Monika Šaríková – 5. stránka

Cestovní pojištění na hory: Lepší je být připraven, než platit miliony

O čem bude tentokrát řeč? O lyžování, snowboardingu a dalších zimních radovánkách. Až na to, že tento článek příliš radostný nebude. Pravdou je, že zimní sporty jsou nejen zábavné, ale také nebezpečné. Stačí vteřina nepozornosti a zimní dovolená se promění v tragédii. Někdy i ve finanční tragédii.

Letošní zima je naprosto špičková. Aspoň pro majitele a provozovatele plných zimních středisek a hotelů, kteří si nad letošními zisky nepřestávají mnout ruce. Nadšení jsou samozřejmě i milovníci lyžařských sportů. Vždyť podmínky jsou perfektní a přejí i českým horám. Po sjezdovkách se prohání zkušení sportovci i začátečníci. Každý chce svůj díl sjezdovky a občas se jejich cesty potkají. A ne vždy je to u šálku horkého čaje nebo bombardina.

Nehody se stávají a na sjezdovkách každou chvíli

Osobně se považují za lyžaře – začátečníka a to již několik let. A nedomnívám se, že se na tom něco v brzké době změní. Lyžuji ráda, ale nijak skvěle. S ohledem na své schopnosti se snažím lyžovat obezřetně, sledovat okolí a nikoho neohrožovat. Občas se přirozeně uvolním a pustím to dolů v očích výraz neskonalé hrůzy. Ale to jen občas, a když je sjezdovka téměř prázdná. Nebojím, se že někoho srazím, tak rychle nejedu, ale že se mi budou profíci smát.

Můj kamarád jezdí mnohem lépe, vlastně o dost lépe. Před léty si to takhle svištěl po francouzské sjezdovce. Přišel pád, tma a těžké procitnutí v nemocnici. Nebýt pojištěný, tak by vážná zranění zdaleka nebyla jeho jediným problémem. Pojišťovna naštěstí jeho léčbu uhradila, on se uzdravil a dnes má mimčo a rodinku zářícím štěstím. Nehody se prostě stávají, on je příkladem. Zdaleka ne každý je však svědomitý jako on. Mnozí lyžaři zapomínají na jednu důležitou věc. Nehody se stávají a můžou se přihodit každému z nás. Proto je důležité být připravený.

Bacha na krále sjezdovek

Stejně jako na silnicích i na sjezdovkách se pohybují lyžaři – machři. Lyžují dobře, nebo si to aspoň myslí, a sjezdovky sjíždí rychlostí světla. A stejně jako na silnicích na jejich agresivní jízdu často doplácí nevinní lidé. Opravdu zkušení lyžaři i přes velkou rychlost vědí velice dobře, co dělají. V případě nutnosti dokáží správně zareagovat. Nejhorší jsou lyžaři, kteří své schopnosti přeceňují a jezdí nad své hranice. Jakmile se vyskytne problém, nemají šanci adekvátně reagovat a neštěstí je na světě.

Vážné úrazy nejsou ničím neobvyklým. Pojišťovny každý rok evidují zlomené končetiny, úrazy kolen, kotníku a holení, i vážné úrazy zlomených žeber s následkem propíchnuté plíce či úrazy hlavy. Pojišťovny dokonce uvádí, že každý třetí úraz je vážný. Nejhorší je, pokud lidé ignorují cestovní pojištění. V případě zranění musí léčbu platit ze svého. A zejména v zahraničí náklady na ošetření a léčbu šplhají do astronomických částek. A ne, kartička pojištěnce opravdu nestačí.

Ze hry nejste ani tehdy, pokud nehodu způsobíte. Zraněný má právo požadovat odpovídající finanční odškodné. Nedej bože, že srazíte vysokého manažera, na jehož příjmu je závislá celá rodina. Takové odškodné může činit i několik miliónů korun!

Když vzájemná ohleduplnost nestačí

Lyžařské desatero je všeobecně známé a lze s čistým svědomím říci, že jej lidé ve většině případech dodržují. Srážky a nehody mezi lyžaři však nejsou jedinou hrozbou, která na váš na sjezdovkách číhá. K nehodě může dojít na lanovce, vleku i na sjezdovce v důsledku chyby provozovatele. Provozovatel odpovídá za bezpečnou přepravu a zabezpečení nebezpečných míst na sjezdovkách – podpěry lan, pevná sněžná děla jsou obloženy matracemi, nebezpečné srázy zajištěné záchytnými sítěmi apod.

To však neznamená, že v případě pochybení provozovatele, chyba jednoznačně padá na jeho vrub. Je to především lyžař nebo snowboardista, o jehož zdraví tu jde. Proto by měl jízdu na sjezdovce vždy přizpůsobit podmínkám a svým schopnostem. Jednoduše stačí používat zdravý rozum, chovat se slušně a dbát principů bezpečné jízdy. Pokud se tak budou chovat všichni, nehod zajisté ubude.

Na vině bývá také špatný stav vybavení lyžařů. Zdaleka ne každý si nechá před sezónou či v jejím průběhu zkontrolovat a seřídit lyže a vázání. Když jim pak vybavení selže a dojde k úrazu, jsou nemilé překvapeni a leckdy skončí v nemocnici. Zapomínat bychom v žádném případě neměli na lyžařskou helmu, která může zabránit vážným zraněním hlavy. A to neplatí pouze pro děti. Vinu za způsobené zranění v důsledku špatného nebo nedostatečného vybavení si v takovém případě mohou klást pouze sobě.

Jak si vybrat cestovní pojištění na hory

Slušné chování na sjezdovkách by bylo krásné, ale je to tak trochu utopie. Jak již bylo řečeno, nehody se stávají a lepší je být připraven. Není mým cílem vám zde prodávat jakékoliv pojištění, ale cestovní pojištění opravdu smysl má. Spoléhat se na kartičku pojištěnce je v tomto směru lehkovážné. Nárok na ošetření a léčbu sice máte, ale za stejných podmínek jako občané daného státu. A v zahraničí je zdravotní péče drahá. Pro Čechy tak může být účet velmi nepříjemným překvapením. Doplácí se na léky, spoluúčasti za léčbu i převoz vrtulníkem. I relativně banální úraz tak může přijít na tisíce korun.

Cestovní pojištění nabízí prakticky všechny české pojišťovny a sjednat jej lze jednoduše online, za což můžete získat slevu až 5-10 %. Do evropských velehor běžně postačí pojistné limity pro léčebné výlohy ve výši 1,5 až 2 milionu korun. Součástí by mělo být také pojištění odpovědnosti pro případy, že škodu způsobíte vy.

A ještě jedna rada na závěr. Dávejte si pozor na alkohol. Lidé na sjezdovkách velmi rádi popíjí punč, grog či bombardino, aby si “rozehřáli” krev v žilách. Jenomže alkohol je jednou ze základních výluk, a pokud by došlo k nehodě, pojištění by vám nepomohlo.

Bezkontaktní platební karty aneb existují karty, o které přijít nechcete

Obsah mé peněženky je pro většinu lidí překvapující někdy až zneklidňující. Obsahuje totiž minimum nejrůznějších karet a kartiček. Jsem vlastníkem pouze jedné debetní a jedné kreditní karty od Moneta Money Bank. Po letech životních zkušeností jsem usoudila, že mi to ke spokojenosti bohatě stačí. A proč zmiňují konkrétní banku? Protože je to sakra důležité!

Při mém obvyklém projíždění internetem jsem narazila na velmi zajímavý článek na Měšec.cz o bezpečnosti placení bezkontaktními platebními kartami. Respektive samostatné placení bezpečné je, a nikdo vám peníze z karty “nestáhne” tím, že se o vás otře nějakým chytrým zařízením. Ale co se stane, když vám kartu zcizí nějaký neřád?

Při placení do 500 Kč není nutné zadávat PIN. Je vůbec možné, že trpělivý zloděj postupnými nákupy do této částky dokáže vyluxuovat celý účet? Banky od počátku tvrdí, že zneužití se nemusíme obávat a platební karta je doslova vzorem pro bezpečnost. Jak jsem se dočetla, realita zdaleka tak sluníčková není.

Reálný test s reálnými “živými” kartami ukázal, že se o své peníze máme právo bát

Měšec.cz vzal existující platební karty, s nimiž provedl cca 500 transakcí bez zadání bezpečnostního PINU. Přitom sledoval, jaká hlášení se objeví ve chvíli zamítnutí transakce, pokud k zamítnutí vůbec došlo. Výsledek testu ukázal, že limit pro vynucené potvrzení transakce ne vždy existuje, a někteří vydavatelé karet přehazují plnou odpovědnost na majitele platebních karet. Pokud tedy žijete s falešným pocitem, že platební karty mají bezpečnostní opatření, zapomeňte na něj. Zloděj vás s klidným svědomím a trpělivostí může obrat o veškeré úspory.

Já jsem si trochu oddychla, protože Moneta Money Bank má strop pro bezkontaktní platby nastavený na částce 2 500 Kč. Jak se říká “lepší než drátem do oka”. V některých případech si limit musí nastavit klient sám, pokud nechce riskovat zneužití karty. Jak jsou na tom ostatní banky?

Air Bank – platba byla zamítnuta po 10 provedených transakcích v celkové výši 5 000 Kč hláškou “překročen limit”

Česká spořitelna – k zamítnutí platby došlo po dosažení částky 2 000 Kč u debetní i kreditní karty

ČSOB – u karty Visa Infinite debetní byla platba zamítnuta po dosažení částky 1 500 Kč, u dalších karet limit činil 2 500 Kč

Equa bank – si moc dobrý obrázek v testu neudělala. Limit nemá žádný a z karty bylo tímto způsobem bez problémů uhrazeno 11 000 Kč a “brát” by bylo možné dál

Fio banka – po dosažení částky 2 000 Kč se objevila hláška “příliš velká částka”

Komerční banka – zde mohou být klienti v klidu. Platby byly zamítnut relativně rychle. U debetní karty při částce 980 Kč a u kreditní karty při částce 1 470 Kč

mBank – stejná situace jako u Equa bank

Moneta Money Bank – má limit ve výši 2 500 Kč nastavený u kreditních a debetních karet. Problém nastává s kreditní nálepkou, kde je situace stejná jako u Equa Bank a mBank

Raiffeisenbank – není na tom nejlépe, ale ani nejhůře. Hláška “překročen limit použití” se objevila při dosažení částky 3 000 Kč

UniCredit Banka – zablokovala další platby hláškou “nekrytá částka” při dosažení částky 4 500 Kč

ZUNO Bank – stejné jako u Equa bank a mBank

Ztrátou nebo krádeží karty se můžete připravit o nemalé peníze. Jedinou jistotou je být aktivní při ochraně vlastních peněz a nastavit si limit pro bezkontaktní platby. Shrňme se výše uvedené informace a na nebezpečné karty ukažme prstem. Nejen já doufám, že se tato informace dostane k bankám, která co nejdříve učiní příslušná opatření. Spokojenost zákazníka by přece měla stát na první místě.

Hodné banky vám peníze vrátí

Peníze nemusí zmizet v nenávratnu. Záleží na tom, jak je vaše banka “hodná”. Ty hodné banky vám ukradené peníze vrátí v plné výši. To však neznamená, že teď platební kartu pošlete dál a po týdnu budete chtít peníze nazpět. I ty hodné banky mají své podmínky, aby zabránily úmyslnému zneužití karet. Nejdůležitější je nahlásit ztracenou či ukradenou kartu co nejdříve.

Peníze vám bez průtahů vrátí Air Bank, Česká spořitelna a Raiffeisenbank. Komerční banka vrátí peníze u transakcí do maximálně 3 dnů před blokací karty. Na výsledek reklamace čekají ČSOB, Expobank, Fio banka a Moneta Money Bank. Spoluúčast ve výši 150 EUR si účtují Cetelem a UniCredit Bank.

Pokud chcete mít jistotu, že vaši kartu nikdo nezneužije, můžete jednoduše požádat o platební kartu bez bezkontaktní technologie. Nebo se ji jednoduše naučíte používat správně. Určitě se také vyplatí si tu a sem zkontrolovat, že vaše platební karty jsou stálou součástí vybavení peněženky. Zjistit, že platební kartu nemáte a váš účet zeje prázdnotou až po několika dnech, není ideální způsob.

Stinné stránky cyklistiky: Nehody bez pojištění stojí hodně peněz

Cyklistika je v Česku oblíbeným sportem. Ač se nyní může tato poznámka znát vcelku nevhodná, na cyklisty narazíme (bohužel někdy doslova) i během zimních měsíců. Dopravní nehody, jejichž účastníky jsou auta, cyklisté i chodci, jsou na denním (ne)pořádku a následky bývají mnohdy tragické. Zatímco motoristé musí být pojištění ze zákona, u cyklistů a chodců žádné “povinné ručení” neexistuje.

Je to vlastně trochu nefér. Účastníky silničního provozu jsme všichni – motoristé, cyklisté i chodci. Přesto je povinné ručení povinné pouze pro vlastníky motorových vozidel. Přitom nehodu může zavinit také cyklista nebo chodec. Statistiky ukazují, že se nejedná o nic neobvyklého.

Podařilo se mi najít výsledky policejních statistik z loňského roku. Od ledna do července způsobili “necyklisté” 2 678 nehod, při nichž zemřelo 33 lidí. Kdo však zaplatí způsobenou škodu, pokud není cyklista náhodou pojištěný?

Pojištění odpovědnosti má minimum cyklistů

Ideální by bylo, pokud by každý člověk – cyklista i chodec, měl sjednané soukromé pojištění odpovědnosti. V případě, že by zavinil nehodu, způsobená škoda by byla uhrazená právě z tohoto pojištění. To však není obvykle a pojištění odpovědnosti má sjednané jen minimum lidí.

Způsobenou škodu musí, respektive by viník měl, uhradit z vlastní kapsy. A co si budeme povídat, úplného odškodného se poškození domáhají velmi těžko i přesto, že to nařizuje nový občanský zákoník. A jak se říká, kde nic není, ani smrt nebere. Trochu kruté, ale je to tak.

Navíc nový občanský zákoník značně změnil pravidla vyplácení odškodného a sumy se zrušením tabulek výrazně navýšily. Už dávno neplatí stejná čísla pro stejné úrazy a následky, v potaz se bere například vliv zranění na život poškozeného. Je velký rozdíl, pokud způsobíte vážnou zlomeninu ruku učitelce na základní škole nebo slavnému houslistovi, kterého ruce doslova živí.

A nejde jen o zdraví. Nechtěně srazíte jiného cyklistu či chodce mířícího do práce? Ač je on sám v pořádku a zdráv, pádem došlo k rozbití mobilního telefonu či notebooku. I to musí viník uhradit a bez nesouhlasných projevů. Jak se říká, za chyby se platí.

Cyklisté a chodci: Myslete nejen na své zdraví, ale i peněženku

Motoristé kritizují cyklisty a chodce, cyklisté lamentují nad chodci a motoristy a chodci považují za hrubiány motoristy i cyklisty. Přitom by stačila vzájemná ohleduplnost a tolerance. To je však poněkud utopická představa, a tak se musíme smířit s tím, že se na silnicích pohybují a vždy pohybovat budou jak agresivní řidiči, tak i nemotorní cyklisté a nepozorní chodci.

Jenomže cyklista, který způsobí nehodu, dopadne nejen hůře, ale ještě musí zaplatit způsobenou škodu. A samozřejmě i škodu, kterou způsobil sám sobě. Podle pojišťováků jsou škody způsobené cyklisty nejčastějšími důvody pro plnění v rámci pojištění z činností v běžném občanském životě! I při zdánlivě neškodném pádu může dojít k závažnému poranění hlavy či páteře a odškodnění může podle nových pravidel vyjít i na několik miliónů korun.

A nyní jsme se opět dostali k výše zmiňovanému pojištění odpovědnosti. To je jediným možným řešením, jak se nepříjemným situacím s vymáháním odškodného a bolestného lze vyhnout. Nejedná se o nijak závratně drahé pojištění a lze jej sjednat samostatně, tak i jako součást pojištění domácnosti. Pojištění odpovědnosti vyjde na pár set korun ročně s ohledem na zvolený pojistný limit. Čím vyšší, tím lepší. U cyklistů se doporučuje alespoň 600 000 korun. Navíc v rámci pojištění domácnosti lze pojistit i samotné kolo.

Nepijte alkohol a nasaďte si helmu předtím než, vlezete na kolo

Alkohol nezatracuji, ani neusiluji o jeho absolutní vymýcení. Není třeba, pokud si oblíbený drink dopřejeme jindy než za volantem auta nebo za řídítky kola. Kromě toho, že pod vlivem alkoholu dochází k nejtragičtějším nehodám, nastává problém i s pojistným plněním. To platí jak u pojištěného řidiče, tak i pojištěného cyklisty.

Alkohol je totiž součástí všech pojistných podmínek. Pokud způsobí cyklista škodu pod vlivem alkoholu (což mu musí být jednoznačně prokázáno), pojišťovna má právo pojistné plnění pokrátit nebo dokonce zamítnout. A jsme opět na začátku. V takovém případě musí cyklista škodu zaplatit ze svého.

Na zamítnutím vyplacení pojistného plnění má vliv také technický stav kola či ochranná helma. Pokud způsobené zranění přímo souvisí s tím, že cyklista neměl helmu, pojišťovna mu rovněž nemusí vyplatit 100 % pojistného plnění. Takže pokud rádi jezdíte na kole, popřemýšlejte nad tím, zda by se vám pojištění odpovědnosti přece jen nevyplatilo.

Platební karty aneb debetní karta není kreditní karta a naopak

Peněženka naditá platebními kartami přináší příjemný pocit bezstarostnosti a dostatku peněz vždy po ruce. A to i když peníze na všech kartách nejsou naše. V peněžence můžeme mít hned dva typy karet – debetní a kreditní. Zatímco na jedné jsou peníze opravdu naše, na té druhé tomu tak není.

Pro platební karty se zažil pojem “kreditky”. To však není přesné a vlastně je to úplně chybné označení. Správně bychom měli říkat “debetky a kreditky”. Může se to zdát jako malicherné hraní se slovíčky, ale ve skutečném životě určitá úroveň finanční gramotnosti hraje významnou roli. Zachránit nám totiž může nemálo peněz. Těch vlastních i nevlastních. A právě proto se společně podíváme na debetní a kreditní karty. Ačkoliv na první pohled vypadají stejně, stejné vůbec nejsou.

Co je tvé, je mé a co je mé, do toho ti nic není

Vtipné, že? Ne však ve světě finančních financích. Co je jednou vaše, příště vaše být nemusí. Pokud si nedáte dobrý pozor. Vaše jsou peníze na debetní kartě. Debetní karta je vázána k osobnímu účtu, na který vám chodí peníze. Například výplata nebo pravidelný nájem z bytu, který pronajímáte. Nebo alimenty. Tyto “své” peníze můžete utrácet, jak a kdy se vám zachce. Dobré je, když vám peníze na účet chodí pravidelně. Jinak nemáte, co utrácet.

Peníze na kreditní kartě vaše nejsou. Ale můžete je používat. A musíte je vrátit. A s úrokem. Princip kreditních karet je jednoduchý. Je to půjčka. Šikovná půjčka, která vám může dobře posloužit, anebo hodně uškodit. Vše závisí na správném používání. Na kreditní kartě máte k dispozici peníze až do výše limitu, které vám její poskytovatel schválil. Až do výše tohoto limitu můžete platit nebo vybírat.

Zásadní rozdíl mezi debetkami a kreditkami tedy spočívá ve vlastnění peněz. Zatímco na debetce máte vlastní peníze, na kreditce používáte cizí peníze. Když vám na debetce dojdou peníze, jste bez peněz, toť vše. Když vám dojdou na kreditce, musíte je stejně vrátit a to s nemalým úrokem. Dopadnout to může i tak, že veškeré peníze, které vám přijdou na debetku, skončí na kreditce. Bez úsměvu.

Nemusí tomu tak být, pokud kreditní karty používáte s rozumem a využíváte jejich výhod ve svůj prospěch. V takovém případě může být kreditní karta naopak velmi užitečný platební nástroj.

Kreditní karta a 3 pravidla, jak ji používat bezpečně, správně a zdarma

O kreditkách neboli kreditních kartách se všeobecně ví, že úrok za využité peníze není nejmenší. Jenomže časy se změnily, konkurence je vysoká a kreditních karet je kolem nás jako smetí. Banky a větší nebankovní finanční společnosti se můžou přetrhnout, aby zrovna jejich kreditka zaujímala v naší peněžence stěžejní místo. A tak tu máme pár výhod, kvůli kterým se jedna kreditka v peněžence vyplatí.

Pravidlo první: NIKDY NEVYBÍREJTE HOTOVOST

Nikdy ale opravdu nikdy nevkládejte kreditní kartu do bankomatu, abyste vybrali hotovost. Učiňte tak pouze tehdy, pokud jste si dobře vědomi, kolik za výběr zaplatíte. U kreditních karet bývá poplatek za výběr vysoký. Obvykle se jedná o procenta z vybrané částky se stanovením minimální výše poplatku (např. 0,1 %, nejméně však 200 Kč). Zaplatit 200 Kč, když potřebujete vybrat tisícovku?

Pravidlo druhé: PLAŤTE, PLAŤTE A PLAŤTE

Za používání karty při bezhotovostním styku můžete získat pár výhod. Nejčastěji je to vrácení určité částky zpět, různé věrnostní programy, slevy a bonusy u vybraných obchodníků a tak dále. Toto pravidlo však více než jiné souvisí s pravidlem třetím.

Pravidlo třetí: SPLÁCEJTE V BEZÚROČNÉM OBDOBÍ

Pokud nechcete platit úrok, vždy využité peníze splaťte v bezúročném období. Obvykle se jedná o lhůtu cca 40 až 60 dní, během který můžete peníze vrátit a nezaplatit ani korunu. To znamená, že žijte z peněz banky zadarmo. Na výběry z bankomatů se bezúročné období nevztahuje nikdy!

Pokud je pro vás splnění uvedených 3 pravidel nemožné, raději se kreditní kartu vůbec nepořizujte. Splácení kreditních karet, u nichž může být úrok vyšší než 20 %, nikdy nebude patřit mezi vaše oblíbené činnosti.

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají

Hezky po lopatě jsme si řekli, proč můžou být kreditní karty fajn, a jak je používat, aby nám místo peněz nezbyly oči pro pláč. Ale jak si takovou kreditku vybrat? Stejně jako u jiných finančních produktů platí, že stejné produkty nikdy nejsou stejné. U různých poskytovatelů mohou mít různé podmínky a různé výhody. Vyplatí se tedy najít tu nejvýhodnější – ideálně samé výhody a žádné úroky.

Kreditní kartu banky nabízí samy od sebe a ochotně. Doslova nám je vnucují a samy nám lítají do peněženek se slovy, jak jsou úžasné. Nyní už víme, že tak perfektní zase nejsou. A díky tomu, že víme, si můžeme vybírat. Když vám banka nebo jiná finanční společnost nabídne kartu, neberte si ji hned. Raději se doma a v klidu bez vidiny snadných peněz zamyslete, co vám může ona kreditka přinést – pozitivního i negativního. Nemusíte se bát, kreditní kartu vám rádi dají, kdykoliv budete chtít.

Jednu kreditní kartu se mít vyplatí. Pokud ji neplánujete využívat pravidelně, pak si vyberte takovou, kde neplatíte za její vydání a vedení. Je přece zbytečné platit za něco, co nepoužíváte. Na druhou stranu budete mít vedlejší a hlavně okamžitý zdroj peněz pro nečekané situace. A to se může občas hodit.

Zatočí nový zákon s lichváři nebo je to jen další výkřik do tmy?

Už je to tu! Dlouho slibovaná a ještě déle připravovaná novela zákona o spotřebitelském úvěru konečně vešla v platnost. Stalo se tak 1. prosince a tento den by se měl stát počátkem konce všech podvodných lichvářů. Otázkou je, zda tomu tak opravdu bude, anebo nový zákon lichváře akorát tak štípne do zadku.

Tak se na to podívejme. Původní zákon o spotřebitelském úvěru měl do nebe volající nedostatky, které poskytovatelé půjček s téměř škodolibou radostí využívali. Asi největší kritice býval podrobován nedostatečný rozsah zákona, který se vztahoval pouze na spotřebitelské půjčky od částky 5 000 Kč a výše s výjimkou hypoték.

Kouzelné mikropůjčky vyčarovaly leda velké dluhy

S půjčkami do 5 000 Kč se doslova roztrhl pytel. Neuplynul den, aby mi někdo nenabízel superlevnou půjčku. Vlastně jsem často mívala pocit, že mi někdo dává peníze zadarmo. Všechny nabízené půjčky byly tááááák výhodné a žádná neměla chybu. Realita byla samozřejmě úplně odlišná.

Poskytovatelé půjček nejsou žádní hlupáci a velmi rychle si uvědomili, jaké možnosti půjčky do 5 000 Kč skýtají. Vzhledem k tomu, že se na ně nevztahoval zákon, si de facto mohli vymyslet cokoliv. A tak se objevily mikropůjčky, půjčky před výplatou, rychlé půjčky, sms půjčky, kouzelné půjčky neboli rychlé peníze pro každého. Peníze se rozdávaly ve velkém a lidé je brali. Bylo to tak jednoduché.

Jenomže krásné časy nevydrží věčně. A dluhy se musí splácet. Radost ze snadné půjčky rychle překonaly splátky, které nebylo vůbec snadné splácet. Kdo nezaplatil včas, mohl se těšit na drahé upomínky, nové splátky a sankce za nesplácení. Z malé půjčky se rázem stal velký dluh. Tisíce lidí se nyní potácí ve finančních problémech, protože nedokázali ukočírovat své touhy a dluhy.

Kde je poptávka, tam je nabídka

Na druhou stranu chyba není pouze na straně lichvářů. Za vzniklé potíže si mohou často lidé sami. Jsou nezodpovědní a nepřemýšlí nad tím, co dělají. A přesně takoví lidé jsou pro lichváře a jim podobné podvodníky zlatým dolem. Lichváři zcela úmyslně cílí na slabší jedince, na lidi s nedostatečným vzděláním, nízkým platem či jinou zoufalou situací. Tito lidé potřebují peníze a lichváři jim je na rozdíl od bank dají. A s úsměvem.

Tito lidé si v dané situaci nedokáží pomoci. Peníze získají snadno, ale splácet je nedokáží. Berou si tedy další a další půjčky, až se dostanou do šíleného kolotoče, ze kterého není cesta ven. Přichází upomínky, soudy, exekuce a v nejhorším případě lidé končí na ulici bez rodiny a domova. Česká vláda si tristní situaci údajně uvědomovala, a proto se rozhodla zákon změnit a zdokonalit jej. Rozhodla se s lichváři zatočit a ztížit jim podmínky. Nejlepší by však bylo, kdyby se lidé nenechali odírat. Když nebude poptávka, nebude nabídka a lichváři jednoho dne sami od sebe zmizí z povrchu zemského. Ale také jednoduché to nebylo, není a nikdy nebude. A proto máme zákony.

Přinese novela zákona očekávané změny?

A tak tu máme novelu zákona o spotřebitelském úvěru, jejíž prioritou je vyšší ochrana spotřebitelů a jejich práv. Pokud by vše šlo, tak jak má, během následujících měsíců by měly stovky a tisíce poskytovatelů půjček zrušit živnost. Změnily se totiž podmínky, za který je možné půjčky poskytovat.

Za prvé poskytovatelem půjček už nemůže být jen tak někdo. Dříve stačilo zaskočit na živnostenský úřad a zaplatit si živnost. Od 1. prosince platí, že poskytovatelem půjčky musí být osoba s ukončeným středoškolským vzděláním (maturitou). To není vše. Zájemce o tuto živnost také bude muset složit odborné zkoušky z oblasti financí.

Za druhé tu máme požadavek na minimální kapitál. Všichni poskytovatele půjček musí doložit minimální kapitál ve výši 20 000 000 korun. A to už je pádný důvod, proč padnout a v živnosti už nepokračovat. Tisíce drobných poskytovatelů tak velký kapitál není schopno doložit.

Za třetí do hry vstoupila Česká národní banka. Kromě toho, že byla nově pověřená kontrolou nebankovních společností (dosud tak činila Česká obchodní inspekce), bude vydávat licence nebankovním poskytovatelům půjček. A kdo nebude mít licenci, nebude moci podnikat. Stávající poskytovatelé mají 18 měsíců na získání licence, jinak končí.

Máme tu pár dobře znějících podmínek, které by měly neférovým poskytovatelům půjček důkladně zatopit. Lichváři a další podvodníčci si už ale dávno hledají cestičky jako “novinky” obejít bez úhony na zisku. Co se týče požadavku na kapitál, je pravděpodobné, že se menší poskytovatelé budou sjednocovat. Takže úvěrových společností ubude pouze navenek.

Novela zákona také přináší novinku v podobě stanovení maximální hranice pro pokuty a sankce, které podle nového zákona nesmí přesáhnout více než 0,1 procenta denně z dlužné částky. Celková výše smluvních pokut nesmí být vyšší než 50 % jistiny, nejvýše však 200 000 Kč. Říkáte si, to přece lichváři nemohou přežít? Bohužel nikoliv. Své “zisky” lichváři pouze přelijou na upomínky, které zákon nijak neomezuje. A tak budou posílat drahé upomínky jednu za druhou a dluhy stále porostou.

Jak z toho ven? Můžeme nadále zpřísňovat zákony a snažit se lichváře potírat jednoho po druhém. Nejlepší a nejefektivnějším cestou je zlepšovat finanční gramotnost českého národa, díky které lichváři nebudou mít šanci na úspěch, natož na zisk.