Krást nebo tisknout? Aneb co dělat, když dojdou peníze

Když peněženka zeje prázdnotou a bankovní účet jakbysmet, do myslí se vkrádá myšlenka na vyloupení banky. Vždyť bankovní lupiči a nájemní vrazi patří mezi nejoblíbenější filmové role! Jenomže ani ve filmu se loupež banky neobejde beze ztrát. Mnohem bezpečněji se jeví padělání peněz.

Ale no tak, bez nadsázky a humoru by ten lidský život byla pouhopouhá nuda a šeď. Takže lepší trapný vtip o padělání peněz než žádný. Vyloudí-li to alespoň jeden úsměv, stojí to za to. Navíc je to vcelku zajímavé téma z oblasti financí. Do osobních financích už bych to raději neřadila. Samozřejmě to záleží na úhlu pohledu, nicméně živnostenský list na to nedostanete, alespoň ne v Česku 🙂

Zasadit a počkat. Kdyby by to bylo tak jednoduché, každý by byl zahradníkem 😉

Padělání peněz aneb teorie ještě nikoho nezabila

Ve skutečnosti není padělání peněz vůbec nic snadného ani levného. Kvalitní tiskárna a zlaté české ručičky opravdu nestačí. Pravé peníze se tisknou na speciálních tiskárnách na speciální vysoce kvalitní bankovkový papír vyrobený na bázi bavlny, který je v poslední době měněn za speciální polymerový substrát. Vskutku speciální záležitost.

Jak se tisknou bankovky?

Tisk jedné jediné sady bankovek je otázkou několika měsíců. Neuvěřitelné, že? Životnost bankovky přitom netrvá věčně a pro určité době musí být stažena, zničena a vyměněna za novou. Například tisícikorunová bankovka vydrží obíhat pět let a dvoutisícikorunová dokonce devět let, stokorunová bankovka “žije” pouze dva roky.

Proces výroby (tisknutí) peněz má tři fáze:

    • 1. fáze: Ofsetový tisk – potisk přední a zadní strany. Barva schne déle než jeden měsíc.
    • 2. fáze: Liniový hlubotisk –  barva doslova zatřena do vrypů na tiskové desce a přenášená na papír, kde vytváří dojem plastičnosti. V této fázi se nanáší portrét, nominální hodnota a některé ochranné prvky. Barva schne několik dní.
    • 3. fáze: Knihtisk – bankovka obdrží své jedinečné číslo (něco jako VIN u motorového vozidla).

Hotové bankovky obdrží po zuby ozbrojený bezpečností doprovod a ze Státní tiskárny cenin putují do nového domova do České národní banky, která je pošle mezi lidi.

Oficiálně a legálně smí bankovky tisknout pouze zmíněná Státní tiskárna cenin (STC). Pro zajímavost, česká státní tiskárna peněz se nachází v ulici Růžová, kousek od Václavské náměstí v Praze. Kdokoliv jiný se pokusí o tisknutí bankovek, tiskne padělky a sám se stává padělatelem.

Už pouhé myšlence na tisknutí falešných bankovek má zabránit celá řada ochranných prvků, mezi které patří:

  • vodoznak (tzv. watermark)
  • ochranná vlákna
  • ochranný okénkový proužek
  • soutisková značka
  • opticky proměnlivá barva
  • skrytý obrazec
  • duhově proměnlivý (iridiscentní) pruh
  • mikrotext (mikrotisk)

Od malůvek až po nebezpečné padělky

Jenomže člověk je znám jako tvor vynalézavý a vždy se najde někdo, kdo se o to pokusí ať už s horším či lepším výsledkem. Neobvyklé nejsou primitivní napodobeniny peněz, které příjemce oklamou pouze za velmi ale velmi nepříznivých podmínek. Velmi nebezpečné padělky, které se od originálů odlišují hodně špatně, jsou zhotoveny za použití stejné techniky. Jednoduše řešeno k tisknutí falešných peněz potřebujete pravé peníze. A ne málo.

Důležité také je, vytisknout ty správné peníze…

Hotové padělky se dělí do 5 kategorií:

  • Neumělý falzifikát – primitivní napodobeniny, neumělé kresby – prostě to znamená, že peníze si dotyčný namaluje sám
  • Méně zdařilý falzifikátnedokonalý tisk, některé prvky jsou vynechány úplně
  • Zdařilý falzifikátpadělající využívá jiné tiskové techniky, některé prvky jsou pouze napodobené, jiné vynechané
  • Nebezpečný falzifikát – dobrá tisková reprodukce, napodobení ochranných prvků už je velmi slušné
  • Velmi nebezpečný falzifikátpoužití stejného materiálu i stejné tiskové techniky, je schopen oklamat i pokladníka obchodní banky

Nejčastěji se padělají pětistovky a tisícikoruny

V České republice se nejčastěji padělají bankovky v hodnotě 500 korun a 1 000 korun. Nakráčet do obchodu nebo do banky a vysázet na stůl pětitisícovky není zrovna chytré. Na druhou stranu tisknout ve velkém stovky a dvoustovky by byl opruz. Pětistovky a tisícovky nejsou tak neobvyklé, a proto jeví jako ideální volba.

Na řadu přichází pár čísel. V roce 2011 bylo zadrženo 3 599 kusů padělaných českých bankovek, v roce 2014 to bylo “jenom” 2 398 kusů a loni opět méně a to 1 011 bankovek. Buď se padělá stále méně, nebo jsou padělky stále lepší. ČNB uvádí, že počet zadržených padělků klesá rok od roku. Zároveň ale zdůrazňuje, že falešné peníze se mohou dostat do rukou komukoliv z nás.

Častěji než české bankovky se totiž padělají zahraniční a to eura a dolary. Měly by se snad české peníze cítit uraženy? Nikoliv. Důvodem neochoty padělat české bankovky je prý jejich kvalitní ochrana. „Kvalita českých bankovek a jejich ochranných prvků je vysoká. Není tedy překvapující, že většina padělků je pro občany na první pohled snadno rozpoznatelná. Vysoká bezpečnost našich platidel navíc zásadně ztěžuje činnost padělatelům,“ vysvětlil Lubomír Lízal, člen bankovní rady ČNB.

Nejčastěji se jedná o méně zdařilé nebo neumělé falzifikáty. Většina falešných českých bankovek je vytištěna na inkoustových tiskárnách a moc věrně nevypadají. Stačí se dobře dívat, co vám dávají do rukou. A pokud byste se ocitli na druhé straně, vězte, že vám hrozí až 8 let za mřížemi, v případě organizované zločinu dokonce 10 let. Tak si říkám, že za to tištění peněz asi nestojí 🙂

Tak to vytiskneme, usušíme a šup s tím do večerky 😀

Příběhy ze života – padělatelem dobrovolně i proti své vůli

Mezi nejslavnější padělatele patřil například Rakušan Peter Ritter von Bohr v 19. století, kterému se pár let v této oblasti dařilo. V roce 1845 byl však odhalen a odsouzen k trestu oběšením. Nakonec mu byl trest zmírněn na 10 let, svobody se však už nedočkal. Zemřel druhý rok ve výkonu trestu.

Emanuel Ninger se do USA přistěhoval v roce 1876  a dlouhých 14 let si americké padesáti a stodolarové bankovky prostě ručně kreslil. Jeho bankovky byly tak dokonalé, že jej odhalila až nešťastná náhoda. Při soudním řízení měl spoustu příznivců, kteří jej považovali za umělce. Dnes jím vytvořené bankovky mají vysokou hodnotu a čile se s nimi obchoduje, byť je to trestné.

V Česku takto proslul Bedřich Černý na počátku 20. století. Byl zatčen, usvědčen a odsouzen. K padělání se přiznal a při obhajobě se hájil, že mu šlo o výrobu nepadělatelných bankovek. Asi to byl fešák s velkým charisma, protože jej porota uznala nevinným, a byl propuštěn na svobodu.

Padělatelem proti své vůli se stal německý typograf Adolf Burger, který byl během 2. světové války donucen společně s dalšími vybranými vězni vyrobit více než 100 milionů falešných liber v rámci nacistické operace Bernhard. Na základě jeho vzpomínek byl natočen Oscarový snímek Ďáblova dílna.

Posuneme-li se v čase do současnosti, máme tu talentované dva studenty grafické školy v Pardubicích. Těm se podařilo po dobu půl roku vytisknout a pustit do oběhu neznámé množství bankovek, než byli odhaleni. I přesto, že jejich bankovky nebyly nijak zvlášť podařené, trvalo dlouhé měsíce, než studenti skončili před soudem. Studenti nejčastěji utráceli večer ve večerkách a v barech, kde je nakonec odhalil pozorný barman. Asi se v práci nudil.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *