Hypotéky – zůstane sen o vlastním bydlení pouhým snem?

Každé období v životě člověka má své typické sny. Jako děti sníme o novém kole či návštěvě fakt hustého aquaparku, který navštívili všichni kromě mě! V pubertě zase sníme o tom, jak nás ten kluk z první A pozve konečně na rande, a budeme spolu šťastní až na věky věků. S dospělostí, studii, prací a rodinou přichází jiné sny, které se snažíme měnit v realitu. Co když to ale nepůjde?

Některé sny je možné uskutečnit, jiné nikoliv. Do vytouženého aquaparku se jednou dostanete ať už jako dítě nebo jako dospělý, krásnou, odvážnou a chytrou upírkou z oblíbeného seriálu už nikoliv. Tedy, jistě v to všichni doufáme. Ani reální život není tak snadný, stačí se nahlédnout do světa nemovitostí. Pořízení vlastního bydlení je a bude stále těžší a pro mnohé dokonce nemožné.

Jedině vlastní dům to může být

V posledních letech byl prodej nemovitostí velmi výhodný. Úrokové sazby klesly na minimum, česká ekonomika stále roste a Češi vydělávají více peněz. Nové byty rostou jakou houby po dešti. Tisíce lidí se rozhodli vzít si hypotéku a koupit si vlastní bydlení. Nemovitosti nakupovali mladí i staří, svobodní i rodiny s dětmi. Každý toužil bydlet ve svém a neplatit nájem jinému do kapsy. Mnohem lepší je cpát peníze bankám. Všechno vypadalo úžasně až do doby, dokud nezasáhla Česká národní banka.

Co na tom, že ceny nemovitostí začaly růst, a zejména ve větších městech ceny začaly přesahovat únosnou mez? O nemovitosti je přece stále ohromný zájem. Co na tom, že například v Praze velké množství kupujících pochází ze zahraničí? Češi si musí půjčit vysokou hypotéku, aby si mohli dovolit i malý být v rozumné části města. Například v Praze se byt o velikost 2+kk pohybuje za více než 3 miliony koruny. Co na tom, že budete půjčené milióny splácet 30 let a déle? Bydlet ve vlastním je pro hodně lidi zcela zásadní i za cenu mnohaletého zadlužení.

Čas výhodných hypoték je u konce

Česká národní banka usoudila, že hypoteční trh byl příliš benevolentní. Zcela otevřeně kritizovala fakt, že si hypotéky brali lidé, jejichž příjmy sotva stačily na uhrazení pravidelné měsíční splátky a základní výdaje. Žádná velká zábava, žádné kino, večeře v restaurace, jednoduše žádné zbytečné utrácení. Splácení hypotéky je často tak na hraně, že stačí zvýšení splátky o pár stokorun a rodina se ocitne ve finanční krizi.

Je to jednoduché. V mnohem výhodnější situaci se nachází ti lidé, kteří si hypotéku uzavřeli před lety, kdy byly úrokové sazby poměrně vysoké, ale ceny nemovitostí výrazně nižší. Nyní hypotéku po letech úspěšně refinancovali, získali nižší úrok a měsíčně platí daleko méně. Lidé, kteří si však vzali hypotéku nyní, mají sice nižší úroky, ale nemovitosti jsou mnohem dražší. Pokud nyní začnou úrokové sazby růst, na konci fixačního období je čeká nejvýše dražší hypotéka.

A bude hůř…

Česká národní banka se proto rozhodla do hypotečního světa zasáhnout. Nejprve doporučila bankám zrušit nabídku 100% hypoték. Od dubna letošního roku banky poskytují nejvýše 90% hypotéky. A to ještě v omezeném množství. Na hypotéku mají šanci dosáhnout pouze ti, kteří mají vlastní úspory. Na druhou stranu se jedná o logický krok, ať už se nám to líbí nebo. Všichni ve vlastním bydlet nemůžeme. ČNB však chce jít mnohem dále a usiluje o získání silných rozhodovacích pravomocí, které by byly součástí nového zákona o ČNB. Co by to znamenalo?

V současném době je používán zejména ukazatel LTV, což je výše úvěru vůči zástavní hodnotě nemovitosti (odsud 80% hypotéka apod.). ČNB by chtěla prosadit další ukazatele – DTI a DSTI. Tyto zkratky jsou pro budoucí žadatele velmi důležité, protože se týkají vztahu hypotéka – výše příjmu. DTI znamená poměr výše úvěru a čistého příjmu, DSTI poměr výše všech splátek a příjmu.

Ve výsledku to bude znamenat, že na hypotéku dosáhne je malá hrstka vyvolených. Podle aktuálního doporučení ČNB by zájemce o hypotéku měl mít příjem 2,5krát vyšší, než činí splátka hypotéky a případně dalších závazků. Nejvíce početná střední skupina by tímto ztratila veškeré naděje na vlastní bydlení.

Přitom už aktuální regulace je přísná. Většina žadatelů dosáhne nejvýše na 85% hypotéku s tím, že musí mít zbývající částku naspořenou nebo ji získat prostřednictvím druhého spotřebitelského úvěru. Navíc je kupující povinen uhradit 4% daň z nabytí nemovitosti, kterou donedávna platit prodávající. A tuto daň nelze do hypotéky zahrnout. Kolik běžných rodin, které žijí od výplaty k výplatě má naspořených pár set tisíc korun?

Existuje cesta ven?

Pokud lidé nemají vlastní úspory a chtějí dnes získat hypotéku, mají jedinou možnost. Tou možností je vzít si další spotřebitelský úvěr. Že to tak lidé dělají, potvrzují banky, nebankovní poskytovatelé půjček i stavební spořitelny. Někteří bankéři dokonce zájemcům o hypotéku sami doporučují, aby si u konkurenční banky vzali půjčku. Otázkou je, jak dlouho to bude možné.

ČNB takové obcházení jejího doporučení tvrdě kritizuje. Podle ní je snížení poskytované výše hypoték bezvýznamné. Lidé se dobrovolně zatěžují splácením hypotéky a dalšího, zpravidla dražšího úvěru navíc. Obává se, že při zhoršení podmínek velké množství lidí přestane být schopno hypotéky splácet, a může dojít k podobné ekonomické krizi jako před lety.

Příspěvek nepojištěných se vrací

Příspěvek nepojištěných aut byl zavedený v roce 2009. Po letech kritiky byl s velkou slávou zrušen na konci roku 2014, aby se po dvou letech vrátil opět zpět. Možná, že jej naši zákonodárci zase za nějaký ten rok zruší, aby měli o čem vést vášnivé diskuze. Nebo prostě jen nemají na práci nic lepšího, než mást občanům hlavy.

Jistě všichni víme, co je povinné ručení a k čemu slouží. Uznávám, že se v tomto případě jedná o velmi praktickou a užitečnou věc. Osobně jsem se dostala nejednou do situace, kdy jsem povinné ručení využila a to jako poškozená strana. Představa, že se z viníka snažím dostat peníze za opravu vozidla i léčbu, mě upřímně děsí. Ono vůbec dostat peníze, které vám náleží, není často nic jednoduchého.

Naštěstí tu pro tyto případě máme povinné ručení, které kryje škody způsobené provozem vozidla. Povinné ručení je jedno z mála pojištění, které je nařízené zákonem a vztahuje se na všechna provozovaná vozidla s přidělenou SPZ a velkým technickým průkazem. Pojištění byste tedy měli mít sjednané i v případě, že váš vůz je trvale zaparkován na zahradě a místní omladina si z něj vytvořila domek na hraní.

Pokuta za nesjednané povinné ručení – ano či ne?

Je zcela zřejmé, že v podstatné většině by nebyli lidé schopni zaviněnou škodu zaplatit ze svého. Proto bylo zavedeno povinné ručení neboli pojištění odpovědnosti za škody způsobené provozem motorového vozidla na majetku, zdraví či životě dalších osob. Hlavním smyslem povinného ručení je to, aby všichni poškození při dopravních nehodách byli včas odškodněni a to dostatečně vysokou částkou.

Ačkoliv je smysl povinného ručení známý, přesto někteří občané-motoristé příslušný zákon ignorují. Bez výčitek svědomí se se svým vozidlem prohání po silnicích, aniž by měli řádně sjednané pojištění. Ve chvíli, kdy způsobí škodu, dostává se poškozený do bezradné situace, jelikož mu hrozí, že nedostane ani korunu. Viník se zatím směje pod vousy, protože na úhradu škody stejně nemá peníze.

Situace naštěstí má řešení. Škodu poškozenému uhradí Česká kancelář pojistitelů z Garančního fondu. Peníze poté vymáhá po viníkovi. Buďme upřímní. Kolik si myslíte, že ČKP z těchto lidí dokáže vysoudit? Je to pouhých 30 %. Biti jsou tedy poctiví občané, kteří se ocitli ve špatnou dobu na špatném místě. Z tohoto důvodu byl také původní příspěvek nepojištěných zaveden.

Neplatíš? Zaplatíš!

Motoristé, kteří si povinné ručení nesjednali, nebyli nijak “trestaní”. Měli sice škodu uhradit a ČKP po nich peníze vymáhala, ale jak se říká, “kde nic není, ani smrt nebere”. V roce 2009 byl tedy zavedený příspěvek nepojištěných jako finanční pokuta. Už jenom jeho hrozba měla motoristy motivovat k uzavření povinného ručení. Očekávání byla správná. Počet nepojištěných aut se skutečně snížil.

Kontrolou byla pověřená Česká kancelář pojistitelů. Jakmile odhalila motoristu s automobilem provozovaným bez platného pojištění, obratem mu odeslala dopis s požadavkem na úhradu sankce, která značně převyšovala průměrnou cenu povinného ručení. Příspěvek nepojištěných se platil za každý den, po který nebylo vozidlo pojištěného. V mnoha případě motorista dlužil desítky tisíc korun.

Předmětem kritiky se však stal ne zrovna šťastný způsob vymáhání příspěvku. ČKP a registr vozidel mezi sebou nedostatečně komunikovali a velmi často se stávalo, že kvůli nekvalitním informacím “liebesbrief” dostal člověk, který měl auto normálně pojištěné, nebo auto dávno prodal či dokonce žádné auto nikdy nevlastnil. Následně musel pokutu zaplatit a teprve poté složitě ČKP dokazovat, že je požadovaná sankce neoprávněná a požadovat vrácení peněz. Výsledkem byla kritika ze všech stran, která vyvrcholila slavnostním zrušením příspěvku od počátku roku 2015.

I will be back

Netrvalo to ani dva roky a na stolech poslanců se objevil návrh na znovuzavedení příspěvku nepojištěných. Proč? Již v době zrušení příspěvku byl hodně kritizován fakt, že biti budou především poctiví řidiči. Garanční fond, který do té doby tvořily z podstatné části tyto příspěvky, bylo nutné nadále plnit. Kde se peníze do fondu vzaly? Do fondu každým rokem posílají stále vyšší příspěvek pojišťovny, kterým se tímto zvedly náklady. Zrušení příspěvku se negativně projevilo na vyšším pojistném. Kdo to odnesl? Motorista, který si povinné ručení řádně platí.

Nově by mělo být jasně specifikováno, která auta musí mít pojištění sjednané, a která nikoliv. Z povinnosti pojištění by měla být vyjmuta pouze ta vozidla, která vyřazená, vyvezená, zaniklá nebo odcizená. Všechna ostatní vozidla budou muset mít pojištění sjednané, ať už jezdí po silnicích nebo stojí v garáži. Výmluva typu “autem nejezdím” by už neobstála a motorista by byl povinen příspěvek uhradit.

Na lepší úrovni by také měla být komunikace mezi ČKP a registry vozidel, aby nedocházelo k zasílání neoprávněných výzev. Pozitivní zprávou pro motoristy je také omezení výše regresu, která bude činit nejvýše ⅓ dlužné částky a maximálně 300 000 korun. Tímto ustanovením chtějí poslanci ochránit motoristy, kteří pojištění neuhradil omylem, nedorozuměním nebo zapomnětlivostí. Nově také bude muset ČKP zveřejňovat výroční zprávu o využití peněz ověřenou nezávislým auditorem, aby se zamezilo případnému zneužití vybraných peněz.

Novela zákona se nyní přesunula na stoly senátorů, kteří budou jednat o jejím dalším osudu. Pokud ji odsouhlasí, nepoctivým řidičům opět nastanou krušné časy. Můžeme jenom doufat, že trestání budou oni a ne ti, kteří si povinné ručení odjakživa vzorně platí.

Dovolená u moře i na horách. Bez cestovního pojištění ani ránu

Kdo by se netěšil na letní dovolenou? Na pár dní konečně vybočit z každodenního stereotypu. Nevstávat do práce. Nechodit brzy spát, abyste ráno do práce vůbec vstali. Nevodit děti do školky. Nevařit. Neuklízet. Zato trávit den po dni poleháváním na pláži, procházením se po městech nebo zdoláváním kilometrů pěšky či na kole. Krásné a pohodové dovolenkové dny však může (a samozřejmě nemusí) velmi rychle pokazit úraz. A proto doslova – bez cestovního pojištění ani ránu!

Ne, opravdu nepatřím mezi skryté prodejce pojištění. V žádném případě si nemyslím, že je nutné mít pojištěné všechno ve svém životě, a že platby za různé druhy pojištění by měly tvořit podstatnou část mých výdajů. Cestovní pojištění však považuji za důležité stejně jako plavky, pohorky, nepromokavou bundu a dostatečnou finanční zásobu. Proč?

Hodně víkendů a v létě téměř celé tři týdny v kuse trávím v zahraničí. Nejvíce času v evropských horách, méně u jezer či moře. Ráda se však procházím i po zajímavých městech, kde relaxuji mezi jednotlivými výstupy do vyšších výšek. Jsem si tedy velmi dobře vědoma nebezpečí, která mi hrozí. To však neplatí pouze pro pobyt v horách. Nebezpečí úrazu či nemoci prostě hrozí všude. Lepší je být připraven.

Za cestovní pojištění utrácet nebudeme

Celých 5 % českých turistů a cestovatelů si při cestě do zahraničí nesjedná žádné cestovní pojištění. Ať už úmyslně nebo na to prostě zapomenou. Další 14 % se spoléhá na cestovní pojištění, které bývá součástí platebních karet. Upřímně? Jsem ráda, že nepatřím ani do jedné skupiny. Také mě těší, že podstatná většina Čechů na cestovní pojištění nezapomíná.

Já osobně jsem cestovní pojištění dosud využít nemusela a jsem tomu velmi ráda. Velmi často však čtu o tragických případech, ke kterým dochází na běžných letních dovolených rok co rok. Spousta lidí však vyráží na dovolenou s upřímným nadšením a nepřipouští si, že by jim zrovna jejich dovolenou mělo cokoliv překazit. Také já jsem nadšená a natěšená, ale zachovám si chladný rozum a na cesty se dobře připravím. Jelikož se pohybuji především ve vysokohorském prostředí, má sjednané odpovídající cestovní pojištění. A co vy? Umíte si cestovní pojištění vybrat správně?

Jeden milion musí stačit, dva vyjdou dráž

To, že jste si uzavřeli cestovní pojištění, ještě není žádné výhra. Nestačí vyplnit požadované údaje a zaplatit co možná nejnižší částku za pojištění. Důležité je také vědět, jaké cestovní pojištění jste si vůbec sjednali? Víte, jak vysoké pojistné limity máte? Jste pojištění na všechny aktivity, který se plánujete věnovat? A znáte výluky, na které se vaše pojištění nevztahuje? Pokud si na tyto otázky dokážete odpovědět a s odpověďmi jste spokojeni, pak vám gratuluji k úspěšné volbě cestovní pojištění. Pokud s odpověďmi váháte, je na čase se na cestovní pojištění podívat blíže.

Pojistné limity jsou opravdu ale opravdu velmi důležité a jejich podceňování není nikdy dobré. Pokud se vám stane úraz a náklady na jeho léčbu přesáhnou sjednaný pojistný limit, zbytek si budete muset doplatit ze svého. V zahraničí je zdravotní péče několikanásobně dražší než u nás, a ani jeden či dva miliony nemusí stačit. Důležité jsou také dílčí pojistné limity například za stomatologická ošetření. Nemile vás mohou překvapit také vysoké částky za spoluúčast.

Nezanedbatelnou roli hrají také výluky, které často tvoří dlouhý seznam. Nejčastěji jsou si lidé vědomi faktu, že jim pojišťovna nezaplatí ani korunu, pokud k úrazu dojde pod vlivem alkoholu či jiných omamných a návykových látek. To ale zdaleka není vše. Mezi výlukami najdeme různé druhy sportů (tzv. rizikové či adrenalinové sporty), páchání přestupků či výtržností či výdaje spojené s pohlavně přenosnými, psychickými či psychiatrickými nemocemi.

Potápění není „běžný“ sport

Podívejme se na rizikové či adrenalinové sporty, které tvoří podstatnou část seznamu výluk. Pokud si myslíte, že se pojištění vztahuje na vše, co na dovolené podniknete, hodně se mýlíte. Běžné cestovní pojištění se totiž vztahuje pouze na rekreační sporty, případně rozlišuje různé obtížností.

Vyrazíte-li například na nenáročnou procházku do hor, takové pojištění vám bohatě postačí. Pokud však zvolíte výstup do vyšší nadmořské výšky nebo si budete chtít vyzkoušet stále oblíbenější ferraty, budete potřebovat připojištění adrenalinových sportů. To samé platí pro potápění, jízdu na kanoi či kajaku a všechny další méně či více rizikové sporty.

Některé sporty dokonce nelze pojistit vůbec nebo vyžadují speciální a velmi drahé pojištění, které nabízejí pouze některé pojišťovny.

Ne vždy slůvko „promiň“ stačí

Pro tentokrát jste si dali práci. Pečlivě jste odhadli pojistné limity a nezapomněli jste ani na připojištění adrenalinových a případně extrémních sportů. Co kdybyste se rozhodli skočit padákem, letět balónem či vystoupat na některých z nejvyšších evropských vrcholů? Člověk přece nikdy neví, kam jej “osud” dovede. Jenomže škodu nemusíte způsobit pouze sobě samému, ale také druhým – na jejich zdraví či majetku. Právě pro tyto případy je důležité pojištění odpovědnosti.

Nemusí přitom jít o nic tragického. Tedy, jak se to v konečném důsledku vezme. Stačí projít přeplněným tržištěm a rozbít zboží, upustit cizí fotoaparát (určitě i za vámi přišel někdy někdo s prosbou “vyfoťte nás, prosím”) nebo něco podobné. Právě pro tyto a samozřejmě i horší případy je určené pojištění odpovědnosti. Také zde nezapomínejte na odpovídající pojistné limity!

Krátkodobé havarijní pojištění aneb kdy se nevyplatí platit za celý rok

Tento článek se hodí pro ty, kteří nemají uzavřené havarijní pojištění, ale rádi jezdí na dovolenou autem. Docela podstatné informace zde najdou také motorkáři, kteří svou nablýskanou motorku projíždí pouze za pěkného počasí. Obě skupiny totiž rádi využijí výhodné a hlavně lacinější možnosti uzavřít si havarijní pojištění “na krátko”.

Pojištění se hodí vždy, když se něco pokazí. Zákon schválnosti však zní jasně. Když se něco pokazí, pojištění nemáme. Když se pojistíme, nic se nepokazí. Připomíná vám to váš život? Se zákonem schválnosti nic nenaděláme. Můžeme ale využít nabízených možností a pojistit se pouze pro chvíle, kdy nám nebezpečí hrozí více než kdy jindy.

Havarijní pojištění: Ano či ne?

Typickým příkladem je havarijní pojištění. Zatímco povinnému ručení se žádný motorista nevyhne, havarijní pojištění sjednané mít může a nemusí. Havarijní pojištění není levná pojistka a hodně lidí se mu raději obloukem vyhne, protože na něj prostě nemají peníze. V podobné situaci se nachází motorkáři, kteří nechtějí platit havarijní pojištění na celý rok. Proč také, kdy motorku používají jenom po část roku.

Jenomže riziko hrozí vždy. Stačí po letech vyrazit na dovolenou k moři, po cestě se střetnou s jiným vozidlem a na problém je zaděláno. Opravu si musí poškozený zaplatit sám a v zahraničí to budu obzvláště drahé. Motorkáři sice nejezdí po celý rok, ale nehoda je může potkat také. Nemluvě o nemalém riziku krádeže. Pojišťovny to vědí a rozhodly se vyjít klientům vstříc. Zisk je zisk a lepší je menší než žádný zisk. Světlo světla tak spatřilo krátkodobé havarijní pojištění.

Na dovolenou s krátkodobým havarijním pojištěním

Klasické havarijní pojištění se obvykle sjednává na jeden rok. Krátkodobé pojištění je ideální možností, jak se pojistit například pouze po dobu letní i zimní dovolené. Dlouhé hodiny strávené za volantem a často v noci riziko nehody značně zvyšují. A co když vám v cizině pomačká plechy jiný řidič a zmizí jako pára nad hrncem? I kdyby nezmizel, tak peněz z jeho povinného ručení se jen tak nedočkáte. Snazší je nechat auto okamžitě opravit a nechat škodu uhradit ze svého havarijního pojištění.

Krátkodobé pojištění si lze sjednat třeba na 14 dní, na měsíc nebo na půl roku. Nastavení podmínek je vždy závislé na konkrétní pojišťovně, která krátkodobé havarijní pojištění poskytuje. V současné době jej nabízí pojišťovny Allianz, Česká pojišťovna, Česká podnikatelská pojišťovna, Direct a UNIQA.

Allianz nabízí krátkodobé havarijní pojištění nejméně na tři měsíce a rozsah pojištění je stejný jako u standardního celoročního havarijního pojištění (tj. havárie, krádež, vandalismu, živelné události či střet se zvěří). Stejně tak si můžete na tuto dobu připojistit skla, dětské autosedačky, úrazové pojištění řidiče či všech členů posádku a pojištění GAP.

Pokud máte zájem o pojištění na kratší dobu, nahlédněte do nabídky České pojišťovny. Ta krátkodobé pojištění nabízí již na 14 dní. Pojistné krytí a nabídka připojištění je opět stejná jako v případě klasického havarijního pojištění. Pojišťovny UNIQA a Direct nabízí pojistku na jeden měsíc a vztahuje se na havárii, krádež, živelná rizika, vandalismus a poškození vozidla v důsledku střetu se zvěří. Ani zde nechybí doplňková připojištění. Česká podnikatelská pojišťovna nabízí krátkodobé havarijní pojištění pouze řidičům, kteří u ní mají uzavřené povinné ručení.

Sezónní havarijní pojištění pro motorkáře

Celoroční havarijní pojištění nikdy nevyužijí motorkáři, vlastníci kabrioletů či veteránů. Tato motorová vozidla se využívají v sezónně. Pro ně je určené sezónní pojištění, které se obvykle vztahuje na období od jara do podzimu. V tomto případě je smlouva uzavřená na celý rok, havarijní pojištění však platí pouze ve vymezeném období. Respektive pojišťovna kryje pouze škody, ke kterým došlo ve stanoveném období.

Sezónní pojištění nabízí pojišťovny UNIQA a Kooperativa. Pojištění od UNIQY je určeno majitelům motorek, čtyřkolek, kabrioletů, sněžných skútru či rolby a pojistit si můžete sezónu, po kterou vozidlo využíváte. Letní období se počítá od 1. dubna do 30. října, zimní začíná 1. listopadem a končí 31. březnem. V hlavní sezóně se pojištění vztahuje na všechna rizika, ve vedlejší pouze na vandalismu, krádež a živelná rizika. Pojištění v tomto případě zaplatí o 30 % méně.

Podobné havarijní pojištění nabízí také pojišťovna Kooperativa. I zde platí, že v hlavní sezóně od 1. dubna do 30. října kryje pojištění riziko havárie, krádeže, vandalismus a živelných událostí a ve vedlejší sezóně od 1. listopadu do 31. března pouze živelné události, vandalismus a krádež. Pojištěný získá slevu za sjednání sezónního havarijního pojištění a ještě větší slevu získá, pokud si u Kooperativy uzavře i povinné ručení.

1. března přestaly poskytovat půjčky tisíce nebankovních společností. Opravdu?

Nebo by tak měly učinit podle novely zákona o spotřebitelském úvěru, který je platný od 1. prosince 2016. Tomuto zákonu jsme věnovali pozornost na konci uplynulého roku. Dnes se podíváme, co novela zákona přinesla. Podle nového zákona by mělo rapidně ubýt nebankovních společností poskytující úvěry.

Novela zákona jasně stanovila nové podmínky, který musí splnit každý nebankovní poskytovatel úvěrů. Aby tak opravdu činily, byla dohledem namísto České obchodní inspekce (ČOI) pověřená Česká národní banka (ČNB). Podmínky jsou skutečně přísné, alespoň oproti předcházejícímu stavu, kdy poskytovateli postačil úplně obyčejný živnostenský list. A pak ať se děje vůle boží.

To se naštěstí změnilo a světlo světa spatřila dlouho očekávaná novela o spotřebitelském úvěru. Stanovila si velice jasné cíle – vyšší ochranu spotřebitelských práv a důkladnou čistku trh s nebankovními půjčkami. Od uvedení novely v platnost uplynuly 3 měsíce, jak se situace změnila?

Bez peněz do byznysu nelez

Dalo by se také říci. Zaskočit si na živnostenský úřad pro kus papíru už nestačí. Poskytovatel půjček z nebankovních řad musí splnit hned několik záludných podmínek. Které pak to jsou?

  • Musí doložit minimální kapitál ve výši 20 000 000 Kč.
  • Musí disponovat licencí ČNB.
  • Musí prokázat odbornou kvalifikaci.

První dva body se ukázaly být zásadní překážkou. Společnosti, které usilovaly o pokračování ve své činnosti, měly do 1. března podat oficiální žádost o licenci ČNB. Ta samá povinnost se týkala i žádosti i činnost samostatného zprostředkovatele půjček. A kolik myslíte, že ČNB přijala žádostí? Pouhých 108 žádosti o licenci a 353 žádostí i samostatného zprostředkovatele!

Přitom se hovořilo o více než 55 000 nebankovních společností poskytující různé typy úvěrů. Co se s nimi asi stalo? Přestaly následující den poskytovat půjčky, jak jim nařizuje zákon, nebo se stáhly do “podsvětí” a staly se z nich doslova zločinci? Sníží se nabídka spotřebitelských úvěrů a to především těch neférových a podvodných nebo si najdou cestičku, jak zákon obejít? Každopádně, pokud budou odhaleny, hrozí jim menší pokuta ve výši až 20 000 000 Kč. A to je už je pořádná “darda”.

Finanční specialisté a někteří poskytovatele novelu zákona vítají s nadšením. Otázkou je, jak upřímné jejich nadšení je. Možná se jim opravdu líbí lidová myšlenka o ochraně práv obyčejného člověka před podvodníky a lichváři. Možná je ale spíše zaujal fakt, že jim z očí zmizí otravná konkurence, a na ně tak zbude více půjčekchtivých klientů.

Dvě nové povinnosti pro poskytovatele půjček: Prověřuj a informuj

Známe to všichni velmi dobře a nejlépe to vystihne známé české přísloví “Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají”. Nebankovní společnosti to umí dobře. Nejenže s oblibou poskytly půjčky každému tedy i těm, kteří na splácení neměli a nikdy mít nebudou, ale také s oblibou neříkaly některé “méně podstatné” informace. Třeba, jaký vysoký je úrok, nebo o jak vysokou částku půjčku nakonec přeplatíte. To vše se změnilo.

Nebankovní, ale i bankovní společnosti už NESMÍ poskytnou půjčku každému. Jejich novou povinností je důkladné prověření platební schopnosti každého klienta, který u nich zažádá o půjčku. V případě, že tak úvěrová společnost neudělá, může být smlouvu okamžitě prohlášená za neplatnou. Co z toho plyne? Že dlužník musí splatit pouze půjčenou jistinu, ne však úroky a poplatky. Samozřejmě platí, že dlužník musí toto drobné opomenutí prokázat. Což by u některých lidí neměl být vůbec žádný problém.

Druhou věcí je informační povinnost poskytovatele, které se vztahuje na všechny půjčky bez výjimky. Ano, je to tak. Novela zákona se vztahuje i na staré dobré a velmi drahé drobné půjčky, mikropůjčky, finské půjčky, sms půjčky nebo jak se jim říká. Poskytovatel je povinen uvést všechny podstatné informace zahrnující období před poskytnutím půjčky i v průběhu jejího splácení. Jednou ze základních informací je uvedení RPSN – roční procentní sazby nákladů.

Nenechte si mazat med kolem úst

Co to znamená pro klienta? Že by se měl cítit bezpečněji, když půjde žádat o půjčku. V první řadě si snadno ověří, zda má poskytovatel půjček onu licenci ČNB. K tomu mu poslouží registr poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. V registru budou uvedeni všichni, kteří licenci mají. Tu ostatní mohou klidně udat a nechat ji v tom hezky vykoupat. A za druhé má právo žádat o veškeré informace k půjčce. Pokud je nebude chtít poskytovatel uvést, porušuje zákon. A pro klienta je to jasný důvod, proč ráznými kroky prchat od jeho dveří.

Problémem asi navždy zůstanou lidé, kteří nepatří mezi tzv. solventní klienty. Lidé, kteří mívají „hluboko do kapsy“ a potřebují půjčku za každou cenu, aniž by ji dokázali splácet. Ti i nadále zůstanou cílem pro podvodné a lichvářské úvěrové společnosti, které si k nim vždy najdou cestičku. jediným vhodným řešením, jenž může pomoci změnit situaci, je neustále finanční vzdělávání lidí kolem sebe Čím více budou lidé znát možná rizika, tím spíše se jím dokáží ubránit. Nejlepší je učit základům finanční gramotnosti děti.

Piji, kouřím, užívám si života. Má to vliv na životní pojištění?

Životní pojištění není vůbec levný pojistný produkt. Na pojistné plnění přitom může mít vliv i váš životní styl. Věděli jste to? Pojišťovny mohou odmítnout pojistné plnění vždy, když pojištěný poruší pojistné podmínky. A u životního pojištění může mít vliv i to, zda kouříte, pijete alkohol a jinak si “nezdravě” užíváte života.

Samozřejmě to není tak jednoduché, jak jsem zjistila. Ale není to ani zdaleka tak nepravděpodobné, jak by se mohlo zdát. Předtím než uzavřete smlouvu o životním pojištění, musíte vyplnit podrobný dotazník o vašem zdravotním stavu. Jakákoliv nejasnost, nepřesnost  nebo dokonce nepravdivý údaj může mít za následek nevyplacení pojistného plnění či jeho zkrácení.

„To, že se stydím za to, že kouřím, piju nebo jsem obézní a nepřiznám to pojišťovně, může mít za následek neplnění vysokých částek při závažných onemocněních. A to za to přeci nestojí,“ říká Ondřej Hatlapatka, finanční poradce.

Pomalu se smiřte s tím, že až na výjimky bude pojišťovna o vás a vašem životním stylu chtít vědět absolutně vše. A podle toho, jak žijete nebo jak si užíváte, vám “napaří” odpovídající pojistné.

První chyba: Řádně nevyplníte zdravotní dotazník

Dokud nevyplníte zdravotní dotazník a pojišťovna jej neověří a neschválí, je pojistná smlouva neplatná. Vypadá to, že vyplnit dotazník poctivě a pravdivě se opravdu vyplatí. Důležitý přitom může být i ten nejmenší detail. Nebuďte naivní a nevěřte, že si pojišťovna vše neověří. A to zejména ve chvíli, kdy má vyplatit vysoké pojistné plnění.

Každá informace o zdravotním stavu, prodělaných nemocech, úrazech a operací má zásadní význam. Zapomenout na úraz, k němuž došlo před mnoha lety, je snadné. Pojišťovna to však může snadno označit za úmyslně zkreslení zdravotního stavu a vy si tím zaděláte na pořádný problém. Protože právě kvůli zamlčení informaci, byť neúmyslně, vám s klidným svědomím nevyplatí ani korunu.

Druhá chyba: Mlžíte o životním stylu

Zdravotní stránka je jednou z mnoha věcí. Pojišťovnu zajímají nejen naše bývalé a současné nemoci a léčené úrazy, ale i to, jaký život vedeme. Jak se říká v jednom známém českém filmu: “Ty ten život nežiješ, ty ho krájíš.” A právě to, jak si život “užíváme”, může být pro pojišťovnu pádný důvod, proč vám nedat ani korunu.

Tak třeba kouření. Kouříte? Tak si uzavření životního pojištění důkladně promyslete. Pokud tedy neplánujete přestat. Na výši pojistného může mít kouření velký vliv. Ne proto, že by kouření patřilo mezi pojistné výluky, ale protože je to nezdravé. Když kouříte, hrozí vám zdravotní rizika – například rakovina plic. A to znamená, že u vás hrozí propuknutí nemoci více než u zdravého člověka, který kouření považuje za odsouzeníhodnou věc.

A pak tu mám alkohol. Kdo by se občas nenapil? Alkohol je běžnou součástí našich životů. Pijeme jej na oslavách, večírcích nebo jen tak k dobré večeři. Pojišťovny však alkohol vnímají opět jako nezdravou věc, která může zapříčinit zdravotní potíže. Samozřejmě máme na mysli to, pokud alkoholu holdujeme nejen rádi, ale také příliš často. Kdo to ale pozná? Kdo do dotazníku vyplní, že si rád “přihne” klidně každý den?

Podobný názor mají pojišťovny také na užívání léků. V dotazníku proto má své místo i část, která se věnuje lékům. Zájemce o pojištění je povinen vyplnit veškeré léky, které užívá, proč a jak často. Pokud pojišťovna uzná, že se jí tato část “nelíbí”, nemusí vám dokonce pojištění sjednat. Nemocný člověk je holt větší riziko a pojišťovny nerady vyplácí peníze, co si budeme povídat. Proto mají zájem pojistit zcela zdravého člověka, u kterého hrozí minimum problémů.

Třetí chyba: Nežijete vůbec zdravě

Máte rádi dobré, ale ne zrovna zdravé jídlo a je to vidět i na vaší váze? Tak se připravte na to, že i to bude pojišťovnu zajímat. Do dotazníku je třeba vyplnit výšku a tělesnou hmotnost. Na základě těchto informací pojišťovna posoudí, zda nemáte nadváhu nebo dokonce obezitu. Proč? Protože i velká nadváha je považována za zdravotní riziko.

Výhodu mají ti, kteří si ve zdravém životní stylu libují. Jedí zdravě, sportují a vůbec se starají o to, aby si co nejvíce upevnili zdraví. Pojišťovny je mají rády a za zdravý životní styl jim poskytnou dokonce slevu! Jakmile ale odbočíte ze správné cesty a začnete třeba kouřit, musíte to střelhbitě oznámit. Pokud tak neučiníte, hádejte, co se stane? Nastane problém, protože zamlčíte závažný údaj a to je opět jeden z důvodů, proč neplatit.

Jak na to? Dotazník vyplňte pořádně a pravdivě

Chcete životní pojištění? Odborníci na životní pojištění jednoznačně doporučují zdravotní dotazník vyplnit pravdivě a nesnažit se zamlčet žádnou informaci. Je rozhodně lepší pojišťovně dodat více informací, než na nějakou zásadní zapomenout. Takové osudné chyby pojištěných mají pojišťovny obzvláště rády, proto jim tuto radost nedopřejte.

Máte životní pojištění sjednané? Pokud si zrovna čtete tyto řádky a nejste si jistí, co jste do dotazníku všechno vyplnili, napravte to. Neměl by to být žádný problém. Prý. Nejlepší je zkontaktovat svého pojistitele, ať už pojišťovnu či pojišťovacího zprostředkovatele. Pročtěte si znovu a důkladněji smlouvu, a pokud narazíte na nějakou nesrovnalost či “chybku”, opravte ji. Nová smlouva není nutná, informaci prostě doplňte tak, jak žádá pojišťovna. Bohatě by měl postačit změnový formulář doplněný o úpravu pojistného.

Bohužel změna či  doplnění informací může mít na výši pojistného vliv. Je však lepší platit více a mít jistotu, že v případě problému své peníze opravdu dostanete. Drobné změny nevadí, avšak u podstatné informace může ke změně dojít. Pojišťovny nejsou charita, jsou to obchodníci. Pokud najdou důvod, aby vám po vyřešení pojistné události nemuseli vyplatit pojistné plnění, s největší pravděpodobností to udělají.

Není brouzdání jako brouzdání. O peníze můžete na internetu přijít velice snadno

Na mysli nemám on-line hazardní hry. Když to ale vezmu kolem a kolem, tak se někteří lidé na internetu hazardně chovají, aniž by to vůbec tušili. Vezměme si třeba internetové bankovnictví. Své heslo určitě znáte. Mě by ale zajímalo, jak často jej měníte, a zda jej používáte i na jiných stránkách. Pokud ano, koledujete si o malér.

Internet je absolutně skvělá věc. Najednou máme přístup k tolika informacím. Jistě, většina z nich je k ničemu, ale dobrat se můžeme i užitečných zpráv. Jenomže přístup k informacím mají všichni, ti dobří i ti špatní. A pokud nebudeme nad svým chování na internetu občas přemýšlet, může nás to stát i peníze. Pokud tedy nějaké ještě máte.

Hesel máme desítky, používáme je k přístupu do e-mailů, na sociální sítě, do obchodů a samozřejmě i k bankovnímu účtu. A zde jsme narazili kosou na kámen. Velké množství Čechů používá hesla, která by uhádlo i malé dítě. Neobvyklá nejsou jména partnerů, dětí, domácích mazlíčků, data narození či rodná čísla a oblíbená je zejména číselná kombinace 1234. U internetového bankovnictví by však heslo mělo být mnohem více bezpečné. Nejlépe neprolomitelné.

Ideální heslo? Jedničkatečkalomítkodvojkaosmičkapomlčkaatkadále

Ideální bezpečné heslo by mělo vypadat jako změť čísel, písmen a symbolů, která spolu nijak nesouvisí. Žádné narozeniny, žádná rodná čísla, žádná po sobě jdoucí čísla. Je sice těžší si takové heslo zapamatovat, ale to se časem naučíte. Zvlášť, když budete potřebovat peníze. Navíc získáte jistotu, že si jej nikdo pamatovat nebude, pokud byste jej náhodou řekli ze spaní. A rozhodně by jej neměl znát nikdo jiný než vy. Ani vaše rodiče, sourozenci nebo milovaná polovička. Raději ani váš pes. A nepište je do peněženky, do mobilu a už vůbec ne na kartu!

Dalším pravidlem bezpečného hesla do internetové bankovnictví je NEPOUŽÍVAT TOTO HESLA NIKAM JINAM. Kéž by to tak bylo. Lidé nesnáší mnoho hesel, je to těžké na pamatování. Mnohem lepší je přece jedno stejné heslo používat všude. No dobře, tak dáme dvě varianty hesel, aby se neřeklo. Ne ne ne a ještě jedou takhle ne. I když je to otrava, používejte různá hesla a obzvláště záležet si dejte u hesel do internetového bankovnictví, e-mailu, Facebooku a podobně, kde máte příliš mnoho osobních údajů.

A ještě jedna věc, kterou bychom k bezpečnému heslu měli. Vcelku vhodné je heslo jednou za čas změnit, vyměnit, prostě použít úplnou jinou změť čísel, písmen a symbolů. Zvyšuje to bezpečnost hesla a snižuje riziko, že se vám do účtu někdo nabourá a udělá vám v něm (ne)pěkný tunel. Pravdou je, že většina lidí si heslo nemění, a jako důvod uvádí špatnou paměť. Další skupina se spoléhá na potvrzovací SMS, bez které se nikdo do účtu nedostane, ani kdyby znal heslo.

Placení kartou na internetu? Snadný způsob, jak přijít o peníze

Při placení v obchodě v rukou držíte hotové peníze. Víte, kolik jich máte, kolik zboží stojí a že jste obchodníkovi předali. Na internetu už to tak přímočaré být nemusí, a proto si dávejte hodně velkého majzla. Hesla a potvrzovací SMS zprávy nikomu neříkejte, a už vůbec je neposílejte!

Přesně tak se napálila moje známa Petra. Na Facebooku ji jiná známá požádala o půjčku 200 Kč. Moc se neznaly, vlastně se viděly asi tak třikrát. Však víte, jak to na FB s “přátelstvím” chodí. Ale nešlo o moc peněz a navíc měla ten den skvělou náladu, tak se rozhodla udělat dobrý skutek. Takže klikla na odkaz, který ji poslala a bez obav vyplnila své přihlašovací údaje do internetového bankovnictví. Objevila se hláška o chybě a následovala zpráva známé, že už si peníze půjčila jinde, a jestli si na její telefon může poslat potvrzující platbu. Petře stále nic nedocházelo a SMS kód ji prostě poslala. Umíte si představit to překvapení, když ji z účtu zmizelo 12 000 Kč. Petra ji samozřejmě neúmyslně poslala přihlašující údaje i potvrzující kód k platbě.

Jedná se o známý trik podvodníků, jak získat citlivé údaje. Přesto na něj mnozí lidé skočí, protože jim bezpečnost na internetu mnoho neříká. Užitečnou službu 3D Secure (údaje o platební kartě nejsou poskytovány obchodníkovi ale bance) nemá aktivovanou třetina Čechů, zejména starší lidé a něžné pohlaví. V jejich případě se jedná o polovinu! Lépe jsou na tom mladší technicky zdatnější muži, kteří nakupují výhradně u obchodníků s 3D Secure zabezpečením.

Zabezpečené stránky – co to je?

On-line prostředí je ideálním prostorem pro různé problémy. Nestačí používat anitvirové programy či firewall, důležité je používat hlavu a to, co je v ní ukryté – mozek. Více než 35 % lidí netuší, co to jsou zabezpečené stránky, a k čemu jsou dobré. Bezpečnostní prvky jsou důležité zejména při manipulaci s penězi – s vlastními penězi. Logo banky není dostačují, ale to mnoho lidí neví. A podvodníci ví, že lidi to neví, a také s tím rádi kalkulují a lákají je na podvodné účty.

Přitom stačí zkontrolovat ikonku zámečku a případně i bezpečnostní certifikát. Dobrá rada pro vás zní: „Stránku se zašifrovaným přenosem informací mezi uživatelem a serverem, prostřednictvím protokolu HTTPS lze identifikovat buď podle toho, že vedle webové adresy je vyobrazen zamčený visací zámeček, nebo podle toho, že její webová adresa začíná na https:// namísto běžného http://,“ radí uživatelům internetového bankovnictví a příznivců on-line placení Miroslav Wolf, expert na kybernetickou bezpečnost společnosti Gordic

Ne všechno je tak špatné

Abychom pouze nekritizovali, objevila jsem pár věcí, ve kterých jsou Češi dobří. Tak napříkad pro správu a přístup do internetového bankovnictví používají pouze své osobní zařízení, ať už počítač, notebook, mobilní telefon nebo tablet. Třetina využívá pracovní počítač, ke kterému mají přístup pouze oni.

Změny na svém bankovním účtu si Češi kontrolují alespoň jednou měsíčně. Zhruba dvě třetiny Čechů by nikdy neodpověděla na e-mail, který požaduje vyplnit citlivé údaje jako číslo platební karty, přihlašovací údaje do internetového bankovnictví či PIN kód k platební kartě či kartám. Data by bez rozmyslu vyplnilo pouze 1 % Čechů. Doufejme, že se jedná o procento, které si stěží pamatuje své PIN, pokud vůbec nějakou kartu má.

Cestovní pojištění na hory: Lepší je být připraven, než platit miliony

O čem bude tentokrát řeč? O lyžování, snowboardingu a dalších zimních radovánkách. Až na to, že tento článek příliš radostný nebude. Pravdou je, že zimní sporty jsou nejen zábavné, ale také nebezpečné. Stačí vteřina nepozornosti a zimní dovolená se promění v tragédii. Někdy i ve finanční tragédii.

Letošní zima je naprosto špičková. Aspoň pro majitele a provozovatele plných zimních středisek a hotelů, kteří si nad letošními zisky nepřestávají mnout ruce. Nadšení jsou samozřejmě i milovníci lyžařských sportů. Vždyť podmínky jsou perfektní a přejí i českým horám. Po sjezdovkách se prohání zkušení sportovci i začátečníci. Každý chce svůj díl sjezdovky a občas se jejich cesty potkají. A ne vždy je to u šálku horkého čaje nebo bombardina.

Nehody se stávají a na sjezdovkách každou chvíli

Osobně se považují za lyžaře – začátečníka a to již několik let. A nedomnívám se, že se na tom něco v brzké době změní. Lyžuji ráda, ale nijak skvěle. S ohledem na své schopnosti se snažím lyžovat obezřetně, sledovat okolí a nikoho neohrožovat. Občas se přirozeně uvolním a pustím to dolů v očích výraz neskonalé hrůzy. Ale to jen občas, a když je sjezdovka téměř prázdná. Nebojím, se že někoho srazím, tak rychle nejedu, ale že se mi budou profíci smát.

Můj kamarád jezdí mnohem lépe, vlastně o dost lépe. Před léty si to takhle svištěl po francouzské sjezdovce. Přišel pád, tma a těžké procitnutí v nemocnici. Nebýt pojištěný, tak by vážná zranění zdaleka nebyla jeho jediným problémem. Pojišťovna naštěstí jeho léčbu uhradila, on se uzdravil a dnes má mimčo a rodinku zářícím štěstím. Nehody se prostě stávají, on je příkladem. Zdaleka ne každý je však svědomitý jako on. Mnozí lyžaři zapomínají na jednu důležitou věc. Nehody se stávají a můžou se přihodit každému z nás. Proto je důležité být připravený.

Bacha na krále sjezdovek

Stejně jako na silnicích i na sjezdovkách se pohybují lyžaři – machři. Lyžují dobře, nebo si to aspoň myslí, a sjezdovky sjíždí rychlostí světla. A stejně jako na silnicích na jejich agresivní jízdu často doplácí nevinní lidé. Opravdu zkušení lyžaři i přes velkou rychlost vědí velice dobře, co dělají. V případě nutnosti dokáží správně zareagovat. Nejhorší jsou lyžaři, kteří své schopnosti přeceňují a jezdí nad své hranice. Jakmile se vyskytne problém, nemají šanci adekvátně reagovat a neštěstí je na světě.

Vážné úrazy nejsou ničím neobvyklým. Pojišťovny každý rok evidují zlomené končetiny, úrazy kolen, kotníku a holení, i vážné úrazy zlomených žeber s následkem propíchnuté plíce či úrazy hlavy. Pojišťovny dokonce uvádí, že každý třetí úraz je vážný. Nejhorší je, pokud lidé ignorují cestovní pojištění. V případě zranění musí léčbu platit ze svého. A zejména v zahraničí náklady na ošetření a léčbu šplhají do astronomických částek. A ne, kartička pojištěnce opravdu nestačí.

Ze hry nejste ani tehdy, pokud nehodu způsobíte. Zraněný má právo požadovat odpovídající finanční odškodné. Nedej bože, že srazíte vysokého manažera, na jehož příjmu je závislá celá rodina. Takové odškodné může činit i několik miliónů korun!

Když vzájemná ohleduplnost nestačí

Lyžařské desatero je všeobecně známé a lze s čistým svědomím říci, že jej lidé ve většině případech dodržují. Srážky a nehody mezi lyžaři však nejsou jedinou hrozbou, která na váš na sjezdovkách číhá. K nehodě může dojít na lanovce, vleku i na sjezdovce v důsledku chyby provozovatele. Provozovatel odpovídá za bezpečnou přepravu a zabezpečení nebezpečných míst na sjezdovkách – podpěry lan, pevná sněžná děla jsou obloženy matracemi, nebezpečné srázy zajištěné záchytnými sítěmi apod.

To však neznamená, že v případě pochybení provozovatele, chyba jednoznačně padá na jeho vrub. Je to především lyžař nebo snowboardista, o jehož zdraví tu jde. Proto by měl jízdu na sjezdovce vždy přizpůsobit podmínkám a svým schopnostem. Jednoduše stačí používat zdravý rozum, chovat se slušně a dbát principů bezpečné jízdy. Pokud se tak budou chovat všichni, nehod zajisté ubude.

Na vině bývá také špatný stav vybavení lyžařů. Zdaleka ne každý si nechá před sezónou či v jejím průběhu zkontrolovat a seřídit lyže a vázání. Když jim pak vybavení selže a dojde k úrazu, jsou nemilé překvapeni a leckdy skončí v nemocnici. Zapomínat bychom v žádném případě neměli na lyžařskou helmu, která může zabránit vážným zraněním hlavy. A to neplatí pouze pro děti. Vinu za způsobené zranění v důsledku špatného nebo nedostatečného vybavení si v takovém případě mohou klást pouze sobě.

Jak si vybrat cestovní pojištění na hory

Slušné chování na sjezdovkách by bylo krásné, ale je to tak trochu utopie. Jak již bylo řečeno, nehody se stávají a lepší je být připraven. Není mým cílem vám zde prodávat jakékoliv pojištění, ale cestovní pojištění opravdu smysl má. Spoléhat se na kartičku pojištěnce je v tomto směru lehkovážné. Nárok na ošetření a léčbu sice máte, ale za stejných podmínek jako občané daného státu. A v zahraničí je zdravotní péče drahá. Pro Čechy tak může být účet velmi nepříjemným překvapením. Doplácí se na léky, spoluúčasti za léčbu i převoz vrtulníkem. I relativně banální úraz tak může přijít na tisíce korun.

Cestovní pojištění nabízí prakticky všechny české pojišťovny a sjednat jej lze jednoduše online, za což můžete získat slevu až 5-10 %. Do evropských velehor běžně postačí pojistné limity pro léčebné výlohy ve výši 1,5 až 2 milionu korun. Součástí by mělo být také pojištění odpovědnosti pro případy, že škodu způsobíte vy.

A ještě jedna rada na závěr. Dávejte si pozor na alkohol. Lidé na sjezdovkách velmi rádi popíjí punč, grog či bombardino, aby si “rozehřáli” krev v žilách. Jenomže alkohol je jednou ze základních výluk, a pokud by došlo k nehodě, pojištění by vám nepomohlo.

Bezkontaktní platební karty aneb existují karty, o které přijít nechcete

Obsah mé peněženky je pro většinu lidí překvapující někdy až zneklidňující. Obsahuje totiž minimum nejrůznějších karet a kartiček. Jsem vlastníkem pouze jedné debetní a jedné kreditní karty od Moneta Money Bank. Po letech životních zkušeností jsem usoudila, že mi to ke spokojenosti bohatě stačí. A proč zmiňují konkrétní banku? Protože je to sakra důležité!

Při mém obvyklém projíždění internetem jsem narazila na velmi zajímavý článek na Měšec.cz o bezpečnosti placení bezkontaktními platebními kartami. Respektive samostatné placení bezpečné je, a nikdo vám peníze z karty “nestáhne” tím, že se o vás otře nějakým chytrým zařízením. Ale co se stane, když vám kartu zcizí nějaký neřád?

Při placení do 500 Kč není nutné zadávat PIN. Je vůbec možné, že trpělivý zloděj postupnými nákupy do této částky dokáže vyluxuovat celý účet? Banky od počátku tvrdí, že zneužití se nemusíme obávat a platební karta je doslova vzorem pro bezpečnost. Jak jsem se dočetla, realita zdaleka tak sluníčková není.

Reálný test s reálnými “živými” kartami ukázal, že se o své peníze máme právo bát

Měšec.cz vzal existující platební karty, s nimiž provedl cca 500 transakcí bez zadání bezpečnostního PINU. Přitom sledoval, jaká hlášení se objeví ve chvíli zamítnutí transakce, pokud k zamítnutí vůbec došlo. Výsledek testu ukázal, že limit pro vynucené potvrzení transakce ne vždy existuje, a někteří vydavatelé karet přehazují plnou odpovědnost na majitele platebních karet. Pokud tedy žijete s falešným pocitem, že platební karty mají bezpečnostní opatření, zapomeňte na něj. Zloděj vás s klidným svědomím a trpělivostí může obrat o veškeré úspory.

Já jsem si trochu oddychla, protože Moneta Money Bank má strop pro bezkontaktní platby nastavený na částce 2 500 Kč. Jak se říká “lepší než drátem do oka”. V některých případech si limit musí nastavit klient sám, pokud nechce riskovat zneužití karty. Jak jsou na tom ostatní banky?

Air Bank – platba byla zamítnuta po 10 provedených transakcích v celkové výši 5 000 Kč hláškou “překročen limit”

Česká spořitelna – k zamítnutí platby došlo po dosažení částky 2 000 Kč u debetní i kreditní karty

ČSOB – u karty Visa Infinite debetní byla platba zamítnuta po dosažení částky 1 500 Kč, u dalších karet limit činil 2 500 Kč

Equa bank – si moc dobrý obrázek v testu neudělala. Limit nemá žádný a z karty bylo tímto způsobem bez problémů uhrazeno 11 000 Kč a “brát” by bylo možné dál

Fio banka – po dosažení částky 2 000 Kč se objevila hláška “příliš velká částka”

Komerční banka – zde mohou být klienti v klidu. Platby byly zamítnut relativně rychle. U debetní karty při částce 980 Kč a u kreditní karty při částce 1 470 Kč

mBank – stejná situace jako u Equa bank

Moneta Money Bank – má limit ve výši 2 500 Kč nastavený u kreditních a debetních karet. Problém nastává s kreditní nálepkou, kde je situace stejná jako u Equa Bank a mBank

Raiffeisenbank – není na tom nejlépe, ale ani nejhůře. Hláška “překročen limit použití” se objevila při dosažení částky 3 000 Kč

UniCredit Banka – zablokovala další platby hláškou “nekrytá částka” při dosažení částky 4 500 Kč

ZUNO Bank – stejné jako u Equa bank a mBank

Ztrátou nebo krádeží karty se můžete připravit o nemalé peníze. Jedinou jistotou je být aktivní při ochraně vlastních peněz a nastavit si limit pro bezkontaktní platby. Shrňme se výše uvedené informace a na nebezpečné karty ukažme prstem. Nejen já doufám, že se tato informace dostane k bankám, která co nejdříve učiní příslušná opatření. Spokojenost zákazníka by přece měla stát na první místě.

Hodné banky vám peníze vrátí

Peníze nemusí zmizet v nenávratnu. Záleží na tom, jak je vaše banka “hodná”. Ty hodné banky vám ukradené peníze vrátí v plné výši. To však neznamená, že teď platební kartu pošlete dál a po týdnu budete chtít peníze nazpět. I ty hodné banky mají své podmínky, aby zabránily úmyslnému zneužití karet. Nejdůležitější je nahlásit ztracenou či ukradenou kartu co nejdříve.

Peníze vám bez průtahů vrátí Air Bank, Česká spořitelna a Raiffeisenbank. Komerční banka vrátí peníze u transakcí do maximálně 3 dnů před blokací karty. Na výsledek reklamace čekají ČSOB, Expobank, Fio banka a Moneta Money Bank. Spoluúčast ve výši 150 EUR si účtují Cetelem a UniCredit Bank.

Pokud chcete mít jistotu, že vaši kartu nikdo nezneužije, můžete jednoduše požádat o platební kartu bez bezkontaktní technologie. Nebo se ji jednoduše naučíte používat správně. Určitě se také vyplatí si tu a sem zkontrolovat, že vaše platební karty jsou stálou součástí vybavení peněženky. Zjistit, že platební kartu nemáte a váš účet zeje prázdnotou až po několika dnech, není ideální způsob.

Stinné stránky cyklistiky: Nehody bez pojištění stojí hodně peněz

Cyklistika je v Česku oblíbeným sportem. Ač se nyní může tato poznámka znát vcelku nevhodná, na cyklisty narazíme (bohužel někdy doslova) i během zimních měsíců. Dopravní nehody, jejichž účastníky jsou auta, cyklisté i chodci, jsou na denním (ne)pořádku a následky bývají mnohdy tragické. Zatímco motoristé musí být pojištění ze zákona, u cyklistů a chodců žádné “povinné ručení” neexistuje.

Je to vlastně trochu nefér. Účastníky silničního provozu jsme všichni – motoristé, cyklisté i chodci. Přesto je povinné ručení povinné pouze pro vlastníky motorových vozidel. Přitom nehodu může zavinit také cyklista nebo chodec. Statistiky ukazují, že se nejedná o nic neobvyklého.

Podařilo se mi najít výsledky policejních statistik z loňského roku. Od ledna do července způsobili “necyklisté” 2 678 nehod, při nichž zemřelo 33 lidí. Kdo však zaplatí způsobenou škodu, pokud není cyklista náhodou pojištěný?

Pojištění odpovědnosti má minimum cyklistů

Ideální by bylo, pokud by každý člověk – cyklista i chodec, měl sjednané soukromé pojištění odpovědnosti. V případě, že by zavinil nehodu, způsobená škoda by byla uhrazená právě z tohoto pojištění. To však není obvykle a pojištění odpovědnosti má sjednané jen minimum lidí.

Způsobenou škodu musí, respektive by viník měl, uhradit z vlastní kapsy. A co si budeme povídat, úplného odškodného se poškození domáhají velmi těžko i přesto, že to nařizuje nový občanský zákoník. A jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere. Trochu kruté, ale je to tak.

Navíc nový občanský zákoník značně změnil pravidla vyplácení odškodného a sumy se zrušením tabulek výrazně navýšily. Už dávno neplatí stejná čísla pro stejné úrazy a následky, v potaz se bere například vliv zranění na život poškozeného. Je velký rozdíl, pokud způsobíte vážnou zlomeninu ruku učitelce na základní škole nebo slavnému houslistovi, kterého ruce doslova živí.

A nejde jen o zdraví. Nechtěně srazíte jiného cyklistu či chodce mířícího do práce? Ač je on sám v pořádku a zdráv, pádem došlo k rozbití mobilního telefonu či notebooku. I to musí viník uhradit a bez nesouhlasných projevů. Jak se říká, za chyby se platí.

Cyklisté a chodci: Myslete nejen na své zdraví, ale i peněženku

Motoristé kritizují cyklisty a chodce, cyklisté lamentují nad chodci a motoristy a chodci považují za hrubiány motoristy i cyklisty. Přitom by stačila vzájemná ohleduplnost a tolerance. To je však poněkud utopická představa, a tak se musíme smířit s tím, že se na silnicích pohybují a vždy pohybovat budou jak agresivní řidiči, tak i nemotorní cyklisté a nepozorní chodci.

Jenomže cyklista, který způsobí nehodu, dopadne nejen hůře, ale ještě musí zaplatit způsobenou škodu. A samozřejmě i škodu, kterou způsobil sám sobě. Podle pojišťováků jsou škody způsobené cyklisty nejčastějšími důvody pro plnění v rámci pojištění z činností v běžném občanském životě! I při zdánlivě neškodném pádu může dojít k závažnému poranění hlavy či páteře a odškodnění může podle nových pravidel vyjít i na několik miliónů korun.

A nyní jsme se opět dostali k výše zmiňovanému pojištění odpovědnosti. To je jediným možným řešením, jak se nepříjemným situacím s vymáháním odškodného a bolestného lze vyhnout. Nejedná se o nijak závratně drahé pojištění a lze jej sjednat samostatně, tak i jako součást pojištění domácnosti. Pojištění odpovědnosti vyjde na pár set korun ročně s ohledem na zvolený pojistný limit. Čím vyšší, tím lepší. U cyklistů se doporučuje alespoň 600 000 korun. Navíc v rámci pojištění domácnosti lze pojistit i samotné kolo.

Nepijte alkohol a nasaďte si helmu předtím než, vlezete na kolo

Alkohol nezatracuji, ani neusiluji o jeho absolutní vymýcení. Není třeba, pokud si oblíbený drink dopřejeme jindy než za volantem auta nebo za řídítky kola. Kromě toho, že pod vlivem alkoholu dochází k nejtragičtějším nehodám, nastává problém i s pojistným plněním. To platí jak u pojištěného řidiče, tak i pojištěného cyklisty.

Alkohol je totiž součástí všech pojistných podmínek. Pokud způsobí cyklista škodu pod vlivem alkoholu (což mu musí být jednoznačně prokázáno), pojišťovna má právo pojistné plnění pokrátit nebo dokonce zamítnout. A jsme opět na začátku. V takovém případě musí cyklista škodu zaplatit ze svého.

Na zamítnutím vyplacení pojistného plnění má vliv také technický stav kola či ochranná helma. Pokud způsobené zranění přímo souvisí s tím, že cyklista neměl helmu, pojišťovna mu rovněž nemusí vyplatit 100 % pojistného plnění. Takže pokud rádi jezdíte na kole, popřemýšlejte nad tím, zda by se vám pojištění odpovědnosti přece jen nevyplatilo.