, jsem zástupce vašeho dodavatele…

Jestli něco podomní prodejci umí opravdu dobře, je to lhaní. Podomní prodejci se už dávno nenamáhají vám nabídnout něco nového. Ve dveřích spustí dobře naučený kolotoč vět. Nejčastěji se vydávají za zástupce dodavatele energií s tím, že jdou provést kontrolu nebo přináší k podpisu jeden dodatek. Taková formalita, nic podstatného. Nebo ještě lépe, jedná se o slevu, která se neodmítá.

Jenomže onen nepodstatný dodatek je ve skutečnosti smlouva s novým dodavatelem energie, kterému na spokojeném zákazníkovi pranic nezáleží. Uvědomte si, že stačí jeden jediný podpis, abyste souhlasili se změnou dodavatele. Každou smlouvu, každý papír, který vám kdokoliv předloží mezi dveřmi a chce podpis okamžitě, si důkladně přečtěte. Má-li s tím maník probléme, vyhoďte ho za dveře a zavolejte svému dodavateli nebo firmě, za jejíhož zástupce se vydává a požadujte vysvětlení.

Pozor na uzavření smlouvy po telefonu

Ano, i to je možné. Smlouva s novým dodavatelem nemusí být uzavřená písemně. Stačí vaše ano, které zazní v telefonickém hovoru s příliš “snaživým” operátorem. V rámci hovoru na úplně jiné téma si dokonce nemusíte ani všimnout, s čím vším jste vlastně souhlasili. Naštěstí je uzavření po telefonu potvrzováno zasláním poučení pro spotřebitele. Pokud něco takového obdržíte, okamžitě obratem zašlete písemné vyjádření, že k uzavření smlouvy nedošlo a neakceptujete ji.

Od dárků, přes nátlak až k hrozbám

Nebo také metoda cukr a bič. Zpočátku podomní prodejci přichází s přátelským úsměvem, slibují hory doly a nabízí dárečky. Co byste takhle řekli na úsporné žárovky zdarma? Není to skvělé? Jenomže žárovky dost často zdarma nejsou. Vedle smlouvy s novým dodavatelem podepíšete také kupní smlouvu na žárovky. Pokud smlouvy zrušíte, na což máte dle zákona právo, rázem budete mít ve schránce účet za žárovky ve výši pár tisíc korun.

Když to nejde silou, půjde to ještě větší silou. Není-li podomní prodejce úspěšný po dobrém, nebojí se přejít na nátlak a výhrůžky. Velmi často se snaží namluvit, že dojde k přerušení dodávek energií. To ale není možné. I kdyby dodavatele energie zkrachoval, o energii nepřijdete. V takovém případě se vás ujme tzv. dodavatel poslední instance a vy získáte celých šest měsíců na výběr nového dodavatele energií.

Dárek může představovat další problém

Nastane konec šmejdů podvodných?

Škody způsobené podomními prodejci nejsou nijak málo. Jenom v loňském roce Energetický regulační úřad (ERÚ) řešil téměř 12 tisíc stížnosti a dotazů a 146 návrhů na zahájení správního řízení. Za užití nekalých praktik nakonec uložili celkem pět pokut ve výši půl milionu korun.

Před pár se v médiích objevila zpráva, která slibuje příchod lepších času nám spotřebitelům a rychlý odchod podomních prodejců. Ministr průmyslu Tomáš Hüner chce do novely energetického zákona zapracovat část, která by podomní a také telefonický prodej zakázala úplně. Součástí by měl být také spotřebitelský kodex, který by měl zvýšit ochranu spotřebitelů při uzavírání nových smluv. Zároveň by měl vzniknout dohled na činností všech zprostředkovatelů podobně, jako tomu je u úvěrů.

Alkohol za volant prostě nepatří. Zvlášť když nechcete platit miliony ze svého

Pokud chceme řídit, neměli bychom pít. Chceme-li pít, neměli bychom řídit. Tohle zlaté pravidlo by si měl zapamatovat každý řidič bez výjimky. Přesto se tak neděje a každý den dochází k nehodám, které způsobí řidič pod vlivem alkoholu. Jaké je jejich překvapení, když musí zaplatit vysoké odškodnění nebo dokonce skončí za mřížemi.

Nedávno jsem se dočetla pár nehezkých čísel. Policejní statistiky uvádí, že každý den dojde v průměru ke dvanácti dopravním nehodám, které čeští řidič zaviní poté, co se posilnili alkoholem. V roce 2017 česká policie řešila celkem 4 251 nehod, při kterých zemřelo 48 osob. Nejvíce se za volantem pilo v Pardubickém, Plzeňském a Jihočeském kraji. Právě zde řidičům alkohol chutná na tolik, že se jej nevzdají ani při řízení.

V případě 3 215 nehod bylo řidičům – viníkům naměřeno více než jedno promile alkoholu v krvi. Víte, kdy se jedná o přestupek a kdy trestný čin? Hranicí je právě ono jedno promile. Na základě letitých zkušeností o této hranici rozhodly soudy.

Přestupek nebo trestný čin? A jaký trest za řízení v opilosti hrozí?

Alkohol do 0,3 ‰ Přestupek 0 bodů, pokuta až 20 000 Kč, zákaz řízení na 6 až 12 měsíců
Alkohol do 1,0 ‰ Přestupek 7 bodů, pokuta až 50 000 Kč, zákaz řízení na 1 až 2 roky
Alkohol nad 1,0  ‰ Trestný čin 7 bodu, zákaz činnost nebo finanční pokuta, trest odnětí svobody až na 1 rok

Pokud chcete splín řešit alkoholem, dojeďte nejdřív domů a až pak si běžte pro lahev vína. Pěšky

Jak dobře znáte pravidla pojištění vozidel?

Všichni řidiči dobře ví, že povinné ručení je povinné. Ne každý jej má sjednané, ale určitě to ví všichni. Otázkou je, kolik řidičů ví, na co se povinné ručení vztahuje, a na co v žádném případě. To, že jsme pojištění, totiž neznamená, že pojišťovna zaplatí úplně všechno bez výjimky. Typickým příkladem je právě řízení pod vlivem alkoholu. Ten totiž najdeme v seznamu výluk z pojištění.

Víte vůbec, co taková výluka znamená? Výluky z pojištění představují výjimky, na které se pojištění nevztahuje. To znamená, že pojišťovna v takovém případě nemusí platit vůbec nebo s přihlédnutím na danou situaci pojistné plnění alespoň pokrátí. Pokud se tedy na pojištění plně spoléháte, mohli byste se dočkat hodně nepříjemného překvapení.

Pokud si nedáte říct a před řízením svého plechového miláčka na čtyřech kolech se napijete (alkoholu samozřejmě, nealko je povoleno) a zaviníte nehodu, máte sakra velký problém. Vaše pojišťovna sice škodu uhradí, ale celou částku bude po vás chtít zpět do poslední koruny. Nic na tom nemění ani to, odmítnete-li dechovou či krevní zkoušku. To se bere stejně, jako kdybyste nadýchali.

Věřili byste, že se spousta lidí nikdy nepoučí? V Česku máme rekordmana, co se týče pití alkoholu za volantem. Jistý pán z Brna způsobil nehodu, při které mu bylo naměřeno neuvěřitelných 6,2 promile alkoholu v krvi. Další nehoda na sebe nenechala dlouho čekat. Pán si opět přihnul a jal se opravovat traktor. Jenomže ten se rozjel a zničil požární nádrž. Tentokrát mu policie naměřila pouhých 4,9 promile. Soukromou party asi nestihl pořádně rozjet.

Než si do sebe nalijete sklenku něčeho ostřejšího, předejte klíčky od auta o dům dál

Oko za oko, zub za zub, miliony za zničené zdraví a zmařený život

Nyní vážně. Pokud při takové nehodě dojde k poškození plechů, můžete se smát štěstím, až se budete za břicho popadat. Škodu sice zaplatíte, to vám nikdo neodpáře, ale stále půjde jen o majetek. Úplně nejhorší jsou totiž nehody, při kterých jsou zraněni lidé nebo dokonce lidé umírají. Opravdu těch pár drinků stojí za zničené životy? Sám viník si z takové nehody odnáší výčitky svědomí až do konce života a k tomu i milionové dluhy.

U některých případů zůstává rozum stát. Často se opíjí mladí lidé, kteří v hodně rozverné náladě naskakují do aut, aby si dokázali, že na to mají. Tragédie na sebe nenechá dlouho čekat. Nejhorší ale je, když za volant usedne opilá matka. Přesně takový případ se stal letos v lednu v Ústí nad Labem. Nehodu zde způsobila těhotná žena, která v autě vezla dvouletou dceru. V krvi měla 1,14 promile alkoholu. Nikomu se naštěstí nic nestalo, přesto je to hodně smutný případ. Myslete na to, až příště půjdete jenom “na jedno” a pak si sednete za volant.

Na zdraví a jízdu bez nehodu!

Nakupovat a platit on-line je tááák pohodlné. Je to ale i bezpečné?

Pohodlně si vyberete zboží. Žádný stres. V klidu si přečtete recenze a porovnáte svůj výběr s jinými podobnými produkty. Teprve tehdy, až jste si svým výběrem jistí (klidně ve dvě ráno), zaplatíte. Žádné fronty, žádné otravné pohledy prodavaček. Ne, to není obchod v budoucnosti, ale nakupování na internetu už dnes. Stačí zasednout ke kompu a mít připravenou platební kartu. Jenomže…

Nejsem konzervativní a nakupování on-line mi vyhovuje. Samozřejmě ne u všeho. Jsou věci, které si prostě potřebuji osahat a vyzkoušet, než je koupím. A ne, nejsem příznivcem objednávání, vracení zboží a výměn on-line. To je pro mě příliš dlouhé a komplikované. Na druhou stranu absolutně nesnáším obchody plné lidí, chybějící zboží, která zrovna nutně potřebuji a neustále dotazy typu “mohu vám nějak poradit, už jste si vybrala (konečně)” apod. Navíc ne vždy mám náladu někam chodit. Třeba právě do obchodu.

Když takhle občas platím on-line a říkám si, jak je to skvělé, přepadnou mě zároveň značně zneklidňující myšlenky. Obzvláště jedná-li se o dražší zboží. Co když to zaplatím a zboží mi nepřijde? A nakonec nebudu mít ani vytouženou věc, na kterou jsem se fakt těšila, ani peníze. To mě vážně děsí. Není lepší zaplatit na dobírku? Ale to budu muset peníze vyzvednout předem. A hlavně na to nesmím zapomenout! No prostě, nakonec to zaplatím on-line a modlím se, aby všechno proběhlo v pořádku.

A tak jsem si nastudovala, jak platit on-line, aby mě žádný šmejd a podvodník neobral. Všechno má totiž svoje pravidla.

Je krásné, když obchody chodí za vámi 🙂

Obavy z plateb on-line jsou “prý” zbytečné

Objednat na internetu už lze cokoliv. Z vlastního gauče si můžete vybrat, objednat a zaplatit vybavení do celého bytu, ale i pár rohlíku a šunku k snídani. Nebo nákup potravin na celý týden. Co takhle oblečení na lyže a vybavení na lyže k tomu? Dnes už vlastně nemusíte udělat krok navíc. Zdá se, že tento způsob pohodlného nakupování vyhovuje více lidem. Mnohé statistiky (bohužel netuším, jak přesné) uvádí, že 90 % populace využívající internet, tímto způsobem nakupuje. Virtuálními nákupy údajně protoče přes 40 miliard korun.

Už jenom proto by mělo být nakupování a především placení on-line sakra bezpečné. Protože naštvat miliony lidí tím, že přijdou o peníze, není nikdy dobrá věc. Na druhou stranu i přes veškerou snahu si podvodníci a zloději vždycky najdou cestičku, jak okrást slušné a poctivé lidi. Proto bychom neměli zapomínat, že na krku máme vlastní hlavu. Umění ji používat by mělo patřit mezi základní lidské dovednosti. To je totiž jeden ze základních způsobů, jak se nenechat okrást.

Nebojte se čas od čas zapnout mozek 😉

3 pravidla, jak platit platebními kartami bez ztráty

Abychom se v tom zbytečně nebabrali, dali jsme do kupy tři základní pravidla. Ty dodržujte za každou cenu, ať vybíráte zboží za pár korun nebo za tisíce. Pamatujte, že podvodníci budou útočit na vaše nejnižší pudy a nabídnou vám něco, co se odmítá opravdu těžko. Třeba naprosto úžasnou slevu, kterou vám nikdo jiný nenabídne. Kromě zloděje. Ten vám slevu totiž nabídne velice rád s představou, že nakonec shrábne všechno 😉

PRAVIDLO PRVNÍ: VYBÍRÁME OBCHODNÍKA ZN. POUZE OVĚŘENÉ

Zde to všechno začíná – buď úspěšný obchod nebo začátek jedné životní chyby. Když vejdete do neznámého kamenného obchodu, není to takové riziko. Prostě si vezmete zboží a zaplatíte jej u kasy. Na internetu je však volba obchodníka mnohem důležitější. Tedy pokud chcete za své peníze zboží opravdu obdržet.

Nejlépe uděláte, budete-li nakupovat u známých, zavedených a renomovaných internetových obchodníků, kde riziko podvodu nehrozí. Pokud obchodníka nebo e-shop tak dobře neznáte, zasurfujte si trochu. Čerpejte z webových stránek obchodníka. Čím jsou stručnější nebo chybí úplně, tím to zavání něčím nelegálním. Hledejte také recenze a zkušenosti jiných zákazníků. Hodně pomůže, je-li e-shop členem Asociace pro elektronickou komerci (APEK).

PRAVIDLO DRUHÉ: HTTPS:// ANEB POSKYTUJTE DATA BEZPEČNĚ

Při pohledu na webovou stránku platební brány směrujte svůj pohled do adresního řádku. Ta musí začínat (nikdy ne měla by začínat) https://, což označujte bezpečnou šifrovanou komunikaci. Obchodníkovi dorazí vaše dat v zabezpečené podobě, takže se nemusíte obávat jejich zneužití.

Pokud by však platební brána měla na začátku pouze http://, znamená to, že půjde o nezabezpečený přenos dat. To by mohla být velká chyba.

Dalším poznávacím znamením každého poctivého obchodníka je malý zelený zámeček úplně na začátku. Ten znamená, že šifrování komunikace zajišťuje SSL certifikát. Opakem je symbol otevřeného červeného zámečku. V takovém případě nesmíte pustit ani chlup!

PRAVIDLO TŘETÍ: 3D SECURE – NEJVYŠŠÍ ZABEZPEČENÍ ON-LINE PLATEB

Je lepší udělat jeden krok navíc, než přijít o peníze. 3D Secure je přesně takovým krokem. Dnes už je to standard při placení, ale nemusí tomu tak jít. Jedná se vlastně o potvrzení platby dalším kódem, který vám přijde na uvedené telefonní číslo formou SMS zprávy. Ten vložíte a můžete si býti jistí, že vaše data jsou v bezpečí. Nezapomeňte si ale nejprve službu aktivovat.

To, že e-shop 3D Secure systém využívá poznáte tak, že na jeho stránkách najdete logo MasterCard SecureCode nebo Verified by VISA. Pokud tomu tak není, existuje možnost potvrzení platby SMS heslem. Tento způsob je ale méně bezpečný.

Než potvrdíte platbu, ujistěte se, že je vše opravdu bezpečné. Hodně štěstí při nákupech!

Češi a půjčky? Šetřit neumíme, raději si půjčíme

Češi, jak vidno, se nemají tak zle, jak si s oblibou stěžují na těžký život. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Obchody i ohromná nákupní centra jsou neustále plná a lidé utrácejí, utrácejí a zase utrácejí. Kde na to tedy berou peníze? Pravdou je, že velké množství Čechů si oblíbilo zdánlivě snadný život na dluh.

Ono je to totiž tak strašně jednoduché. Není nutné se uskrovňovat a odkládat si peníze stranou. Šetřit přece není potřeba. Nedostatek financí prostě vyřeší půjčka. Stačí se podívat na čísla. Podle statistik každý Čech splácí nejméně jednu půjčku. Třetina Čechů dokonce splácí dvě a více půjček. Půjčku si Češi občas pečlivě rozmýšlí, ale neobvyklé není ani impulzivní zadlužení, když spatří něco, co musí mít.

Kde jsem vzala následující informace? Z výsledku výzkumu, který se konal 15. až 24. ledna pod taktovkou Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Výzkumu se účastnilo 1068 dotázaných vybraných podle stejného procentuální zastoupení vybraných vlastností a stanovených kvót jako věk, vzdělání, region, pohlaví apod.. Nestačila jsem divit.

Peníze jsou až na první místě

Časy šetření jsou nenávratně pryč

Bývaly doby, kdy byli lidé zvyklí šetřit. Na vybranou věc si jednoduše dávali peníze stranou až do doby, dokud nenašetřili potřebnou částku. Získat půjčku nebylo nijak snadné, úrokové sazby byly vysoké, a nad případným úvěrem přemýšleli dlouze. To dnes naplatí. Vzít si půjčku je výrazně snazší i pro lidi s nižšími příjmy. A stejně snadno a rychle, jak si peníze půjčí, se dostanou do dluhového kolotoče.

Mentalita českých spotřebitelů se za posledních pár let radikálně změnila. Lidé jsou stále více netrpěliví, nechtějí na nic čekat a všechno chtějí mít nejlépe okamžitě. Nákupy na dluh probíhají převážně zbrkle a lidé si často nepřečtou ani podmínky, ke kterým se podpisem úvěrové smlouvy uvazují. Tímto způsobem Češi nakupují především bíle zboží a spotřební elektroniku. To asi není moc dobře, co myslíte?

Na co si Češi berou půjčky nejčastěji?

  • spotřební elektronika – 30 %
  • bílé zboží – 24 %
  • auto – 22 %
  • vybavení do domácnosti – 15 %

Šetření nepatří mezi naše silné stránky

Každý třetí Čech nedbá zásad bezpečného půjčování

To tedy není zrovna moc pozitivní číslo. Naštěstí se týká pouze lidí, kteří splácí nejméně jednu půjčku. Tito lidé si půjčují často. Zpočátku na nákupy, později na splátky. Odsud už je to jenom krůček k osobnímu bankrotu a exekuci. Takové nekontrolované půjčování peněz představuje velice rychlou cestu do finančního pekla. Stojí to za to?

Podle odborníků se rizikový dlužník hned podle několika znaků:

  • půjčku si bere na cokoliv i na úhradu různých nedoplatků (např. za energie, telefon)
  • půjčku si bere, když nemá peníze
  • půjčky si bere i na zábavu a běžnou spotřebu
  • nemá zábrany splácet najednou tři a více půjček najednou
  • mezi jeho věřitele většinou patří nebankovní společnosti
  • je ochotný vzít si půjčku na splacení jiné půjčky

Zodpovědnější půjčující jsou kupodivu ženy. Mezi rizikovými dlužníky převažují muži oproti ženám. A to bych čekala, že muži budou, co se týče peněz, zodpovědnější. Z pohledu věku jsou nejvíce lehkomyslní lidé ve věku 35 až 54 let. Naopak nejméně se zadlužují starší lidé nad 55 let. Ti si k půjčkám stále udržují konzervativní postoj. Vliv na neřízené půjčování má také vzdělání. Čím vyšší vzdělání, tím se člověk zadlužuje méně lehkomyslné. Velký podíl půjček také najdeme u lidí, kteří žijí sami, a v domácnostech s minimálními úsporami.

Dlouhodobé nesplácení půjček může skončit na ulici

87 % Čechů považuje půjčky za rizikové

Jak vtipné, že? Na jednu stranu si půjčujeme doslova jako vzteklí, ale přitom velmi dobře víme, že půjčky nejsou tak docela “košer”. Zatímco 87 % tvrdí, že půjčky jsou riziko, 82 % svorně přikyvuje, že žití na dluh je v dnešní době naprosto přirozené. Tak já tedy nevím, co si z toho mám vybrat. Trochu mi to připomíná přísloví “aby koza zůstala celá a vlk se nažral”.

Mrkejte na další čísla, jsou stejně zajímavá. 54 % Čechů v půjčování peněz nevidí žádný problém, 45 % Čechů půjčky odsuzuje. Celých 34 % se domnívá, že se půjčka dokonce vyplatí. Nejvíce jsou akceptovány půjčky na bydlení (90 %), na studium (76 %), na podnikání (74 %) a na automobil (64 %).

Úplně “fuj” jsou naproti tomu půjčky na dovolenou a vánoční dárky. Za nepřijatelné je považuje více než 50 % v případě půjček na dovolenou a 61 % na vánoční dárky. Hmmm, to je vskutku zvláštní. Téměř nikdo je neakceptuje, ale každý rok se na Vánoce třesou všechny úvěrové společnosti, protože s přehledem poskytnou nejvíce půjček za celý rok.

Co se týče splácení, nejsme na tom až tak špatně. Téměř polovina Čechů (48 %) své závazky splácí bez problémů, pro 10 % splátky nepředstavují žádný zásah do rozpočtu. Pro zbývajících 31 % už to tak snadné není a 8 % Čechů své dluhy splácí velmi obtížně nebo vůbec.

Nikdy jsem nebyla dobrá v matematice. Z čísel se mi točí hlava a z těchto dvojnásob. Zdá se, že de facto všichni víme, že žít na dluh není správné. A už vůbec není dobré mít půjček více. Na druhou stranu je fajn koupit si novou telku, ojeté auto nebo moderní chytrý telefon  bez čekání, a tak si to prostě omluvíme. Dělají to tak všichni, takže je to normální a úplně přirozené.

Rezervu na horší časy považuje za důležitou 63 % Čechů. Otázkou je, kolik Čechů se může pochlubit opravdu dostatečnou finanční rezervou a bez příjmu by vydrželi žít i několik měsíců.

Mít vlastní domeček jako šneček je velký sen většiny Čechů